ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.21.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 21/2017-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: RICHPOINT, s. r. o. , se sídlem Poštovní 368, Dolní Lhota, IČO 27840158, zastoupená Mgr. Sylvou Pahutovou, advokátkou se sídlem Dlouhá 3355/6, Ostrava, proti žalované: DK POKLAD, s. r. o. , se sídlem M. Kopeckého 675, Ostrava, IČO 47670576, zastoupená Matějem Kopřivou, advokátem se sídlem 28. října 438/19, Ostrava, o 11.236.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 18 C 155/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2016, č. j. 15 Co 344/2016-85, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2016, č. j. 15 Co 344/2016-85, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Ve sporu o náhrady škody ve výši 11.236.000,- Kč Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 8. 2016, č. j. 18 C 155/2016-32, nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3623/2013, dovodil, že dlouhodobé fungování žalobkyně naznačuje, že její skutečné ekonomické možnosti jsou větší, než rozsah majetku, který vlastní. Ve skutečnosti netrpí nedostatkem prostředků, neboť žádná právnická osoba nemůže dlouhodobě existovat bez dostatečného majetkového zázemí, které by pokrývalo náklady na její činnost; k tomu soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 1 As 88/2012. Dospěl k závěru, že předložené prohlášení o majetkových poměrech je nepravdivé či neúplné a jako celek nevěrohodné.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. 16 Co 344/2016-85, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V návaznosti na závěry plynoucí z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3623/2013, a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 11. 1999, sp. zn. III. ÚS 400/99, vyložil, že pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků jsou důležité faktické majetkové poměry žalobkyně, tj. zda skutečně vykonává předmět činnosti uvedený v obchodním rejstříku a zda z něj má nějaké příjmy (rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 70/2008). Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru o nevěrohodnosti tvrzení žalobkyně, že v době od roku 2013 nedosahuje žádných příjmů a nemá žádné prostředky na úhradu soudního poplatku. Odvolací soud dále na základě jím provedeného dokazování zjistil, že žalobkyně přesunula své podnikatelské aktivity a nadále provozuje fitness centrum, není proto pravdou, že jí bylo znemožněno podnikání v tomto oboru a že z něj nemá žádný příjem.
Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nebyl oprávněn doplnit dokazování k její podnikatelské aktivitě a tím i k majetkovému stavu, jde o námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k níž však lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Uplatnitelným dovolacím důvodem podle §241a odst. 1 o. s. ř. je nesprávné právní posouzení věci, které spočívá v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval; může přitom jít i o předpis práva procesního. Dovolatelkou formulovanou otázku porušení tzv. dvouinstančnosti řízení odvolací soud po právní stránce neřešil a svým konkrétním postupem se nesprávného výkladu procesních norem nedopustil. Ostatně závěr o přesunutí podnikatelských aktivit žalobkyně do jiné oblasti, který odvolací soud podložil vlastním důkazem opatřeným z internetových stránek žalobkyně, je přes obsáhlost odůvodnění spíše podpůrným argumentem, který nepřináší změnu základního zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala své tvrzení, že jí byla znemožněna podnikatelská aktivita a tím byla připravena o příjmy, což jí znemožňuje úhradu soudního poplatku.
Pak ovšem uplatněné dovolací námitky přípustnost dovolání nezakládají, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť řízení pokračuje dále před soudem prvního stupně.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. ledna 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu