ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2007.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 2007/2018-168
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně FINE REALITY, a.s. , se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52, IČO: 26836211, zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, proti žalované V. Ž. , O., zastoupené JUDr. Kamilou Vránovou, advokátkou se sídlem v Letovicích, Masarykovo náměstí 1065/11, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 C 9/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. prosince 2017, č. j. 37 Co 357/2017-118, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Jiřího Kňávy, advokáta se sídlem v Olomouci, Sokolská 536/22, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. prosince 2017, č. j. 37 Co 357/2017-118, potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 29. června 2017, č. j. 11 C 9/2017-43, kterým Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizené žalobkyni předat do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí tam specifikované nemovité věci a rozhodl o nákladech řízení účastnic; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.
Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu (k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila) není přípustné podle §237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť v něm nastolenou otázku důvodné a včasné omluvy ve smyslu ustanovení §153b odst. 1 o. s. ř. odvolací soud vyřešil v souladu s dlouhodobě ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
V soudní praxi není pochyb o tom, že rozsudek pro zmeškání (při splnění zákonem stanovených předpokladů) soud může, avšak také nemusí, vydat (srov. slovo „může“ uvedené v §153b odst. 1 o. s. ř.); záleží na jeho úvaze, zda je vhodné o věci rozhodnout kontumačním rozsudkem (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 /dále jen „Komentář“/, s. 1049 a násl.). Nejvyšší soud pak již dříve dovodil (srov. např. rozsudek ze dne 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013), že předpoklad, že se žalovaný nedostavil bez důvodné omluvy (§153b odst. 1 o. s. ř.) k prvnímu jednání, jež bylo ve věci nařízeno, musí být splněn v době, kdy soud rozhoduje o vydání rozsudku pro zmeškání; k okolnostem, které v té době nebyly známy, není možné přihlížet. Dospěl také k závěru, že omluva účastníka ve smyslu §153b odst. 1 o. s. ř. je důvodná jen tehdy, jestliže jsou soudu oznámeny konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné konkrétní okolnosti mu brání v účasti, kdy se o nich dozvěděl, a že časovou kolizi nebylo možné vyřešit jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. května 1999, sp. zn. 31 Cdo 2432/98). Při rozhodování o případném vydání rozsudku pro zmeškání soudy musí brát v úvahu rovněž např. předchozí procesní aktivitu žalovaného, tedy zda se eventuálně vyjádřil k podané žalobě, zda navrhl důkazy ke své obraně atd. Soud by měl v každém jednotlivém případě přihlédnout rovněž k povaze předmětu sporu. K vydání rozsudku pro zmeškání by soud měl přistupovat uvážlivě a volit tento institut zejména v případech, v nichž nezájem na straně žalovaného je zřejmý, kdy je žalovaný skutečně nečinný (což vyplývá např. z obsahu a frekvence již dříve učiněných procesních úkonů) a odmítá se aktivně podílet na soudním procesu, či úmyslně řízení protahuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze 17. dubna 2008, sp. zn. 30 Cdo 3825/2007, z 13. 1edna 2011, sp. zn. 26 Cdo 3443/2010, a z 11. prosince 2013, sp. zn. 26 Cdo 3686/2013). Obdobný právní názor zaujal Ústavní soud v nálezech z 10. března 2005, sp. zn. III. ÚS 428/04, z 23. srpna 2005, sp. zn. IV. ÚS 63/05, a dále např. z 28. ledna 2014, sp. zn. Pl. ÚS 49/10. V nich mimo jiné uvedl, že v případech, kdy jinak aktivní účastník neúmyslně pro svůj omyl zmešká první jednání soudu, ale je zřetelný jeho zájem účastnit se soudního řízení a bránit se, není vydání rozsudku pro zmeškání na místě. Prioritou v soudním řízení musí v takovém případě zůstat ochrana práv účastníků soudního řízení (žalovaných), kteří na soudním řízení chtějí aktivně participovat. Hlavním posláním soudního řízení je zajišťovat spravedlivou ochranu práv a oprávněných zájmů účastníků (§1 a §3 o. s. ř.). Podmínky vydání kontumačního rozsudku musí být posuzovány uvážlivě a zdrženlivě, ve sporných a hraničních případech není jeho vydání na místě. V obecné rovině je však soudní praxe jednotná rovněž v názoru, že vydání rozsudku pro zmeškání zásadně nebrání, jestliže se žalovaný před prvním jednáním ve věci písemně vyjádřil, vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a nabídl soudu důkazy k verifikaci své skutkové verze (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000). Stejný názor prezentuje i odborná literatura (srov. opět Komentář, s. 1051). O takový hraniční případ, kdy by nebylo namístě vydání rozsudku pro zmeškání, však v posuzované věci – vzhledem k obsahu spisu – nejde.
V daném případě byl předpoklad, že se dovolatelka nedostavila bez důvodné omluvy (§153b odst. 1 o. s. ř.) k prvnímu jednání, jež bylo ve věci nařízeno, vskutku splněn v době, kdy bylo rozhodováno o vydání rozsudku pro zmeškání, neboť v té době soud neměl k dispozici její (důvodnou) omluvu; zde je zapotřebí zdůraznit, že k okolnostem, které tehdy nebyly soudu známy, není možné přihlížet. Současně dovolací soud pokládá za potřebné připomenout, že v posuzované věci si dovolatelka skutečně počínala neodůvodněně lehkovážně, započala-li se svou zástupkyní (v daném případě navíc advokátkou), znalou místních poměrů, zejména pak aktuální situace v dopravní obslužnosti, aniž si vytvořila dostatečnou časovou rezervu a aniž měla k dispozici funkční mobilní telefon pro případnou včasnou omluvu u soudu; z tohoto úhlu pohledu nešlo tedy o neúmyslné zmeškání prvního soudního jednání pro dovolatelčin omyl a nejde tudíž ani o výjimečný či jinak řečeno sporný a hraniční případ, kdy by nebylo vydání rozsudku pro zmeškání namístě. Toto její lehkomyslné chování pak nesvědčí ani o jejím přílišném respektu k tomu, že věc (týkající se jejího bydlení) měla být projednávána u soudu, navíc při prvním jednání. V tomto světle vylíčené okolnosti nemohou být vyváženy ani její předchozí procesní aktivitou a v konečném důsledku musí jít na její vrub.
S ohledem na charakter některých uplatněných dovolacích námitek dovolací soud dodává, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o. s. ř. a contrario ).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku (§243 písm. a/ o. s. ř.) – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či z 3. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 21. 8. 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu