ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.389.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 389/2018-252
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Explicit s. r. o. se sídlem Ostřetíně 204, PSČ 534 01, IČO 28815513, proti žalované ALTAKO s. r. o. se sídlem v Trutnově, Pražská 89, PSČ 541 01, IČO 25930583, Praze 1, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135, PSČ 500 03, o zaplacení částky 244 501,40 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 306 692 Kč, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 130 C 95/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2017, č. j. 47 Co 142/2017-231, ve znění usnesení ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 47 Co 142/2017-236, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 17. října 2017, č. j. 47 Co 142/2017-231, ve znění usnesení ze dne 6. listopadu 2017, č. j. 47 Co 142/2017-236, ve výroku pod bodem I potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 19. dubna 2017, č. j. 130 C 95/2015-178, kterým byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 152 583, 60 Kč s příslušenstvím a částku 306 692 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I), co do částky 91 917,80 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (výrok pod bodem II) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III) a výrokem pod bodem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Soudy dospěly ke shodnému skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně provedl práce vyúčtované fakturou č. 2013-005, ze dne 12. února 2013, znějící na částku 195 583,60 Kč splatnou dne 22. února 2013. Žalovaná, jako objednatelka, odsouhlasila řádné provedení vyfakturovaných prací v měsíci lednu 2013, rozsah prací byl odsouhlasen a stvrzen podpisem K. Č., tehdejšího technického dozoru žalované, a též odpovídá záznamu ve stavebním deníku. V článku IV odst. 3 smlouvy o dílo 1/2012 ze dne 5. dubna 2012 si strany sjednaly dílčí fakturaci provedených a oceněných prací a dodávek s tím, že rozsah prací a dodávek uvedený v soupisu musí být odsouhlasený a podepsaný technickým dozorem investora anebo pověřeným zástupcem objednatele a bude prováděn vždy za uplynulý měsíc do výše 95% z této měsíční fakturované částky. Splatnost vystavených faktur je 14 dní od doručení objednateli. Za porušení povinnosti včas a řádně uhradit vystavené faktury se objednatelka zavázala zaplatit zhotovitelce smluvní pokutu ve výši 0,2% z dlužné částky za každý den prodlení. Na základě těchto skutkových zjištění dospěly soudy k právnímu závěru, že část nároku na zaplacení části ceny díla ve výši 152 583,60 Kč a smluvní pokuty ve výši 306 692 Kč za prodlení se zaplacením částky 152 583 Kč ve výši 0,2% denně od 23. února 2013 do 24. listopadu 2015, je oprávněná.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním. Přípustnost dovolání založila na tom, že odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva, zda je objednatel díla prováděného na základě smlouvy uzavřené podle obchodního zákoníku oprávněn uplatnit nároky z vad díla ještě předtím, než je dílo provedeno a předáno, odchýlil od závěrů obsažených v rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007. Dále má zato, rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, zda v případě, že ve smlouvě o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku je sjednáno, že cena díla má být placena průběžně na základě odsouhlaseného soupisu prací a nikoli až po řádném provedení a předání díla, je objednatel oprávněn odepřít platbu za dílo v případě, že práce, byť odsouhlasené, jsou provedeny nikoli řádně.
Dovolatelka namítá, že odsouhlasené a zhotovitelkou vyfakturované práce byly provedeny vadně, vady se projevily až pro odsouhlasení soupisu, a za těchto podmínek není spravedlivé, aby musela platit část ceny díla nikoli řádně provedeného. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudů, že žalovaná nevytkla tyto vady právnímu předchůdci žalobkyně. Podotýká, že právo z odpovědnosti za vady díla lze uplatnit až po předání díla (rozhodnutí dovolacího soudu sp. zn. 23 Cdo 4092/2007), avšak předmětné dílo nebylo dosud řádně provedeno a ani předáno. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k novému řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání se ztotožňuje se závěry soudů a námitky dovolatele považuje za nedůvodné.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Uvádí-li žalovaná, že dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2009, sp. zn. 23 Cdo 4092/2007) v otázce, zda je objednatel díla prováděného na základě smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku oprávněn uplatnit nároky z vad díla ještě předtím, než je dílo provedeno a předáno, Nejvyšší soud rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s judikaturou Nejvyššího soudu neshledal. Dovolatelkou citované rozhodnutí se zabývá postupem při zániku závazku nebo jeho části pro nemožnost plnění. Rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s citovanou judikaturou se právem z odpovědnosti za vady díla nezabývá, z důvodu, že předmětné dílo nebylo předáno a převzato. Nárok v rozsahu vyplývajícím z konečné fakturace, která měla být provedena po ukončení a předání díla, tak jak bylo ve smlouvě o dílo sjednáno, byl soudy zamítnut. V posuzovaném případě soudy dovodily, že v souladu se smluvním ujednáním stran nastala splatnost části ceny díla, neboť vyfakturované práce byly provedeny a odsouhlaseny a pouze v tomto rozsahu byl nárok žalobkyně shledán za oprávněný.
Dalším důvodem přípustnosti dovolání je podle dovolatelky dosud dovolacím soudem neřešená otázka, zda je objednatel díla prováděného na základě smlouvy o dílo uzavřené podle obchodního zákoníku oprávněn odepřít platbu za dílo v případě, že odsouhlasené práce nebyly provedeny řádně, v případě, že ve smlouvě je sjednáno, že cena díla má být placena průběžně na základě odsouhlaseného soupisu prací. Na řešení uvedené otázky však rozhodnutí odvolacího soudu rovněž nespočívá, neboť soudy nevyšly ze skutkového závěru, že vyfakturované a odsouhlasené práce byly provedeny vadně. Argumentace v dovolání pak míří pouze na zpochybnění skutkových závěrů odvolacího soudu.
K námitkám dovolatelky mířícím proti skutkovým závěrům odvolacího soudu dovolací soud uvádí, že mu nepřísluší posuzovat napadené rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní, což vyplývá ze samotné povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné, neboť nelze dovolatelce přisvědčit, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, resp., že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízením se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 12. 2018
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu