ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.927.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 927/2018-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní žalobce Společenství vlastníků jednotek domu čp. 121 a 122, Rýchorské sídliště ve Svobodě nad Úpou , se sídlem ve Svobodě nad Úpou, Rýchorské sídliště 122, IČO 25988328, zastoupeného JUDr. Ladislavem Kutišem, advokátem se sídlem v Trutnově, Na Vrchu 98, proti žalovanému K. H. , S. n. Ú., zastoupenému Mgr. Ing. Alešem Boudou, advokátem se sídlem v Trutnově, U Hřiště 375, o 33.464 Kč s příslušenstvím, o návrhu na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 27/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. srpna 2017, č. j. 8 Cmo 86/2017-138, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem pro uznání ze dne 7. 1. 2013, č. j. 35 Cm 27/2012-32 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 33.464 Kč spolu s 5 % úrokem z prodlení ročně od 1. 12. 2011 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení. Rozsudek nabyl (dle potvrzení ve spise) právní moci dne 5. 2. 2013.
Uvedený rozsudek žalovaný napadl podáním ze dne 26. 11. 2015 nadepsaným jako „odvolání proti rozsudku č. j. 35 Cm 27/2012-32, žaloba na zrušení rozsudku“, přičemž toto podání bylo Krajským soudem v Hradci Králové posouzeno jako odvolání a bylo pro opožděnost odmítnuto usnesením ze dne 11. 12. 2015, č. j. 35 Cm 27/2012-43. Vrchní soud v Praze pak přípisem ze dne 21. 3. 2016 vrátil věc Krajskému soudu v Hradci Králové s tím, že podání má být vnímáno jako žaloba na obnovu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové (soud prvního stupně) usnesením ze dne 23. 2. 2017, č. j. 35 Cm 27/2012-114, povolil obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 27/2012.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 4. 8. 2017, č. j. 8 Cmo 86/2017-138, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se návrh na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 Cm 27/2012 zamítá a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků v odvolacím řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal, že rozsudek pro uznání lze úspěšně napadnout žalobou na obnovu řízení tehdy, lze-li důvod obnovy vztahovat na předpoklady, za nichž byl vydán, v řešené věci tedy tehdy, pokud by nenastala fikce uznání nároku podle ustanovení §114b odst. 5 o. s. ř. (§228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), nové skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy se mohou tedy vztahovat pouze k předpokladům uznání. Žádné takové skutečnosti nebyly v řešené věci žalovaným tvrzeny, z obsahu spisového materiálu pak odvolací soud nezjistil jakékoli pochybení soudu při vydání rozsudku pro uznání.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“.
Přípustnost dovolání je upravena v ustanovení §237 o. s. ř., avšak podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Dovolací soud zastává názor, že i za současné úpravy přípustnosti dovolání se peněžitý limit uvedený v ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod č. 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 25. srpna 2014, sp. zn. 21 Cdo 2085/2014, z 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4184/2014, a z 30. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2866/2015).
V projednávané věci se dovolatel domáhal obnovy řízení v řízení, v níž mu bylo rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 7. 1. 2013, č. j. 35 Cm 27/2012-32, uloženo zaplatit žalobci částku 33.464 Kč (k příslušenství se nepřihlíží), tj. částku nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalovaného na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§243 písm. a) a b) o. s. ř.] - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu