ECLI:CZ:NS:2018:23.CDO.454.2018.1
sp. zn. 23 Cdo 454/2018-236
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové ve věci žalobce Liberecký kraj , se sídlem v Liberci, U Jezu 642/2a, identifikační číslo osoby 70891508, proti žalované OPTIMA, spol. s r. o. , se sídlem ve Vysokém Mýtě, Žižkova 738/IV, identifikační číslo osoby 15030709, zastoupené Mgr. Petrem Švadlenou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, za účasti ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB , se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, identifikační číslo osoby 45534306, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o zaplacení částky 143.529,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 105 C 73/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 6. 2017, č. j. 22 Co 81/2017-213, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. 6. 2017, č. j. 22 Co 81/2017-213, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 23. 11. 2016, č. j. 105 C 73/2015-178, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 143.529,34 Kč spolu s příslušenstvím (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. a III. výroku).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 6. 2017, č. j. 22 Co 81/2017-213, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první bod výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí bod výroku).
Ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, které byly odvolacím soudem převzaty, plyne, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo ze dne 1. 10. 2013, podle níž se žalovaná zavázala provést pro žalobce sjednané dílo – zpracování označené jednostupňové projektové dokumentace na opravu dopravní infrastruktury, když podrobná specifikace požadavku objednatele na způsob zpracování sjednané projektové dokumentace byla uvedena v nedílné příloze č. 2 smlouvy. Soudy měly dále za prokázané, že žalovaná projektovou dokumentaci vypracovala a spolu s dalšími podklady ji dne 25. 11. 2013 žalobci předala, žalobce potvrdil odevzdání kompletní inženýrské činnosti na vyjmenované akce a proti projektové dokumentaci nevznesl žádné výhrady. Poté, co bylo zahájeno provádění stavby – na opravě propustku pod silnící III/2627 v obci Horní Libchava – uplatnil žalobce proti žalované vady v projektové dokumentaci a požadoval náhradu škody dle žaloby, neboť za vadu považoval to, že vyšla najevo existence výškové kolize projektovou dokumentací navrženého trubního propustku se stávající kanalizací, pro niž stavbu dle projektové dokumentace nešlo provést. V řízení také bylo prokázáno, že v předmětné projektové dokumentaci byla vyznačena poloha vedení kanalizace, ale nikoliv její hloubka, protože žalovaná při jejím zpracování vycházela z vyjádření správce kanalizační sítě (zejména společnosti Severočeské vodovody a kanalizace a. s.) o existenci této kanalizace a připojeného pouze orientačního zákresu jejího liniového vedení, a proto v projektové dokumentaci vedení této kanalizace vyznačila (rovněž) jako pouze orientační s výslovným uvedením, že výška nebyla ověřena a že před zahájením zemních prací je nutné požádat správce sítě o její vytyčení. Odvolací soud dále vycházel ze zjištění, že až po zahájení stavebních prací, po vyfrézování vozovky a odkrytí kanalizační šachty bylo v polovině července 2014 zjištěno skutečné uložení inženýrských sítí, podle něhož byla projektová dokumentace žalované nerealizovatelná, neboť bylo zjištěno, že v daném místě není možné dodržet prostorovou normu křížení a takto bylo zjištěno, že došlo k výškovému střetu kanalizace s propustkem; kanalizační přípojka zasahovala do konstrukce propustku a projektovou dokumentací navržený trubní propustek výškově kolidoval se stávající gravitační splaškovou kanalizací. Poté došlo k zastavení stavebních prací, neboť bylo potřebné nové technické řešení uvedeného stavu.
Podle odvolacího soudu bylo v dané věci pro právní posouzení odpovědnosti žalované za škodu rozhodné, že bylo prokázáno, že žalovaná se dle uzavřené smlouvy zavázala pro žalobce provést s odbornou péčí na svůj náklad a nebezpečí, v zájmu a dle pokynů žalobce zpracování sjednané projektové dokumentace způsobilé sloužit žalobci k účelu dle této smlouvy, popřípadě k účelu obvyklému, a to v souladu se závaznými právními předpisy a požadavky žalobce, včetně provedení průzkumných prací a geodetického zaměření, a to dle podrobně specifikovaných požadavků na způsob provedení dle nedílné přílohy č. 2 smlouvy, podle níž žalovaná splnila svůj závazek, neboť podzemní inženýrské sítě zobrazila podle dodaných podkladů od jejích správců, když v daném konkrétním místě zakreslila kanalizaci jako neověřenou dle vyjádření a orientačního nákresu příslušného správce sítě spolu s výslovným upozorněním, že výška (hloubka) kanalizace nebyla ověřena.
Odvolací soud přisvědčil odvolacím námitkám žalobce, když dospěl k závěru, že povinností žalované dle uzavřené smlouvy i závazných právních předpisů, na které žalobce odkazoval, bylo s odbornou péčí zpracovat a žalobci předat řádnou projektovou dokumentaci způsobilou sloužit svému sjednanému, respektive obvyklému účelu, tj. v daném případě dokumentaci, podle níž bude možné provést příslušnou opravu propustku, když tato povinnost žalované nesporně splněna nebyla.
Odvolací soud však současně dospěl k závěru, že na straně žalované byly v daném konkrétním případě naplněny okolnosti vylučující její odpovědnost za porušení povinnosti předat žalobci proveditelnou projektovou dokumentaci ve smyslu §374 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“). Odvolací soud shledal, že splnění uvedené povinnosti žalované bránila překážka, která nastala nezávisle na její vůli a kterou žalovaná ani na základě svých odborných znalostí nemohla v době vzniku svého závazku předvídat a rozumně předpokládat, ani odvrátit či překonat. Odvolací soud shledal existenci této překážky na základě toho, že bylo prokázáno, že v místě předmětného propustku nebylo možné dodržet prostorovou normu křížení, a že tuto skutečnost bylo možné zjistit až po zahájení stavebních prací a odkrytí vozovky, čímž teprve vyšlo najevo skutečné uložení inženýrských sítí. Z prokázaného skutkového stavu je zřejmé, že žalovaná v době plnění svého smluvního závazků nemohla takovéto – ve skutečnosti existující a normám odporující vzájemné výškové uložení kanalizace a propustku – rozumně předvídat, a to ani při vynaložení svých odborných znalostí, neboť tomu nenasvědčovaly žádné informace, které žalovaná měla či mohla mít k dispozici.
Současně odvolací soud dodal, že nepřisvědčil odvolacím námitkám žalobce o tom, že povinností žalované v dané věci bylo, aby za účelem zpracování řádné, tj. proveditelné projektové dokumentace, shromáždila vyčerpávající informace o daném místě a jeho vazbách na okolí, tj. včetně hloubky uložení kanalizace. Odvolací soud zejména nepřisvědčil názoru žalobce, že žalovaná byla takto povinna provést jakékoli možné průzkumy, aby vyloučila riziko možného střetu opravovaného propustku se stávající kanalizací, která jí byla známa. Takovéto povinnosti žalované nelze dovozovat ani z uzavřené smlouvy o dílo, ani ze zákona a z odborné péče žalované, kterou byla povinna při zpracování projektové dokumentace vynaložit. Odvolací soud proto i v této části přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že v dané věci nebylo prokázáno žádné porušení povinnosti žalované, které by zakládalo její odpovědnost za žalovanou škodu, když žalovaná postupovala dle smluvního ujednání a podzemní inženýrské sítě zobrazila podle dodaných podkladů od jejích správců a v daném konkrétním místě zakreslila kanalizaci jako neověřenou dle vyjádření a orientačního nákresu příslušného správce sítě spolu s výslovným upozorněním, že výška (hloubka) kanalizace nebyla ověřena. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále též „dovolatel“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to otázky míry odborné péče, kterou je nutné vynaložit, a možnosti a rozsahu uplatnění okolností vylučujících odpovědnost v takovém právním vztahu, kde na straně zhotovitele stojí odborník a na straně objednatele laik. Z obsahu dovolání pak vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) dovolatel spatřuje v nesprávné aplikaci §374 obch. zák.. Dovolatel uvádí, že žalobce byl v právním vztahu s žalovanou slabší stranou a odkazuje na §5 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Navrhuje proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že dovolání nepovažuje za přípustné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, za kterou jedná osoba s právnickým vzděláním ve smyslu §241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Právní poměr mezi účastníky se dle §3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník řídí ustanoveními zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení právní otázky okolností vylučujících odpovědnost dle §374 odst. 1 obch. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je proto i důvodné.
Podle §374 odst. 1 obch. zák. za okolnosti vylučující odpovědnost se považuje překážka, jež nastala nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti, jestliže nelze rozumně předpokládat, že by povinná strana tuto překážku nebo její následky odvrátila nebo překonala, a dále, že by v době vzniku závazku tuto překážku předvídala.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2019/2013 (obdobně též v rozsudku ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 29 Cdo 2700/2000, či rozsudku ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3640/2017), vysvětlil, že důvodem vylučujícím odpovědnost podle citovaného ustanovení může být jen taková překážka, u níž jsou kumulativně naplněny všechny čtyři předpoklady vyplývající ze zákona, jež překážku charakterizují, a zdůraznil, že tyto předpoklady je nutné posuzovat individuálně v každé věci, je nezbytné zkoumat odvratitelnost události a možnost učinit vhodná opatření. Přitom neodvratitelnou událostí jsou jen jednání a jejich následky, jež ani při největší pečlivosti nelze odvrátit opatřeními a prostředky, jež jsou k výsledku v rozumném poměru. Jsou-li však takové prostředky po ruce, je událost neodvratitelnou jen, když se nedala předvídat, a tím zabránila včasnému opatření k svému odvracení.
Dle odvolacího soudu byla překážkou bránící žalované ve splnění její smluvní povinnosti, kterou porušila – tj. předat žalobci řádnou projektovou dokumentaci způsobilou sloužit sjednanému účelu – skutečnost, že v místě předmětného propustku nebylo možné dodržet prostorovou normu křížení, přičemž tuto skutečnost bylo možné zjistit až po zahájení stavebních prací a odkrytí vozovky, čímž teprve vyšlo najevo skutečné uložení inženýrských sítí. V případě této překážky byl splněn první předpoklad pro liberaci dle §374 odst. 1 obch. zák., kdy takováto překážka nastala nezávisle na vůli žalované. Odvolací soud však neposoudil splnění druhého, třetího a čtvrtého z předpokladů liberace dle §374 odst. 1 obch. zák. v souladu s výše citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2019/2013, neboť zjištěné poměry souzené věci opodstatňují závěr, že žalovaná při vynaložení náležité pečlivosti měla shora uvedenou překážku předvídat a mohla ji nebo její následky odvrátit či překonat. Ostatně závěr o tom, že žalovaná mohla následky spojené s křížením opravovaného propustku a stávající kanalizace předvídat, stejně jako skutečnost, že k takovému křížení může dojít, plyne již ze samotné technické zprávy i z nákresu řezu propustku, kde (dle zjištění soudů nižších stupňů) žalovaná zakreslila inženýrské sítě s neověřenou značkou s uvedením, že v případě zakreslení inženýrských sítí se jedná pouze o orientační zákres a před zahájením zemních prací je nezbytné faktické vedení inženýrských sítí vytyčit. Obdobně odvolací soud nesprávně posoudil neodstranitelnost takové překážky, jde-li o takovou překážku, která mohla být odstraněna zaměřením skutečného vedení inženýrských sítí umístěných pod vozovkou. Je tak zřejmé, že se nemohlo jednat ani o překážku, která by znemožnila vypracování projektové dokumentace, což bylo předmětem díla ujednaného mezi stranami. V takto ustaveném rámci je závěr odvolacího soudu o existenci okolností vylučujících odpovědnost v projednávané věci nesprávný.
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je opodstatněné. Z toho důvodu napadený rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (srov. §243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 6. 2018
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu