ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.1165.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 1165/2018-100
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobkyně E.ON Distribuce, a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 2151/6, identifikační číslo osoby 28085400, zastoupené Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 224/37, proti žalované VIVERA-BARTER.DATA.CZ, a. s. , se sídlem v Brně, Štolcova 205/13, identifikační číslo osoby 25575856, zastoupené JUDr. Janem Žižlavským, advokátem se sídlem v Brně, Dvořákova 588/13, o zaplacení 161.135 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 217 C 45/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2017, č. j. 44 Co 464/2017-85, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 11. 2017, č. j. 44 Co 464/2017-85, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 3. 2017, č. j. 217 C 45/2015-67, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 3. 2017, č. j. 217 C 45/2015-67, zamítl žalobu o zaplacení částky 161.135 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (bod II. výroku).
Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky z titulu náhrady škody z neoprávněného odběru elektřiny ve smyslu §51 odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen „energetický zákon“).
Soud prvního stupně učinil skutkové zjištění o tom, že žalovaná byla majitelkou domů v B. od roku 2006 do roku 2015. Dne 30. 10. 2013 došlo v odběrném místě ke zjištění neoprávněného odběru, respektive pracovníci pověření žalobkyní zjistili, že v rozvodné skříni se nachází elektroměr typu K., výrobní číslo. Rozvodná skříň s elektroměry byla veřejně přístupná. Bylo zjištěno, že zjištěný elektroměr se nenachází v evidenci žalobkyně, není k němu historie odběrného místa, tj. není na toto místo spotřeby uzavřena smlouva. Veškeré plomby na elektroměru byly neporušeny a nesou značku kalibrace – rok 1992 a označení právního předchůdce žalobkyně, společnosti JMP. Demontovaný elektroměr byl nahrazen elektroměrem novým za účelem kontrolního měření. Následně byla mezi společností E.ON Energie a. s. a žalovanou uzavřena k předmětnému místu spotřeby dne 19. 12. 2013, respektive 6. 1. 2014, nová smlouva o sdružených dodávkách elektřiny. Poté byla žalované vyúčtována z titulu náhrady škody za období od 21. 12. 2011 do 20. 12. 2013 (tj. 730 dní) způsobené neoprávněným odběrem elektřiny částka ve výši 161.135 Kč. Daná faktura byla splatná dne 23. 9. 2015. Žalovaná však opakovaně odmítla vyúčtovanou částku uhradit, neuznala ji co do důvodu a výše, neboť k žádnému neoprávněnému odběru ze strany žalované nedošlo. Žalovaná veškeré své závazky vůči společnosti řádně hradila a o existenci demontovaného elektroměru typu K. v rozvodné skříni v odběrném místě netušila. Uvedený elektroměr do ní neinstalovala, a to ani jako podružný elektroměr, což neučinil ani právní předchůdce žalované. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná se nedopustila neoprávněného odběru bez právního důvodu, byť bylo zjištěno, že ke zjištěnému místu spotřeby nebyla uzavřena smlouva, neboť o existenci jakéhokoliv dalšího elektroměru neměla žalovaná tušení. Žalovaná měla za to, že ve vztahu ke společnosti E.ON jsou veškeré závazky uhrazeny a vše je v pořádku, když po dobu několika let i desetiletí byly pravidelně prováděny kontroly měřidel a ročně odpočty, aniž by po roce 2002 (skončení platnosti ověření demontovaného elektroměru typu K.) do dne 30. 10. 2013 kdokoliv z pracovníků žalobkyně či jí pověřených osob na existenci elektroměru typu K. v rozvodné skříni v odběrném místě Š. reagoval. Žalovaná neměla jakýkoliv důvod do rozvodné skříně jakkoli zasahovat a elektroměry přepočítávat či zkoumat. Soud prvního stupně uzavřel, že žalované nelze přičítat odpovědnost za vznik dané situace, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 11. 2017, č. j. 44 Co 464/2017-85, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý bod výroku).
Odvolací soud přejal skutková zjištění soudu prvního stupně. Doplnil, že to, že žalobkyně neměla předmětný elektroměr typu K. ve své evidenci a rovněž neevidovala žádnou smlouvu ohledně odběru elektrické energie k tomuto měřícímu zařízení, však ještě neznamená, že odběr elektřiny přes toto zařízení byl odběrem neoprávněným. Pokud žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje, že žalovaná si elektroměr instalovala sama, případně že se dříve jednalo o elektroměr podružný, jenž se změnou elektroinstalace změnil charakter, a současně připouští, že dle plomb na elektroměru byl tento instalován jejím právním předchůdcem někdy v roce 1993 legálně, tak jde k její tíží, že k předmětnému elektroměru neměla evidovanou, respektive nebyla schopna dohledat příslušnou smlouvu o odběru elektřiny či její ukončení, neboť při legálně instalovaném elektroměru se uzavření smlouvy ze zákona předpokládá a zavázaným k platbě odebrané elektřiny je osoba odběratele jako osoba ze smlouvy k platbě povinná, nikoli žalovaná, která se ani nemohla dopustit neoprávněného odběru, pokud smlouva s dřívějším odběratelem nebyla ukončena a stále trvá. Nedostatky v evidenci žalobkyně nelze klást k tíži žalované. Dle odvolacího soudu skutečnost, že žalovaná případně i elektřinu odebírala pro potřeby své nemovitosti, neznamená v této situaci neoprávněný odběr ani bezdůvodné obohacení, když vztahy v daném případě řeší speciální zákon – energetický zákon – a obecné předpisy dle občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení tak nelze použít.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř., neboť dle dovolatelky došlo v projednávané věci k naplnění znaků neoprávněného odběru elektřiny dle §51 odst. 1 písm. a) energetického zákona, kdy elektřina byla žalovanou odebírána bez právního důvodu. Žalobkyně i s ohledem na §28 odst. 2 písm. d) energetického zákona dovozuje, že závěr o tvrzené nevědomosti žalované o vzniklé situaci je pro existenci neoprávněného odběru nerozhodný, neboť žalovaná o tom, že je elektřina odebírána přes elektroměr typu Křižík, vědět mohla a měla, nadto případná vědomost o neoprávněném odběru není zákonem vyžadována, resp. zákon ji logicky předpokládá.
Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k řešení otázky zda ustanovení §51 energetického zákona je speciální právní úpravou, která má přednost před úpravou občanskoprávní, zda je tato speciální právní úprava v energetickém zákoně koncipována jako úprava odpovědnosti za škodu či bezdůvodné obohacení, zda vedle objektivní deliktní odpovědnosti za škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektřiny ve smyslu §51 energetického zákona existuje ještě povinnost vydat bezdůvodné obohacení (kvazidelikt) podle obecné úpravy, zda v případě žaloby na náhradu škody za neoprávněný odběr ve smyslu §51 energetického zákona nese žalobce důkazní břemeno k prokázání neexistence uzavřené smlouvy, jejímž předmětem byla dodávka elektřiny pro konkrétní odběrné místo, popřípadě neexistenci (odpadnutí) právního důvodu a zda může vyloučit neoprávněný odběr elektřiny ve smyslu §51 odst. 1 písm. a) energetického zákona existence jakékoliv smlouvy, jejímž předmětem byla dodávka elektřiny do předmětného odběrného místa.
Žalovaná se dle obsahu spisu k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Dle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky objektivní povahy neoprávněného odběru podle §51 odst. 1 a) energetického zákona, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle §51 odst. 1 písm. a) energetického zákona (ve znění účinném do 31. 12. 2015) je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez uzavřené smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny. Právní úprava účinná od 1. 1. 2016 pak hovoří o odběru bez právního důvodu, nebo pokud právní důvod odpadl; lze ji však považovat co do obsahu za shodnou.
Otázkou předpokladů náhrady škody za neoprávněný odběr elektrické energie a její výše se dovolací soud opakovaně zabýval v řadě svých rozhodnutí (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009, a další rozhodnutí zde citovaná, uveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ). Tato odpovědnost je dovolacím soudem pojímána jako objektivní s tím, že základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se neřídí obecnými ustanoveními občanského zákoníku o náhradě škody, nýbrž podle zvláštního právního předpisu - zákonem č. 458/2000 Sb., který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny; proto nepřichází v úvahu aplikace ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu, případně za bezdůvodné obohacení.
V tomto směru lze souhlasit s odvolacím soudem, který dovodil, že v dané věci nelze použít předpisy občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Odvolací soud však nesprávně dovodil, že skutečnost, že žalovaná odebírala elektřinu pro potřeby své nemovitosti, neznamená v tomto případě neoprávněný odběr elektřiny.
Neoprávněný odběr elektřiny dle §51 energetického zákona představuje objektivní stav, ke kterému dochází při naplnění znaků některé ze skutkových podstat zde uvedených. Nejde tak jen o situace, kdy je neoprávněně odběratelem zasahováno do měřicího zařízení, či měřící zařízení chybí, ale dle §51 odst. 1 písm. a) energetického zákona též o případy, kdy chybí právní důvod pro odběr elektřiny, typicky smlouva o dodávce elektřiny nebo o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřená s obchodníkem s elektřinou nebo výrobcem elektřiny podle §50 odst. 1 a 2 energetického zákona. Pro splnění podmínek dle citovaného ustanovení je tak relativně nerozhodné, zda provozovatel distribuční sítě (žalobkyně) ve své evidenci dané odběrné místo eviduje či nikoliv (a z jakých důvodů), nýbrž skutečnost, že dochází k odběru elektřiny z elektrizační soustavy, aniž je pro tento odběr dán právní důvod. Jestliže odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) svůj závěr o nedůvodnosti žaloby odůvodnil s tím, že skutečnost, že elektroměr nebyl v evidenci žalobkyně (respektive že nebyla schopna dohledat příslušnou smlouvu o odběru elektřiny), jde k její tíži, jde o nesprávné právní posouzení věci.
Pro to, zda došlo k odběru elektřiny bez právního důvodu ve smyslu §51 odst. 1 písm. a) energetického zákona, je rozhodující zjištění, že odběr byl žalovanou v rozhodné době na daném odběrném místě skutečně realizován, a absence smlouvy, jejímž předmětem by byla dodávka elektřiny v daném odběrném místě. Vědomost žalované (či dokonce její zavinění) je při posuzování tohoto právního stavu nerozhodná.
V literatuře je tak dovozováno, že jestliže neoprávněný odběr z elektrizační soustavy zákon v jakékoliv jeho podobě zakazuje, znamená to, že se jedná o stav protiprávní, zákonem nikoliv aprobovaný. Ten, kdo takový stav navozuje, nebo kdo neoprávněný odběr realizuje, jedná objektivně protiprávně. Z toho plyne zásadní odlišnost dodávky elektřiny při standardním stavu, tedy stavu v souladu s právem, která se řídí převážně smluvními ujednáními mezi odebírajícím zákazníkem, výrobcem elektřiny nebo provozovatelem distribuční soustavy a dodávajícím obchodníkem s elektřinou nebo výrobcem elektřiny (ujednání jsou obsažena ve smlouvě o dodávce elektřiny nebo ve smlouvě o sdružených službách dodávky elektřiny), a dodávky při neoprávněném odběru, která zakládá odpovědnost za protiprávní jednání, tedy zejména odpovědnost za škodu způsobenou neoprávněným odběrem.“ (KOŘÁN, J. IN: Energetický zákon: Komentář . ASPI, Wolters Kluwer. Komentář k §51, bod 13).
Jinými slovy, bylo-li v projednávané věci zjištěno, že žalovaná v rozhodném čase v daném odběrném místě elektřinu odebírala, a současně žalovaná tento odběr nehradila některému z obchodníků s elektřinou dle příslušné smlouvy o dodávce elektřiny, zakládá tato situace právo provozovatele distribuční soustavy na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem. Je tomu tak proto, že odpovědnost za ztrátu elektřiny nese provozovatel distribuční soustavy, který má též nárok na náhradu škody způsobené neoprávněným odběrem; nárok na úhradu ceny za skutečně odebranou elektřinu náleží na základě smlouvy držiteli licence na obchod s elektřinou. Provozovateli distribuční soustavy tak nelze přičítat k tíži (jak činí odvolací soud), že „k předmětnému elektroměru neměla evidovanou, resp. nebyla schopna dohledat příslušnou smlouvu o odběru elektřiny“.
Neobstojí ani úvaha odvolacího soudu o tom, že byl-li právním předchůdcem žalobkyně elektroměr někdy v roce 1993 instalován „legálně“, pak při legálně instalovaném elektroměru se uzavření smlouvy ze zákona předpokládá a zavázaným k platbě odebrané elektřiny je osoba odběratele jako osoba ze smlouvy povinná. V této souvislosti lze přisvědčit dovolatelce, že uzavření této smlouvy pro dané odběrné místo nebylo v řízení prokázáno.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1803/2017, zákon blíže nedefinuje osobu neoprávněného odběratele, hovoří pouze obecně o osobě, která neoprávněně odebírala nebo odebírá elektrickou energii. K založení odpovědnosti za zakázané jednání podle energetického zákona je třeba (vedle splnění ostatních podmínek) i dostatečně podložený závěr o osobě škůdce. Vzhledem ke specifickým poměrům při dodávkách energií nemusí být vždy jednoznačné, kdo neoprávněně elektřinu odebral a použil ve svých spotřebičích, proto může být za povinnou považována i osoba, kterou s odběrným místem či prostorami, v nichž došlo k zásahu do rozvodné sítě umožňujícímu neoprávněný odběr, pojí určitý relevantní vztah (věcný, obligační či faktický). V první řadě půjde o vlastníka nemovitosti, případně nájemce, či osobu, která je i z jiného důvodu odběratelem. Jenom z toho, že tu byl smluvně-odběratelský právní vztah, nelze bez dalšího dovozovat neoprávněný odběr původního odběratele v době po jeho skončení, jestliže tu jsou okolnosti dokládající, že on sám elektřinu neodebral, ani že neumožnil odběr ve prospěch jiných osob.
Pro otázku pasivní věcné legitimace žalované je rozhodující zjištění, že v rozhodném období v daném odběrném místě odebírala elektřinu pro „potřeby své nemovitosti“, a že pro tento odběr nebyl dán právní důvod, a že za tyto odběry ničeho neplatila. Odkaz soudu prvního stupně na nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 202/06, a nález ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 133/08, není přitom pro projednávanou věc přiléhavý. Zvýšené nároky na přesvědčivost důkazů o neoprávněném odběru zde totiž Ústavní soud dovozuje v situaci, kdy se na vznik škody usuzuje – „fiktivně“ – z poškození měřidla, která umožňuje aplikaci zákonné presumpce existence škody. V projednávané věci je však situace jiná, neboť zde žalovaná v odběrném místě odebírala elektřinu bez právního důvodu.
Odkazované závěry Ústavního soudu se v projednávané věci mohou uplatnit v souvislosti s určením výše náhrady škody (blíže viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 29/13), která však nebyla předmětem dovolacího přezkumu.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho důvodu rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo zrušeno i jeho rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože se tímto rozhodnutím řízení ve věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu