ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.662.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 662/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Gold-Net a.s. , se sídlem v Praze 4, Kloknerova 2249/9, IČO 26694841, zastoupené JUDr. Pavlem Jelínkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Dražkovice 181, proti žalovanému hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o zaplacení 939.130 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 172/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. září 2016, č. j. 23 Co 207/2016-189, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 29. 2. 2016, č. j. 21 C 172/2012-135, rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 939.130 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výrok II. a III.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 14. 9. 2016, č. j. 23 Co 207/2016-189, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků před odvolacím soudem (výrok II.). Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli dne 4. 11. 2010 ve smyslu §663 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „obč. zák.“), platnou smlouvu o nájmu propojovacího bodu telekomunikační sítě, že předmětná smlouva byla uzavřena v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění účinném do 29. 12. 2010 (dále jen „zákon č. 137/2006 Sb.“), jehož případné porušení by její neplatnost nezpůsobilo, a že smlouvu uzavřel ve smyslu §81 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon č. 131/2000 Sb.“) a organizačního řádu Magistrátu hlavního města Prahy ředitel odboru informatiky (jak je minimálně obvyklé podle ust. §20 odst. 2 obč. zák.), přičemž platnost nájemní smlouvy tohoto typu nebyla podmíněna souhlasem (schválením) Rady hlavního města Prahy a opatřením dokumentu schvalovací doložkou podle §43 zákona č. 131/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu je odrazem ustálené rozhodovací praxe, od níž není důvod se odchýlit ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky.
Rozsudek odvolacího soudu odpovídá v otázce platnosti účastníky uzavřené nájemní smlouvy ustálené judikatuře dovolacího soudu jak v závěru, že tato smlouva byla uzavřena v souladu s ustanovením §18 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/2006 Sb. a ani případné porušení tohoto zákona by její neplatnost nezpůsobilo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 594/2012), tak v závěru, že nájemní smlouvu tohoto typu byl oprávněn ve smyslu §81 odst. 4 zákona č. 131/2000 Sb. a organizačního řádu Magistrátu hlavního města Prahy uzavřít ředitel oboru informatiky (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4775/2015) a že z žádného ustanovení zákona č. 131/2000 Sb. neplyne podmíněnost platnosti tohoto právního úkonu žalovaného předchozím zveřejněním, schválením nebo souhlasem jiného orgánu žalovaného. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3328/2014, ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 33 Cdo 128/2009, ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2939/2006, či ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1329/2014, je nepřípadný, neboť uvedená rozhodnutí řeší neplatnost smluv o převodu nebo pronájmu nemovitého majetku obce třetím osobám v důsledku porušení §36 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb. (příp. podle §41 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích), o což v daném případě nejde, a napadené rozhodnutí se tak od uvedené judikatury neodchyluje. Pro úplnost lze (vzhledem k obsahu dovolání) dodat, že schvalovací doložka podle §43 zákona č. 131/2000 Sb. pouze osvědčuje (zakládá fikci), že právní úkon byl uzavřen po předchozím zveřejnění, schválení nebo souhlasu, proto její absence nemůže způsobit neplatnost právního úkonu, ale nutnost doložit (prokázat) tuto podmínku jinak.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatele, že dovoláním je napadán rozsudek „v celém rozsahu“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu