ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.218.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 218/2017-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně Gold-Net a. s. , se sídlem v Praze 4, Kloknerova 2249/9, IČO 26694841, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Dražkovicích č. p. 181, proti žalovanému hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o zaplacení 1.369.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 72/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2016, č. j. 13 Co 65/2016-103,
takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 17.037 Kč, k rukám JUDr. Pavla Jelínka, Ph.D., advokáta se sídlem v Dražkovicích č. p. 181, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 11. 2015, č. j. 27 C 72/2014-44, ve spojení s rozsudkem (doplňujícím) ze dne 29. 11. 2016, č. j. 27 C 72/2014-137, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1.369.600 Kč (představující úhradu za nájem propojovacího bodu telekomunikační sítě za období duben až listopad roku 2011) spolu s tam specifikovaným (smluvním) úrokem z prodlení a náklady řízení.
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 4. 2016, č. j. 13 Co 65/2016-103, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části (tedy vyjma zaplacení částky 600 Kč) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaného není podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), přípustné. Otázkou absolutní neplatnosti smlouvy o nájmu [pro absenci doložky o předchozím zveřejnění, schválení nebo souhlasu podle §43 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o nájmu, dále jen „zákon č. 131/2000 Sb.“ a pro neexistenci souhlasu příslušného orgánu obce s jejím uzavřením] se odvolací (i dovolací) soud – za situace, kdy tento důvod neplatnosti žalovaný v řízení před soudy obou stupňů netvrdil a nevyšel najevo ani jinak - nezabýval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Soud k absolutní neplatnosti úkonu sice přihlíží z úřední povinnosti, činí tak však jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný pod číslem 25/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože žalovaný až v dovolání začal tvrdit, že smlouva o nájmu je neplatná, neboť s jejím uzavřením nedal souhlas příslušný orgán obce, nemohl se touto skutečností (která zároveň nevyšla najevo v průběhu řízení před soudy jinak) odvolací soud zabývat a neměl ani povinnost po ní „pátrat“ z vlastní iniciativy, a protože se jedná o novou skutečnost, kterou v dovolání nelze podle §241a odst. 6 o. s. ř. uplatnit, nemohl se jí zabývat ani dovolací soud.
Obstát nemůže ani dovolací námitka žalovaného, že smlouva o nájmu je absolutně neplatná, neboť na ní není vyznačena doložka podle §43 zákona č. 131/2000 Sb. Schvalovací doložka podle §43 zákona č. 131/2000 Sb. pouze osvědčuje (zakládá fikci), že právní úkon byl uzavřen po předchozím zveřejnění, schválení nebo souhlasu, proto její absence nemůže způsobit neplatnost právního úkonu, ale nutnost doložit (prokázat) tuto podmínku jinak (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 26 Cdo 662/2017).
Brojí-li dovolatel vůči tomu, že odvolací soud nedostatečně zohlednil provázanost smlouvy o nájmu s jinou nájemní smlouvou – uzavřenou mezi týmiž účastníky – od které bylo řádně odstoupeno, činí tak, aniž by vymezil jakoukoli právní otázku, kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat. Navíc jeho námitky směřují proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a ve skutečnosti tak zpochybňuje správnost právního posouzení prostřednictvím skutkových námitek.
Dovolatel sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
(§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první (ve spojení s §243f odst. 3) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 2. 8. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu