ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3728.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3728/2017-247
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně " JAKUB " spol. s r.o. , se sídlem v Praze 4, Květnového vítězství 1627/46, IČO 45804656, zastoupené Mgr. Janou Havlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Hráského 406, proti žalované H. M. , zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1041/12, o zaplacení částky 185.282,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 23/2015, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2016, č. j. 19 Co 101/2016-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalovaná napadla dovoláním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, č. j. 19 Co 101/2016-166, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 1. 2016, č. j. 34 C 23/2015-151, kterým soud zamítl návrh žalované ze dne 2. 11. 2015 na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 16. 9. 2015, č. j. 34 C 23/2015-136.
Dovolání žalované Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, jelikož dovolatelka pouze cituje část ustanovení §237 o. s. ř., avšak již nikterak nevymezuje, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné.
Pro úplnost lze dodat, že dovolání v této věci by nebylo ani objektivně přípustné, protože napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o několika nárocích se samostatným skutkovým základem, z nichž žádný nepřesahuje 50.000 Kč [§237, §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.]. Úprava obsažená v ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se totiž uplatní i v případě dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4211/2015, usnesení téhož soudu ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5701/2016).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu