ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.5912.2017.1
sp. zn. 25 Cdo 5912/2017-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: M. K. , narozen XY, bytem XY, zastoupen JUDr. Pavlem Kortou, advokátem se sídlem Poštovní 2, Ostrava, proti žalované: Česká národní banka , se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, IČO 48136450, o 61 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 107/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 17 Co 169/2017-67, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, č. j. 17 Co 169/2017-67, není přípustné, neboť uplatněné námitky nenaplňují předpoklady přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku stanovené v §237 o. s. ř.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepovažoval za důvodnou žalobu na náhradu škody, která měla žalobci vzniknout tím, že neměl možnost opatřit si pamětní minci z limitované edice Příchod věrozvěstů Konstantina a Metoděje, již žalovaná v roce 2013 vydala v počtu 193 kusů, a žalobci, který dne 11. 2. 2015 vyjádřil zájem o koupi, sdělila, že všechny mince z emise byly rozprodány dne 4. 7. 2013 při oslavě na Velehradě. Podle žalobce tím žalovaná porušila pravidla otevřeného tržního hospodářství (§2 zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance) a rovného zacházení (čl. 1 Listiny základních práv a svobod) a způsobila mu škodu ve výši rozdílu mezi prezentační cenou mince ke dni 4. 7. 2013 ve výši 29 000 Kč a následně sběratelsky zvýšenou tržní cenou ve výši nejméně 90 000 Kč. Odvolací soud dovodil, že není splněna žádná z podmínek obecné odpovědnosti za škodu podle §420 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, totiž že žalovaná neporušila povinnost, danou zákonem nebo smlouvou, a že žalobci nevznikla škoda reálným zmenšením majetkové hodnoty ani v podobě ušlého zisku. Tyto závěry dovolatel zpochybňuje především výkladem právní úpravy regulující činnost žalované, avšak ohledně skutečnosti, že mu neušel reálně očekávatelný zisk, pouze poukazuje na rozdíl hodnot pamětní mince, aniž by zpochybňoval právní závěry o nutnosti prokázat tzv. pravidelný běh událostí. Skutková zjištění v tomto směru dovolacímu přezkumu nepodléhají (§241a odst. 1 a §242 odst. 3 věta první o. s. ř.), dovolatel navíc ani nevymezuje důvod přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř.
Je přitom zřejmé, že otázku vzniku škody v podobě ušlého zisku řešil odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, podle níž musí jít o majetkovou újmu způsobenou tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje vedoucího k určitému zisku, nikoliv jen o tvrzené zmaření zamýšleného či zpětně dovozovaného podnikatelského záměru (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005, publikované pod C 4027 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek, C. H. BECK, dále též jen „Soubor“). Plánovaný majetkový přínos musí být podložen již existujícími či reálně dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že k zamýšlenému zisku by skutečně došlo, nebýt škodné události. Musí tu být jakýsi pravidelný běh věcí, tedy taková skladba okolností svědčící o tom, že jednání vedoucí k zisku se již začalo nebo alespoň nepochybně mělo začít naplňovat, a že - nebýt škodlivého zásahu - výsledek by se dostavil. Ušlý zisk tak znamená ztrátu očekávaného přínosu, způsobenou tím, že škodná událost zasáhla do průběhu děje, vedoucího k určitému zisku, tedy v situaci, že poškozený měl zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, byl nejen ochoten ale i schopen začít s určitou výdělečnou činností či s postupem a úkony (srov. dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to usnesení ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2912/2012, Soubor C 14294, ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2857/2005 , Soubor C 5512, usnesení ze dne 25. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1462/2003 , Soubor C 2593, obdobně rozsudek ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3586/2006 ); snaha žalobce o zakoupení jedné mince zhruba rok a půl po jejím vydání a vyprodání tento předpoklad nenaplňuje. Řešení této právní otázky proto nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř.
Za této situace je nadbytečné zabývat se dovolacími námitkami k posouzení protiprávnosti jednání žalované, neboť vzhledem k závěru, že žalobci nevznikla odškodnitelná újma, nemělo by ani opačné řešení otázky porušení právní povinnosti vliv na závěr o nedůvodnosti žaloby, k jejímuž zamítnutí postačuje absence byť jen jediné z kumulativně vyžadovaných podmínek odpovědnosti (srov. obecně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a pro poměry sporů o náhradu škody např. usnesení téhož soudu ze dne 11. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 131/2015; ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2377/15).
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu