ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3729.2017.1
sp. zn. 26 Cdo 3729/2017-249
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně " JAKUB " spol. s r.o. , se sídlem v Praze 4, Květnového vítězství 1627/46, IČO 45804656, zastoupené Mgr. Janou Havlovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Hráského 406, proti žalované H. M. , zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na poříčí 1041/12, o zaplacení částky 185.282,38 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 23/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2016, č. j. 19 Co 382/2016-195, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.840 Kč k rukám Mgr. Jany Havlové, advokátky se sídlem v Benešově, Hráského 406, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem (pro zmeškání vydaným podle §153b odst. 1 o. s. ř.) ze dne 16. 9. 2015, č. j. 34 C 23/2015-136, uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 185.282,38 Kč spolu s tam specifikovaným příslušenstvím. Částka 185.282,38 Kč sestávala z částky 48.000 Kč jako nájemného za leden 2012, z částky 9.000 Kč jako náhrady škody, z částky 1.000 Kč za opravu poškozených dveří, z částky 5.000 Kč za opravu váhy, z částky 3.460 Kč za čistící prostředky, z částky 4.680 Kč jako smluvní pokuty, z částky 35.873 Kč jako zálohy a doplatku za elektrickou energii, z částky 16.967 Kč jako zálohy a doplatku za plyn, z částky 16.503 Kč jako zálohy a doplatku za vodné a stočné, z částky 28.856 Kč za telefonní poplatky Vodafone, z částky 5.236 Kč za telefonní poplatky Telefonica O2, z částky 6.000 Kč jako pokuty za správní delikty a částky 3.851,38 Kč uhrazené za žalovanou po skončení nájmu za vodné a stočné.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 11. 2016, č. j. 19 Co 382/2016-195, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dospěl k závěru (shodně se soudem prvního stupně), že byly naplněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání podle ustanovení §153b o. s. ř.
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 – dále jen „o. s. ř.“ (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy (o takové vztahy či věci v projednávaném případě nejde); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Vzhledem k tomu, že rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o několika nárocích se samostatným skutkovým základem, posuzoval dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné pod č. 9/2000 časopisu Soudní judikatura). Protože žádný z uvedených nároků nepřevyšuje 50.000 Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení §237 o. s. ř., neboť ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. to výslovně vylučuje. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovolání podává proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“. Zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Proti tomuto výroku totiž dovolatelka nikterak nebrojila (dovolání v tomto směru není odůvodněno), nýbrž ho napadla ryze formálně jen proto, že jde o výrok závislý.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. a) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu