ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.1889.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 1889/2018-245
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: E. P. , zastoupená JUDr. Zdeňkem Pánkem, advokátem se sídlem Prokopa Holého 130/15, Děčín, proti žalované: Středomoravská nemocniční a. s. , se sídlem Mathonova 291/1, Prostějov, IČO 27797660, zastoupená JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1, o návrhu žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 1. 2015, č. j. 5 C 185/2014-45, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 185/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2017, č. j. 44 Co 614/2017-187, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2017, č. j. 44 Co 614/2017-187, jímž byl zrušen rozsudek pro zmeškání Okresního soudu v Prostějově ze dne 15. 1. 2015, č. j. 5 C 185/2014-45, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelka namítá, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že v dané věci jsou podle §153b odst. 4 o. s. ř. dány omluvitelné důvody, pro které právní zástupce žalované zmeškal první jednání, přičemž se domnívá, že naopak měl dostatek prostoru a možností pro včasnou omluvu z jednání, které tak mohlo být odročeno.
Dovolatelka správně upozorňuje na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2130/2014 či 33 Cdo 2031/2016), podle níž i náhlou zdravotní indispozicí postižená osoba má zásadně povinnost omluvit svou neúčast u soudu. Ustanovení §153b odst. 4 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tedy takovou normou, která hypotézu sama výslovně nedefinuje, nýbrž stanoví široké obecné pravidlo a přenechává soudu, aby vyložil, kdy a za jakých okolností je obecný požadavek naplněn, tj. aby sám svou úvahou hypotézu právní normy vymezil. Je pak otázkou posouzení konkrétních (a povětšinou jedinečných) skutkových okolností, zda se takto obecně nastavené pravidlo uplatní či nikoliv. Úvaha soudu v tomto směru musí být podložená a přiměřená všem okolnostem projednávaného případu. Dovolací soud tak může zpochybnit úvahu odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5164/2007, či ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2046/2009). Odvolací soud v nyní projednávané věci takto postupoval a konkrétním závěrem, že zdravotní stav zástupce žalované byl natolik nepříznivý, že mu znemožnil včasnou omluvu před jednáním, provedl předpokládanou úvahu, aniž by mu bylo možno vytýkat, že nevycházel z dostatečně zjištěného skutkového stavu věci (vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, jen je odlišně právně posoudil) nebo že je jeho úvaha svévolná a neodůvodněná.
Vytýká-li dovolatelka soudům obou stupňů nesprávné hodnocení důkazů
a předkládá-li svou vlastní interpretaci skutkového děje, z nějž pak vyvozuje odlišné právní závěry, postrádají uplatněné námitky charakter právní otázky, kterou by mohl a měl dovolací soud řešit (§241a odst. 1 o. s. ř.); nesměřují totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž ovšem nelze přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit. Namítá-li dále dovolatelka, že odvolací soud nekriticky a chybně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, jenž provedené důkazy nevyhodnotil správně, uplatňuje tím námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání, jakožto mimořádný opravný prostředek, jehož smyslem je sjednocování judikatury, obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16).
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který v konečném rozhodnutí rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 7. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu