ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1255.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1255/2018-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: L. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Robertem Čepkem, advokátem se sídlem Jungmannova 36/31, Praha 1, proti žalovanému: Svaz lyžařů České republiky, občanské sdružení, se sídlem Cukrovarnická 483/42, Praha 6, IČO 00537632, zastoupený Mgr. Romanem Kezniklem, advokátem se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, o 12.000 CHF, 39.000 Kč a 8.000 eur s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 255/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2016, č. j. 30 Co 363/2016-258, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.923 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Romana Keznikla, advokáta se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 30 Co 363/2016-258, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 1. 2016, č. j. 7 C 255/2010-210, jímž byla zamítnuta žaloba na náhradu škody. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neporušil své povinnosti ze smlouvy uzavřené se žalobcem ani ze stanov a tím, že vzal zpět své odvolání proti rozhodnutí FIS o žalobě proti oficiálním výsledkům seriálu Tour de Ski v sezoně XY, nezpůsobil žalobci finanční újmu ve formě ušlého zisku; bylo jeho právem rozhodnout, zda bude ve sporu pokračovat. Nebylo prokázáno, že by druhé vyhlášení výsledků nebylo správné a že by podle konečného výkladu pravidel FIS se žalobce stal vítězem 2., 4. a 8. etapy lyžařského seriálu, i když výklad pravidel byl v této sezóně problematický.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž namítá odklon od ustálené judikatury dovolacího soudu v otázce posouzení odpovědnosti žalovaného za ušlý zisk (konkrétně od rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2264/2000, sp. zn. 30 Cdo 3513/2014 a sp. zn. 25 Cdo 1515/2007). Dovozuje, že žalovaný zpětvzetím odvolání podaného jménem žalobce neodvrátil hrozící škodu způsobenou nepřípustnou retroaktivní změnou pravidel seriálu Tour de Ski a s tím spojeným odebráním vítězství žalobci, ke změně oficiálních výsledků došlo v rozporu se stanovami FIS, pravidly ICR i judikaturou Rozhodčího soudu pro sport. Kromě obecné prevenční povinnosti žalovaný porušil i smluvní povinnosti vyplývající z vlastních stanov a ze smlouvy se žalobcem. Žalobce sám nebyl oprávněn činit procesní úkony vůči FIS a nemohl to za něj učinit ani jiný zástupce. Namítá, že odvolací soud měl jako předběžnou posoudit otázku možného procesního úspěchu, když z předložených důkazů jasně vyplynulo, že žalobce mohl důvodně předpokládat úspěch u nejvyšší instance – Rozhodčího soudu pro sport, na struktuře FIS zcela nezávislého, na který se však lze obrátit až po vyčerpání všech opravných prostředků v rámci FIS. Je přesvědčen, že je dána příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného a vznikem škody. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení, popř. aby byl napadený rozsudek změněn a žalobě bylo vyhověno.
Žalovaný ve vyjádření vyvracel námitky v dovolání s tím, že rozhodnutí, na něž dovolatel poukazuje, vycházejí z naprosto odlišných skutkových okolností a podané dovolání nesplňuje předpoklady přípustnosti. Navrhl, aby bylo odmítnuto.
Dovolání žalobce proti rozsudku není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí .
Na řešení otázky možného procesního úspěchu žalobce ve věci před soudem FIS rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jestliže soudy na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že nedošlo k následné změně pravidel soutěže, nýbrž k úpravě jejich výkladu a k opravě již vyhlášených výsledků, čímž se žalobce nestal vítězem uvedených etap lyžařského seriálu Tour de Ski, nemohlo ani dojít k neoprávněnému odebrání jeho prvenství. Dovolací námitky žalobce ohledně nepřípustného retroaktivního odebrání vítězství se tak míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem.
Jeho další námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž jen proti skutkovým závěrům, čímž však nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit. Namítá-li dovolatel, že závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedeném dokazování, a činí-li vlastní skutkové závěry, které podle jeho názoru vyplývají z provedených důkazů, neuplatnil tím zákonný dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
Námitka, že odvolací soud provedené důkazy nevyhodnotil správně a v důsledku nesprávného procesního postupu mylně uzavřel, že nebyly splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu, představuje námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání jakožto mimořádný opravný prostředek obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
Dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i do té části výroku, jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně i do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení. V tomto rozsahu dovolání nemá zákonem stanovené náležitosti, není ani vymezeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 a §237 až §238a o. s. ř.); rozhodnutí o náhradě nákladů řízení na posouzení dovolatelem uplatněných námitek nespočívá a žádnou právní otázku ve vztahu k nákladům řízení v dovolání neuvedl.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 10.380 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 6, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobce, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 12.923 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 11. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu