ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.3163.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3163/2018-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ATLANTIK PRODUKT Třešňák s.r.o. , se sídlem v Praze 4, Libušská 395/229, PSČ 142 00, IČO 25676296, zastoupené Mgr. Petrem Hanykem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, PSČ 150 00, proti žalované E. H. , Š., o zaplacení částky 2 630,32 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 2/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. září 2016, č. j. 39 Co 252/2016-161, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 22. března 2016, č. j. 23 C 2/2015-131, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 828,15 EUR se 7,75% úrokem z prodlení od 17. listopadu 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I), uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 802,17 EUR (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III).
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. září 2016, č. j. 39 Co 252/2016-161, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci jako podnikatelé uzavřeli dne 30. srpna 2011 rámcovou kupní smlouvu na dodávky zboží vyráběné žalobkyní, a proto se jejich vztah řídí obchodním zákoníkem. Na základě této smlouvy a podle objednávek žalované žalobkyně dodávala žalované zboží, jehož dodání potvrdila žalovaná na dodacích listech, a žalobkyně následně cenu zboží žalované fakturovala. Tvrzení žalobkyně žalovaná nezpochybnila, ani to, že zůstala žalobkyni dlužna na vyúčtované kupní ceně jednotlivých dodávek zboží celkem 1 828,15 EUR. V řízení bylo i prokázáno, že se účastníci dohodli na smluvní pokutě ve výši 0,10 % denně z celkové fakturované částky, s jejíž platbou je kupující v prodlení (článek XIII rámcové kupní smlouvy). Soud prvního stupně přiznal žalobkyni nárok na zaplacení vyúčtované smluvní pokuty za nezaplacení všech jednotlivých kupních cen ve výši 802,17 EUR.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. září 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 10. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05].
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jíž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 1 828,15 EUR s příslušenstvím a částku 802,17 EUR. Prvá částka se sestává z více samostatných nároků, neboť se jedná o dlužné kupní ceny za zboží, které žalobkyně žalované dodala na základě jejích jednotlivých objednávek, takže docházelo k uzavírání dílčích kupních smluv, u nichž kupní cena činila částku 656,19 EUR (zde nedoplatek činí 371,79 EUR), částku 455,76 EUR (nedoplatek činí 205,67 EUR), částku 381,54 EUR, částku 493,68 EUR a částku 375,38 EUR. Taktéž smluvní pokuta za prodlení s úhradou kupních cen ve výši 802,17 EUR je samostatným nárokem (odlišným od uplatněné kupní ceny za dodané zboží), (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněného pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.)
Jelikož dílčí nároky na zaplacení částek 656,19 EUR, 455,76 EUR, 455,76 EUR, 381,5 EUR, 493,68 EUR a 375,38 EUR a 802,17 EUR v každém jednotlivém případě nepřesahují částku 50 000 Kč, je přípustnost dovolání ve vztahu k výrokům ohledně těchto částek vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů se podle §243f odst. 3 věty druhé o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2018
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu