ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1803.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1803/2018-310
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: GAMINE GROUP a. s. , se sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha 1, IČO 01390899, zastoupená Mgr. Janem Stehlíkem, advokátem se sídlem Václavské náměstí 794/38, Praha 1, proti žalované: Krijcos CS, a. s. , se sídlem Květoslava Mašity 409, Všenory, IČO 49824210, zastoupená Mgr. Ivem Kroužkem, advokátem se sídlem Washingtonova 1599/17, Praha 1, o 3.690.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 15 C 419/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2017, č. j. 25 Co 269/2017-284, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaná podala dovolání proti rozsudku ze dne 30. 8. 2017, č. j. 25 Co 269/2017-284, jímž Krajský soud v Praze potvrdil mezitímní rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. 2. 2017, č. j. 15 C 419/2015-250, kterým bylo rozhodnuto mj. o tom, že nárok žalobkyně na náhradu škody vůči žalované je co do svého základu dán. Odvolací soud, po doplnění dokazování, své rozhodnutí založil na závěru, že žalovaná ve smyslu §420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, porušila svou smluvní povinnost vyklidit ve stanovené lhůtě pronajaté nebytové prostory, což mělo dopad do majetkové sféry žalobkyně, která je přes svou připravenost nemohla v rozhodném období užívat a realizovat v nich svou podnikatelskou činnost, a vznikla jí tak v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovanou škoda v podobě ušlého zisku, ačkoli nebyla účastnicí předchozí nájemní smlouvy. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně posuzoval všechny předpoklady odpovědnosti za škodu – protiprávní jednání, vznik škody ve formě ušlého zisku, jenž byl dovozen ze závěrů znaleckého posudku, i příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody na straně žalobkyně.
Dovolatelka namítá, že pro vydání mezitímního rozsudku nebyly splněny všechny zákonné předpoklady, neboť nebyl prokázán vznik škody, ani příčinná souvislost mezi touto skutečností a jejím jednáním. Vznik škody ve formě ušlého zisku nelze dovodit pouze ze závěru, že jednání žalované mělo bezpochyby dopad do majetkové sféry žalobkyně, z dopadu do majetkové sféry nelze postavit najisto vznik škody, v rozhodném období mohlo docházet i ke ztrátě, nikoli k zisku. Dále dovolatelka namítá, že vznik škody ani příčinná souvislost nebyla posuzována ve vztahu ke každému výhernímu zařízení, které žalobkyně chtěla provozovat, jedná se o samostatné nároky na náhradu škody.
Uplatněné námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku sloužícího ke sjednocování rozhodovací praxe soudů podle §237 o. s. ř. založit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Tento závěr se přitom netýká jen prokázání vzniku škody, ale i otázky existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a protiprávním jednáním žalované, neboť námitky dovolatelky nezpochybňují právní posouzení odpovědnosti za škodu, ale jen zjištěný skutkový stav věci (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck).
Odkazuje-li žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1879/2013, nejsou její námitky zcela přiléhavé, neboť v tomto rozhodnutí dovolací soud řešil skutkově odlišnou situaci, kdy žalobce nárokoval náhradu zisku, který mu měl ujít z důvodu odstoupení jeho obchodních partnerů od několika již uzavřených smluv, i náhradu skutečné škody, a navíc příčinnou souvislost bylo třeba zkoumat mezi jinými skutkovými okolnostmi, než jak v odkazované věci učinil odvolací soud. Naproti tomu v projednávané věci nejde o několik dílčích nároků na náhradu škody, ale o jediný nárok na náhradu ušlého zisku z předpokládané podnikatelské činnosti spočívající v provozování loterií a jiných podobných her. Odvolací soud v nyní přezkoumávané věci nepochybil v otázce právního posouzení příčinné souvislosti, jestliže posuzoval existenci vztahu příčiny a následku mezi porušením smluvní povinnosti žalovanou a vznikem ušlého zisku na straně žalobkyně. Napadené rozhodnutí tak není v otázce zkoumání předpokladů odpovědnosti za škodu včetně příčinné souvislosti rozporné ani s dalšími žalovanou uváděnými rozhodnutími Nejvyššího soudu (sp. zn. 28 Cdo 4906/2009, sp. zn. 28 Cdo 4491/2011 a sp. zn. 25 Cdo 1244/2008).
Napadené rozhodnutí není v otázce právního posouzení příčinné souvislosti v rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu, především však uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, proto není dovolání žalované podle §237 o. s. ř. přípustné, a Nejvyšší soud je z uvedených důvodů podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu