ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.1569.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 1569/2018-346
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobkyně CERBER a.s. , se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 2663/150, IČO 26830841, zastoupené JUDr. Stanislavem Mouralem, MBA, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, 28. října 2663/150, proti žalovanému M. B. , K., zastoupenému Mgr. Pavlínou Písaříkovou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 21 C 15/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. srpna 2017, č. j. 14 Co 265/2017-290, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. srpna 2017, č. j. 14 Co 265/2017-290, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. května 2017, č. j.
21 C 15/2013-269, ve znění usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 31. května 2017, č. j. 21 C 15/2013-271, se mění tak, že žalovanému se přiznává osvobození od soudního poplatku z odvolání.
Odůvodnění:
Okresního soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 1. 2017, č. j. 21 C 15/2013-217, uložil žalovanému povinnost vyklidit „pozemek parc. č. st. – zastavěná plocha a nádvoří, včetně jeho součásti rodinného domu č. p., a pozemek parc. č. – ostatní plocha, zapsané na listu vlastnictví č. pro katastrální území K., obec K., u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Ch.“, a to do 15 dnů od právní moc rozsudku (výrok I.); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dne 21. 2. 2017 odvolání. Na výzvu soudu prvního stupně usnesením ze dne 22. 3. 2017, č. j.
21 C 15/2013-239, aby zaplatil soudní poplatek z odvolání, reagoval žádostí ze dne 30. 3. 2017, o osvobození od soudních poplatků (z odvolání).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 5. 2017, č. j. 21 C 15/2013-269, ve znění opraveného usnesení ze dne 31. 5. 2017, č. j. 21 C 15/2013-271, rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudního poplatku za odvolání nepřiznává. Dospěl k závěru, že „žalovaný je schopen soudní poplatek uhradit, aniž by to vážně ohrozilo jeho životní potřeby“, neboť příjmy rodiny se pohybují nad hranicí životního minima a je schopen „vytvořit si úspory“. Vycházel přitom z toho, že jediným příjmem žalovaného je měsíční výsluhová renta ve výši 11.006 Kč, že žije ve společné domácnosti s manželkou, jejíž měsíční příjem za měsíc únor (2017) činil po exekuční srážce 12.518 Kč čistého, za měsíc duben pak 5.999 Kč, že má vyživovací povinnost ke svému zletilému synovi Tomáši Barešovi (nar. 1995), kterého podporuje měsíčně částkou 1.000 Kč až 3.000 Kč, že měsíčně hradí zálohy na elektřinu a vodu v celkové výši 2.410 Kč, že ročně platí poplatek za odpady ve výši 563 Kč, že z příjmu domácnosti šetří na otop na zimu, na což vynaloží asi 15.000 Kč za rok, a konečně, že má závazky u různých věřitelů v celkové výši 545.965 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem (soud odvolací) usnesením ze dne 29. 8. 2017, č. j. 14 Co 265/2017-290, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud sice nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že poměry žalovaného neodůvodňují přiznání osvobození od soudního poplatku, avšak dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o zřejmě bezúspěšné bránění práva, neboť předpokladem úspěchu žaloby na vyklizení nemovité věci je vlastnické právo žalobce a absence právního důvodu k jejímu užívání žalovaným. Žalobce nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem v exekuční dražbě, přičemž obrana žalovaného odůvodněná pouze vadami nalézacího a exekučního řízení není způsobilá účinek nabytí vlastnického práva žalobcem jako vydražitelem zvrátit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný – nezastoupen advokátem – dovolání a požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů (pro dovolací řízení) a o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 25. 1. 2018, č. j. 21 C 15/2013-326, mu soud prvního stupně přiznal osvobození od placení soudních poplatků (z dovolání) v plném rozsahu a pro dovolací řízení mu ustanovil právního zástupce – advokátku Mgr. Pavlínu Písaříkovou.
Žalovaný – již zastoupený soudem ustanoveným advokátem – doplnil podané dovolání. Namítal, že nepřiznání osvobození od soudního poplatku z odvolání bylo v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, neboť řádně doložil své osobní, majetkové i výdělkové poměry, které jeho osvobození od soudních poplatků odůvodňují. Zpochybnil i závěr odvolacího soudu, že jeho obrana v řízení představuje zřejmě bezúspěšné bránění práva. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst . 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při výkladu ustanovení §138 o. s. ř. se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 568/2014, ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013) zdůraznil, že účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). Při posuzování poměrů takového účastníka jsou podstatné příjmy z výdělečné nebo jiné jeho činnosti, výnosy z jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem). Soud zkoumá faktické poměry žadatele v době podání žádosti, a zároveň musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Podle obsahu spisu žalovaný pobírá výsluhovou rentu ve výši 11.199 Kč měsíčně, žije ve společné domácnosti s manželkou, jejíž průměrný čistý příjem za čtvrté čtvrtletí roku 2017 činil 12.500 Kč, podporuje svého zletilého studujícího syna, a má závazky ve výši 546.265 Kč a výdaje spojené s bydlením. Žalovaný není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, nejsou mu vypláceny žádné dávky sociální podpory ani dávky hmotné nouze a není mu vyplácen žádný důchod. Předmětem řízení je spor o vyklizení nemovité věci, soudní poplatek z odvolání s ohledem na předmět řízení činí 5.000 Kč.
Současné poměry žalovaného, jak v odůvodnění svého rozhodnutí naznačil taktéž odvolací soud, tak odůvodňují osvobození od soudního poplatku z odvolání, a to v plném rozsahu.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku se pak jedná zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V dané věci podal účastník řízení (osoba k tomu subjektivně oprávněná) včasný objektivně přípustný řádný opravný prostředek (odvolání), přičemž bez dalšího nelze bez pochyb dovodit, že tento opravný prostředek bude neúspěšný. Rozvíjí-li odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí úvahy o nezpůsobilosti obrany žalovaného odůvodněné toliko vadami nalézacího řízení a exekučního řízení, jde nad rámec shora popsaných hledisek a ve své podstatě věcně přezkoumává rozsudek soudu prvního stupně a předjímá rozhodnutí o opravném prostředku. Dovolací soud proto zastává názor, že v dané věci o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva nejde.
Konečně je třeba uvést, že pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Jestliže byl žalovaný při nezměněném skutkovém základu o jeho poměrech usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 1. 2018, č. j. 21 C 15/2013-326, osvobozen od placení soudního poplatku z dovolání v plném rozsahu a pro dovolací řízení mu byl ustanoven právní zástupce, nedávalo by procesní smysl, kdyby za použití stejných hledisek nebyl osvobozen od placení soudního poplatku z odvolání (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 18. 10. 2016, 26 Cdo 460/2016).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil [§243d písm. b) o. s. ř.] tak, že žalovanému přiznal osvobození od soudního poplatku z odvolání.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se končí řízení, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 6. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu