ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3591.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 3591/2018-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce S. V. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Ondřejem Kafkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, proti žalované městské části Praha 6 , se sídlem v Praze 6, Čs. armády 601/23, IČO 00063703, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 895/6, o určení nájemního vztahu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 162/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. března 2017, č. j. 10 C 162/2012-144, ve znění usnesení ze dne 18. dubna 2018, č. j. 10 C 162/2012-266, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2018, č. j. 70 Co 26/2018-243, ve znění usnesení ze dne 10. dubna 2018, č. j. 70 Co 26/2018-260, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. března 2017, č. j. 10 C 162/2012-144, ve znění usnesení ze dne 18. dubna 2018, č. j. 10 C 162/2012-266, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2018, č. j. 70 Co 26/2018-243, ve znění usnesení ze dne 10. dubna 2018, č. j. 70 Co 26/2018-260, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 3. 2017, č. j. 10 C 162/2012-144, ve znění usnesení ze dne 18. 4. 2018, č. j. 10 C 162/2012-266, zamítl žalobu žalobce na určení, že trvá jeho nájemní vztah k tam blíže vymezenému bytu, současně mu uložil zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 3. 2018, č. j. 70 Co 26/2018-243, ve znění usnesení ze dne 10. 4. 2018, č. j. 70 Co 26/2018-260, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání, kterým žalobce napadl rozsudky soudů obou stupňů, projednal dovolací soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud zastavil (§104 odst. 1 ve spojení s §243b o. s. ř.), neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání, jímž žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolání řádně nevymezil přípustnost (§237-238a o. s. ř.), která je jeho obligatorní náležitostí (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), neuvedl žádnou právní otázku, na které rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a kterou by se měl dovolací soud zabývat.
Dovolatel právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (zejména s výkladem obsahu dohody o užívání bytu ze dne 1. 10. 1997). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel k dispozici nemá (viz §241a odst. 1 o. s. ř.).
Jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., uplatnil rovněž námitkami, že odvolací soud rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, neprovedl jím navržené důkazy, při provádění dokazování nepostupoval podle o. s. ř., porušil zásadu dvojinstančnosti, neposkytl mu poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř., ani se nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými v řízení. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.).
Pouze pro úplnost lze uvést, že žaloba byla zamítnuta nikoli proto, že žalobce neunesl důkazní břemeno (jak mylně uvádí v dovolání), nýbrž na základě zjištěného skutkového stavu, nebyl zde ani důvod pro postup soudu podle §118a o. s. ř. (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2011, sp. zn. 26 Cdo 4677/2009, uveřejněný pod číslem 77/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003). Z obsahu spisu také vyplývá, že listinné důkazy byly soudem prvního stupně provedeny v souladu s §129 odst. 1 o. s. ř.; navíc odvolací soud důkaz příslušnými listinami podle §213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval. Dvojinstančnost řízení, jíž se žalobce dovolává, pak není obecnou zásadou občanského soudního řízení ani ústavní zásadou vztahující se k občanskému soudnímu řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3820/2009).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu