ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.4835.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 4835/2017-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: HOCHTIEF CZ a. s. , se sídlem Plzeňská 16/3217, Praha 5, IČO 46678468, zastoupená Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem se sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti žalované: Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i. , se sídlem Flemingovo náměstí 542/2, Praha 6, IČO 61388963, zastoupená JUDr. Karlem Zuskou, advokátem se sídlem Radlická 3185/1, Praha 5, o 133.370.227 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 123/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2017, č. j. 15 Co 638/2016-309, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 118.532 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Karla Zusky, advokáta se sídlem Radlická 3185/1, Praha 5.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 16. 8. 2016, č. j 21 C 123/2014-211, zamítl žalobu o zaplacení 133.370.227 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně za účelem vypracování a podání nabídky, případně i realizace veřejné zakázky spočívající v rekonstrukci a dostavbě centrální části areálu a stavbě garáží pro žalovanou, jejíž odhadovaná cena byla stanovena na 1.900.000.000 Kč, uzavřela se společností Metrostav a. s., na jehož činnosti a majetku se žalobkyně podílela v rozsahu 45 %, smlouvu o sdružení. Sdružení podalo návrh smlouvy o dílo v ceně 2.195.399.116 Kč, avšak jako nejvýhodnější byla vybrána nabídka čtvrtého účastníka zadávacího řízení (společnosti CGM CZECH a. s., Syner s. r. o. a Chládek a Tintěra Pardubice a. s.). Námitkám sdružení proti nevyloučení tohoto uchazeče z důvodu neprokázání jeho kvalifikace podle zadávacích podmínek nebylo vyhověno a sdružení ze stejných důvodů následně navrhlo u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže přezkoumání úkonů zadavatelky veřejné zakázky a zrušení rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. Úřad poté, co předběžným opatřením zakázal žalované uzavřít smlouvu v otevřeném nadlimitním řízení, zastavil správní řízení pro bezpředmětnost, neboť v mezidobí žalovaná s vybraným uchazečem uzavřela smlouvu o dílo za cenu 1.709.254.780,19 Kč, a uložil zadavatelce pro dva správní delikty (nestanovení lhůty pro podání nabídek a nevyloučení úspěšného uchazeče) pokutu ve výši 100.000 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaná porušila právní povinnost, což však není v příčinné souvislosti s tvrzeným ušlým ziskem, spočívajícím v rozdílu mezi nabídkovou cenou a náklady potřebnými ke splnění zakázky. Samotná skutečnost, že žalovaná nevyloučila vybraného uchazeče, neznamená, že by jako nejvýhodnější nabídku určila sdružení, které se ve veřejné soutěži umístilo na druhém místě, a uzavřela s ním smlouvu o dílo. Údaj v odůvodnění rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, že vítězem veřejné soutěže by se stal určitý uchazeč, není závazný a takový závěr je pouze spekulativní vzhledem k tomu, že nabídková cena vysoce převyšovala odhadovanou cenu veřejné zakázky.
Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 11. 4. 2017, č. j. 15 Co 638/2016-309, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal dokazování provedené soudem prvního stupně dostatečným a jeho skutkové závěry správnými a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Přestože žalovaná porušila zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, tím, že vybraný uchazeč nebyl z veřejné soutěže vyloučen, ve vztahu ke skutečnosti, že se sdružení žalobkyně nestalo vítězem dané soutěže, nebyla s ním uzavřena smlouva o předmětu veřejné zakázky, a nezískala tak z realizace stavební zakázky očekávaný majetkový prospěch, nejde o řetězec na sebe navazujících příčin a následků, které by při pravidelném běhu věcí musely nastat. Hlavní a podstatnou příčinou nedosažení očekávaného zisku není porušení závazných pravidel soutěže, ale skutečnost, že žalovaná nevybrala nabídku sdružení žalobkyně a neuzavřela s ní smlouvu na stavební práce. Tehdy platný zákon o veřejných zakázkách umožňoval totiž vyloučenému uchazeči podat odvolání proti takovému rozhodnutí, stejně tak zadavatel mohl provést nové posouzení nabídek nebo k novému výběru ustanovit novou hodnotící komisi. Navíc za situace, že z podnětu žalobkyně bylo u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zahájeno přezkumné řízení, ani nemohla očekávat, že s ní podle výsledků takto zpochybněného výběru žalovaná smlouvu uzavře. Pro odpovědnost žalované za tvrzený ušlý zisk žalobkyně tak není splněna zákonná podmínka existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním a vznikem škody.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném řešení právních otázek, které nejsou v judikatuře dovolacího soudu dosud vyřešeny, resp. odvolací soud je posoudil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěrem o nedostatku příčinné souvislosti mezi porušením zákona č. 137/2006 Sb. na straně žalované a ztrátou očekávaného zisku a dovozuje, že existuje nepřerušený řetězec příčin a následků. Namítá nesprávné právní posouzení, neboť nebýt protiprávního postupu žalované jako zadavatele, jímž byl nezákonně zvýhodněn jiný účastník, sdružení žalobkyně by se stalo vítězem zadávacího řízení o veřejnou zakázku, jejich nabídka by byla vyhodnocena jako nejlepší, což potvrdil i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a nebránil tomu ani podnět k přezkoumání úkonů zadavatele u tohoto úřadu nebo námitkové řízení podle zákona č. 137/2006 Sb. Odvolacímu soudu vytýká, že odmítl jako nejistý dovolatelem tvrzený skutkový vývoj a dal přednost hypotetickým možnostem odchylného skutkového děje, přičemž příčinnou souvislost nemůže přerušit teoretická možnost nového posouzení nabídek, a ani nabízená cena dodávky neporušovala podmínky zadávacího řízení, neboť předpokládaná hodnota zakázky nebyla pro uchazeče závazná, ale pouze informativní. Dovozuje, že nebýt protiprávního jednání žalované, byla by smlouva na stavební práce se žalobkyní uzavřena a očekávaný zisk by jí neušel. Dále namítá, že věci rozhodovaly věcně nepříslušné soudy, protože se jedná o spor týkající se stavebních prací, které jsou nadlimitní veřejnou zakázkou, a jde o spor ze smlouvy, byť ta „zůstala v podobě oferty“. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že dovolání žalobkyně není přípustné, neboť je založeno pouze na nesprávně interpretovaném skutkovém stavu, který byl v dosavadním řízení vyjasněn dostatečně a úplně, a není ani důvodné, protože příčinná souvislost musí být postavena najisto a nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, jako tomu je v tomto případě. I pokud by k vyloučení vítězného uchazeče došlo, bylo možné revidovat pořadí hodnocených nabídek, a není ani jisté, že by zvítězilo sdružení žalobkyně, zejména s ohledem na to, že jeho nabídka v rozporu se zadávací dokumentací podstatným způsobem převyšovala předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, navíc zákon č. 137/2006 Sb. umožňoval pro podstatné změny okolností nebo z důvodů hodných zvláštního zřetele zadávací řízení úplně zrušit. Dovozuje, že existovala řada alternativ skutkového děje a nejedná se tak o řetězec na sebe navazujících příčin a následků pro závěr o existenci příčinné souvislosti. Případná smlouva, pokud by s ní žalovaná jako veřejná výzkumná instituce uzavřela, by navíc z důvodu ceny zakázky mohla být pro svou nehospodárnost neplatná. Navrhla odmítnutí, příp. zamítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání žalobkyně bylo podáno osobou oprávněnou – účastnicí řízení, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 o. s. ř.). Není však přípustné, neboť nejsou splněny zákonné podmínky přípustnosti uvedené v ustanovení §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Pokud dovolatelka předkládá dovolacímu soudu k řešení obecné otázky v teoretické poloze, je třeba poukázat na §237 o. s. ř., že dovolání je přípustné pro řešení jen těch právních otázek, na jejichž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím žalovaného a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Posouzení existence příčinného vztahu mezi porušením právní povinnosti škůdce a vznikem majetkové újmy na straně poškozeného je otázkou skutkovou, nikoli právní (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, a ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, publikované pod C 1025 a C 5514 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru odvolací soud nepochybil. Vzhledem k tomu, že pochybení žalované při výběrovém řízení nebylo samostatnou, bezprostřední ani přímou příčinou tvrzené újmy, spočívající v tom, že žalobkyně nedosáhla zisku v rámci odměny za provedení díla, zcela správně se odvolací soud zabýval existencí příčinného vztahu z hlediska tzv. řetězení příčin a v tomto směru postupoval v souladu s konstantní judikaturou.
Jednalo se o příčinný vztah mezi jednáním žalované, jehož protiprávnost nebyla sporná, a vznikem újmy v podobě tvrzeného ušlého zisku na straně žalobkyně. Odvolací soud neshledal, že by mezi nevyloučením vybraného uchazeče o veřejnou zakázku ve výběrovém řízení a neuzavřením smlouvy na stavební práce se sdružením žalobkyně šlo o takový řetězec na sebe navazujících příčin a následků, které by při pravidelném běhu věcí musely nastat a které by vedly k majetkové újmě žalobkyně. Námitky dovolatelky nemohou relevantně zpochybnit skutková zjištění v tomto směru, z nichž odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, zejména když žalovaná v zadávacím řízení nabídku sdružení jako ekonomicky nejvýhodnější či s nejnižší nabídkovou cenou [§81 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 137/2006 Sb.] nevyhodnotila, z tohoto důvodu ji nevybrala a smlouvu na předmětnou veřejnou zakázku s ní neuzavřela a o smlouvě o dílo s ní ani nejednala, od čehož teprve by se případně mohl odvíjet závěr o ušlém zisku z nerealizované dodávky stavebních prací.
V dovolání uplatněné námitky vesměs směřují proti skutkovým závěrům, z nichž vycházely soudy obou stupňů. Není tudíž naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 731/2017).
Namítá-li dovolatelka, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, uplatňuje tím námitku vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze podle §242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16). Ostatně výklad ustanovení §9 odst. 2 písm. o) o. s. ř. vzhledem ke svému jednoznačnému znění nemůže činit výraznější obtíže, jestliže v oblasti nadlimitních veřejných zakázek stanoví věcnou příslušnost krajských soudů pro spory „ze smluv na stavební práce“, tedy pro spory vyplývající ze smluv uzavřených za účelem vykonání stavebních prací.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 97.660 Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 118.532 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu