ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.2616.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 2616/2018-98
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a/ V. P. a b/ P. P. , obou bytem v K. H., zastoupených Mgr. Janem Altem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo nám. 512/16, proti žalované L. Z. , bytem v K. H., zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7, o vyklizení bytové jednotky a garáže, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 5 C 204/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2018, č. j. 25 Co 442/2017-44, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.700,- Kč k rukám Mgr. Jana Alta, advokáta se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo nám. 512/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby žalovaná vyklidila „bytovou jednotku č. 305/4 v domě č. p. , který je součástí pozemku parc. č.– zastavěná plocha a nádvoří, a nebytovou jednotku garáž č. v domě č. p., který je součástí pozemku parc. č.– zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. M., zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště K. h. na LV č. “ (dále jen „nemovitosti“). Žalobu odůvodnili tvrzením, že nemovitosti nabyli na základě kupních smluv z 5. dubna 2017 a z 20. dubna 2017 s účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k 19. dubnu 2017 a 24. dubnu 2017. První smlouvu uzavřeli s insolvenčním správcem, jelikož se žalovanou – původní vlastnicí jedné ideální poloviny nemovitostí – bylo vedeno insolvenční řízení. Přes to, že její právo užívat nemovitosti zaniklo ztrátou spoluvlastnického práva ke dni 19. dubna 2017, přes jejich výzvy je dosud nevyklidila.
Okresní soud v Kutné Hoře (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 13. září 2017, č. j. 5 C 204/2017-27, žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalované Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. ledna 2018, č. j. 25 Co 442/2017-44, citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání žalované (dovolatelky), k němuž se žalobci prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřili, není přípustné podle §237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění od 30. září 2017 – dále opět jen „o.s.ř.“).
Podle §241a o.s.ř. lze dovolání podat toliko z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či nesprávná zjištění skutkového stavu tak způsobilým dovolacím důvodem nejsou a dovolací soud k nim přihlédne pouze v případě, že je dovolání přípustné; samy o sobě však přípustnost dovolání nezakládají. Právě takové vady řízení dovolatelka namítla, a to tvrzením, že soud prvního stupně a ani odvolací soud ji nepoučily o jejím právu požádat podle §30 odst. 1 o.s.ř. o ustanovení zástupce, čímž zasáhly do jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Nad rámec toho však dovolací soud přes to dodává, že takto uplatněná dovolací námitka není ani opodstatněná, jelikož z obsahu spisu (viz č. l. 15 spisu) vyplývá, že dovolatelka byla již soudem prvního stupně poučena o svých právech, včetně práva podle §30 o.s.ř., a poučení jí bylo řádně doručeno současně s předvoláním k jednání a žalobou.
Další dovolací námitka, která již způsobilý dovolací důvod představuje, se týká otázky, zda výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytové jednotky a garáže je či není z pohledu okolností vylíčených v dovolání v rozporu s dobrými mravy.
V poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013, se soudní praxe ustálila v názoru, že právní posouzení věci odvolacím soudem není nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska §3 odst. 1 citovaného zákona za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu z 27. května 1998, sp. zn. 26 Cdo 829/98, uveřejněný pod č. 152/98 časopisu Soudní judikatura, z 29. října 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný pod č. 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 19. listopadu 2015, sp. zn. 33 Cdo 2472/2015). Podle názoru dovolacího soudu je uvedený právní názor využitelný rovněž v poměrech právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V posuzovaném případě se odvolací soud otázkou zjevného zneužití práva ve smyslu §8 o. z. vskutku nezabýval, avšak právě proto, že dovolatelka existenci příslušných právně významných skutečností ve všech jejich souvislostech ani netvrdila; povětšině s nimi (nově) přichází (v rozporu s ustanovením §241a odst. 6 o.s.ř.) prakticky až v dovolání. S námitkami vztahujícími se k incidenčnímu řízení, které uplatnila v odvolacím řízení, se však odvolací soud vypořádal, a to tak, že s ohledem na tam citovaná rozhodnutí byla veškerá dosud zahájená incidenční řízení pravomocně skončena v její neprospěch.
Dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelčino sdělení, že dovoláním napadá rozhodnutí v celém rozsahu, tedy jakoby i výroky o náhradě nákladů řízení. Zde však – z důvodů stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. dovolání proti této části rozhodnutí není přípustné.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o.s.ř. – se souhlasem všech členů senátu (§234c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
V souladu se závěry vyplývajícími z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť přistoupil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě. Navíc nejsou-li splněny podmínky pro meritorní projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o možném odkladu vykonatelnosti jím napadeného rozsudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. září 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 15. 10. 2018
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu