ECLI:CZ:NS:2018:25.CDO.625.2018.1
sp. zn. 25 Cdo 625/2018-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: EBUS CZ s. r. o. , se sídlem Zvěřinova 4, Brno, IČO 44014759, zastoupená Mgr. et Mgr. Petrem Polánkou, advokátem se sídlem Zelný trh 12, Brno, proti žalované: Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, IČO 69797111, o 2.200.000 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 147/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2015, č. j. 44 Co 71/2015-156, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2015, č. j. 44 Co 71/2015-156, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014, č. j. 15 C 147/2009-151, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 20. 11. 2014, č. j. 15 C 147/2009-151, nevyhověl žádosti žalobkyně o ustanovení zástupce z řad advokátů. Uzavřel, že žalobkyně sice byla usnesením téhož soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 15 C 147/2009-105, osvobozena od soudních poplatků pro dané řízení, ustanovení zástupce však není nezbytně třeba k ochraně jejích zájmů, a není tak naplněna druhá z podmínek vyžadovaných ustanovením §30 o. s. ř. Poukázal na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2012, č. j. 44 Co 384/2012-89 (správně 69), z něhož vyplývá, že jednatel žalobkyně je schopen ji řádně zastupovat, ve funkci je již od roku 1991, přičemž na základě internetového vyhledávání bylo zjištěno, že v mezidobí jednal i jako likvidátor čtyř podnikatelských subjektů. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že v průběhu řízení žalobkyně podrobně upřesnila svůj návrh a je tedy patrné, čeho se domáhá.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 4. 2015, č. j. 44 Co 71/2015-156, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že již ve zmíněném usnesení odvolacího soudu č. j. 44 Co 384/2012-69 bylo vyloženo, že na straně žalobkyně nejsou dány předpoklady pro ustanovení zástupce, přičemž tento závěr lze uplatnit i v této fázi řízení, vzhledem k běžnému zvládání problematiky zástupcem žalobkyně. Uvedená otázka by mohla být znovu otevřena pouze tehdy, došlo-li by ke změně rozhodujících skutečností. Ve vztahu k právní složitosti žalobní problematiky jakožto jednomu z kritérií pro posouzení podmínek §30 o. s. ř. poukázal na skutečnost, že uplatněné nároky jsou právně identifikovatelnými, a že žalobkyni se v mezidobí od zahájení řízení podařilo k výzvě soudu odstranit vady žaloby řádným doplněním skutkových tvrzení. Není proto namístě, aby nyní argumentovala nejasností právní stránky věci, neboť je to totiž právě „prvotní, samostatné ujasnění práva každým obecným žalobcem, co určuje obsahovou stránku žaloby“. Uzavřel, že žalobkyni nic nebrání, aby doložila skutečnosti, z nichž vyvozuje své nároky, s čímž jí žádná právně vzdělaná osoba nemůže pomoci.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v jehož rámci současně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O této žádosti rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 2. 11. 2017, č. j. 15 C 147/2009-170, tak, že žalobkyni ustanovil zástupcem pro dovolací řízení advokáta Mgr. et Mgr. Petra Polánku. Žalobkyně následně doplnila podané dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že soudy nesprávně posoudily naplnění podmínek §30 o. s. ř., pokud nevzaly v potaz špatný zdravotní stav zástupce žalobkyně, jakož i jeho vysoký věk, resp. pokud učinily závěr, že se věc nejeví složitou pouze s ohledem na skutečnost, že zástupce žalobkyně činil v řízení písemná podání, která byl následně k výzvě soudu schopen doplnit. Poukázala na judikaturu dovolacího soudu, podle které je pro posouzení, zda je projednávaná věc skutkově a právně složitá, vždy zapotřebí zhodnotit konkrétní poměry žadatele, jeho dlouhodobou finanční situaci, profesi, vzdělání, zkušenosti a argumentační schopnosti, emoční účast účastníka v řízení, význam výsledku sporu pro účastníka či skutečnost, že druhá strana sporu je zastoupena advokátem (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 20 Cdo 4653/2016, nebo ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 1670/2016; dále např. i nález Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. I. ÚS 3849/11). Nalézacím soudům vytýká, že svá zjištění omezily pouze na skutečnost, že dovolatelka má statutárního zástupce, který je svéprávný a schopný činit podání, a k ostatním kritériím žádným způsobem nepřihlédly. Připomněla rovněž názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015, že ochrana zájmů účastníka řízení, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, zpravidla vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, nejde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva, a že pouhá okolnost, že účastník řízení (resp. jeho jediný zástupce) bez právního vzdělání sám reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a snaží se v řízení hájit své zájmy, neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně, popř. aby změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že se žalobkyni ustanovuje pro řízení ve věci samé zástupce z řad advokátů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ve smyslu §241 o. s. ř., a je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí a jež závisí na vyřešení otázky procesního práva (výkladu a aplikace ustanovení §30 o. s. ř.), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Postupoval přitom podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1. a 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů.
Podle §30 odst. 2 o. s. ř. vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Z citované právní úpravy plyne, že účastníkovi lze ustanovit zástupce z řad advokátů, jestliže splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů. V projednávané věci byla žalobkyně zcela osvobozena od soudních poplatků usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2013, č. j. 15 C 147/2009-105, zbylo tedy posoudit, zda je naplněna i druhá z uvedených podmínek.
Předpoklad nezbytnosti zastoupení ve smyslu §30 o. s. ř. je třeba zkoumat vždy z objektivní a subjektivní stránky. Na straně jedné se hodnotí povaha řízení s ohledem na složitost právních či skutkových otázek, na druhé straně pak osoba žadatele a jeho schopnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, nebo ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 286/2016).
V posuzované věci odvolací soud uzavřel, že ochrana zájmů žalobkyně v řízení o jí podané žalobě nevyžaduje ustanovení zástupce, aniž by však vzal v potaz všechny okolnosti případu a aniž by věc posoudil ve světle hledisek formulovaných ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Závěr, že žalobkyni musí být jasná právní stránka věci, pokud podala žalobu a byla ji následně schopná k výzvě soudu doplnit, je nepřípustně zjednodušující. Samotná okolnost, že účastník reaguje na výzvy soudu, podává vyjádření a jiná podání a snaží se v řízení chránit své zájmy, ještě neznamená, že ochrana jeho zájmů ustanovení zástupce nevyžaduje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 1819/2015, nebo ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 286/2016). Stejně tak nelze akceptovat úvahu, že ustanovení zástupce žalobkyni není třeba, neboť právní posouzení je věcí soudu a žalobkyně se tudíž může omezit toliko na skutková tvrzení a důkazní návrhy, s čímž jí žádná osoba s právnickým vzděláním nemůže pomoci. Takové pojetí by vedlo k neudržitelnému závěru, že advokáta v řízení nepotřebuje vlastně žádný účastník (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015, publikované pod C 15600 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. BECK, dále jen „Soubor“). Poukazuje-li pak odvolací soud na své dřívější usnesení ze dne 29. 10. 2012, č. j. 44 Co 384/2012-69, podle kterého je z jednotlivých podání jednatele žalobkyně zřejmá jeho schopnost srozumitelně se vyjadřovat, nebylo prokázáno žádné zdravotní omezení bránící mu účastnit se řízení, žalobkyni zastupuje již od roku 1991 v rámci poměrně rozsáhlého předmětu podnikání, přičemž v mezidobí působil i jako likvidátor čtyř podnikatelských subjektů, nejedná se o posouzení složitosti věci a osoby žadatele v konkrétních poměrech projednávaného sporu, jak je vyžadováno ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. již citovaná rozhodnutí či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 754/2016).
Dosavadní průběh řízení svědčí podle názoru dovolacího soudu spíše ve prospěch opačného posouzení, než které učinil odvolací soud. Z obsahu spisu vyplývá, že jednatel žalobkyně se sice aktivně účastní projednávání sporu, nemá však právnické vzdělání a je zřejmé, že se zcela neorientuje v procesní ani hmotněprávní stránce věci, o čemž svědčí např. to, že nebyl sám schopen ani bezvadné formulace žaloby tak, aby byla úplná a určitá (dokladem čehož je usnesení na č. l. 72 spisu, jímž byla žalobkyně vyzvána k odstranění vad žaloby). Nelze rovněž bez dalšího uzavřít, že by se v posuzované věci jednalo o spor skutkově a právně jednoduchý. Předmět řízení tvoří více nároků (na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení, náhradu za provedené stavební práce), jejichž řádné prokázání bude pravděpodobně klást na žalobkyni (jejího zástupce) vysoké nároky z hlediska vyhledávání a tvrzení rozhodných skutečností, jakož i vyhledávání důkazů k jejich prokázání. Může se jednat o činnost složitou, představující podstatu práce advokáta. Bez významu pak není ani ta skutečnost, že žalobkyně stojí v řízení proti státu jednajícímu organizační složkou, jež se pravidelně zabývá spory s obdobným předmětem a zaměstnává osoby s právnickým vzděláním (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5505/2015).
Ustálená judikatura dovolacího soudu již dříve dovodila, že ochrana zájmů účastníka řízení, u něhož jsou splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, si zpravidla vyžaduje ustanovení zástupce z řad advokátů, nejde-li o zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (srov. např. již citovaná usnesení senátu 21 Nejvyššího soudu). Z výše uvedených okolností nevyplývá, že by byl v posuzovaném případě dán důvod se od tohoto pravidla odchýlit. Pro úplnost dovolací soud dodává, že v případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen plnění poučovací povinnosti ze strany soudu či je potřebné žalobkyni k ochraně jejích práv ustanovit práva znalého zástupce, je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva žalobkyně na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015, Soubor C 15262).
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, Nejvyšší soud jej zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), a protože důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první a druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). V dalším řízení soud ve vztahu k žalobkyni znovu posoudí naplnění předpokladů pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §30 o. s. ř., přičemž přihlédne ke všem relevantním hlediskům a okolnostem projednávané věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, protože řízení pokračuje před soudem prvního stupně, který rozhodne v konečném rozhodnutí o všech nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu