ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.3233.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 3233/2018-132
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: A. Z. , zastoupená JUDr. Viktorem Rossmannem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 1464/6, Praha 1, proti žalované: DAMA NET s. r. o. , se sídlem Michalovická 2177/20, Litoměřice, IČO 24804673, zastoupená JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem Vaníčkova 1112/27, Ústí nad Labem, o 99.664 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 98/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. 91 Co 315/2017-114, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Viktora Rossmanna, advokáta.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2017, č. j. 91 Co 315/2017-114, podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedené zákonné náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Námitky dovolatelky se nejenže opírají o skutková tvrzení, když se domnívá, že v řízení bylo prokázáno, že jednání V. G. sledovalo výlučně uspokojení jeho osobních zájmů a potřeb, a nešlo tudíž o jednání v rámci činnosti žalované jako jeho zaměstnavatelky ve smyslu §420 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, takže přípustnost dovolání by stejně založit nemohly (§241a odst. 1 o. s. ř.), ale především vůbec nevymezují, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky měl odchýlit. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, příp. stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, č. 460/2017 Sb.).
Vzhledem k uvedenému dovolací soud současně ani nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 písm. a) o. s. ř., když již z obsahu vlastního dovolání bylo zjevné, že nemůže být úspěšné, a tomuto návrhu by proto ani nemohlo být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 5.100 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalované, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 6.534 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu