ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3783.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 3783/2018-166
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně městské části Praha 1 , se sídlem v Praze 1, Vodičkova 681/18, IČO 00063410, proti žalované M. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Rychtářem, advokátem se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 1038/39, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 140/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2017, č. j. 35 Co 266/2017-102, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 10. 2017, č. j. 35 Co 266/2017-102, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 1. 2017, č. j. 14 C 140/2015-77, jímž soud prvního stupně uložil žalované povinnost vyklidit tam specifikovaný byt „na dobu 30 dní, v termínu, který jí žalobce písemně oznámí alespoň 14 dnů přede dnem, kdy má k vyklizení dojít, a to za účelem poskytnutí součinnosti v rámci stavebních prací konaných pro posílení stropní konstrukce domu č. p. XY, k. ú. XY, na adrese XY“ na základě tam citovaného stavebního povolení a rozhodnutí (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.); současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání žalované (podané dne 8. 1. 2018) Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, neboť dovolatelka cituje ustanovení §237 o. s. ř., avšak nevymezuje, které z hledisek uvedených v ustanovení §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) projednání dovolání nepostačuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Pro úplnost lze dodat, že k obsahu podání ze dne 7. 6. 2018 (doplnění dovolání) nelze přihlížet (srov. §241b odst. 3 o. s. ř.).
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku [§243 písm. a) o. s. ř.], neboť jde o návrh akcesorický (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu