ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.3728.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 3728/2018-301
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně MP - Sped s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Na Václavce 1263/5, identifikační číslo osoby 27396711, zastoupené JUDr. Vencislavem Sabotinovem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mrázova 845/9, proti žalované ČSAD Hodonín a. s. , se sídlem v Hodoníně, Brněnská 3883/48, identifikační číslo osoby 60747536, zastoupené Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Rodinova 691/4, o zaplacení 1.426.571 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 199/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018, č. j. 27 Co 51/2016-249, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.560 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 29. 10. 2015, č. j. 6 C 199/2014-118, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 958.890 Kč s příslušenstvím ve výroku specifikovaným (bod I. výroku), žalobu co do částky 467.681 Kč s příslušenstvím zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (bod III., IV. a V. výroku).
K odvolání žalobkyně a žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v části bodu I. výroku, kterou bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 224.184 Kč s příslušenstvím, potvrdil (první výrok), v části bodu I. výroku jej změnil tak, že žaloba se co do částky 734.706 Kč s příslušenstvím zamítá (druhý výrok), v části bodu II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do částky 167.501 Kč s příslušenstvím, jej potvrdil (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu před soudy obou stupňů (čtvrtý, pátý, šestý a sedmý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při řešení kterých se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř.
K dovolání žalobkyně se žalovaná vyjádřila tak, že jej navrhuje odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Dovolání není přípustné.
Dovolatelka v dovolání formuluje čtyři dovolací námitky (které formuluje jako otázky procesního práva), prostřednictvím nichž odvolacímu soudu vytýká, že tento pochybil, pokud své rozhodnutí opřel o zjištění získaná z připojeného trestního spisu, konkrétně,
že provedl důkaz úředními záznamy a emailovou korespondencí. Tyto námitky však nejsou samy o sobě způsobilé vyvolat přípustnost dovolání a dovolací soud se jimi nemohl zabývat, neboť jde o vady řízení, k nimž by dovolací soud mohl za určitých podmínek přihlédnout pouze tehdy, bylo-li by dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), což v projednávané věci není naplněno. Tvrzení dovolatelky o uvedených procesních pochybeních nezahrnují totiž žádnou odvolacím soudem řešenou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř., přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se odvolací soud vytýkaných pochybení dopustil (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1145/2015).
Obdobně námitky, které dovolatelka formuluje jako další tři otázky procesního práva, představují námitky vad řízení (konkrétně dovolatelka namítá překvapivost rozhodnutí, neprovedení důkazu výslechem svědka, nesplnění poučovací povinnosti). Dovolací soud opakovaně podotýká, že s účinností od 1. 1. 2013 nejsou vady řízení samy o sobě způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). K vadám řízení obecně dovolací soud přihlíží, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.); procesní vady samotné však přípustnost dovolání mohou založit toliko v případě, jde-li v nich o řešení otázky procesního práva naplňující jeden z předpokladů předvídaných ustanovením §237 o. s. ř.
S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu