ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.147.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 147/2018-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele I. S. , za účasti Bytového družstva Gorazdova 20 , se sídlem v Praze 2, Gorazdova 332/20, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 61861677, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 4/2015, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 7. 2017, č. j. 14 Cmo 155/2016-54, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2015, č. j. 81 Cm 4/2015-40, zamítl návrh navrhovatele na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze Bytového družstva Gorazdova 20 (dále jen „družstvo“) konané dne 15. 10. 2014 (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovolatel v dovolání otevírá otázku, na níž má podle něj napadené rozhodnutí odvolacího soudu záviset a při řešení které se odvolací soud měl odchýlit od ustálené judikatury dovolacího soudu, a to (dle obsahu dovolání) zda lze vyslovit neplatnost usnesení členské schůze jen ohledně nezákonné části nově přijatých stanov, anebo zda lze v případě, že jsou usnesením členské schůze přijaty stanovy, které jsou nezákonné pouze zčásti, vyslovit neplatnost toliko celého napadeného usnesení.
Napadené rozhodnutí odvolacího soudu však na řešení dovolatelem vymezené otázky nespočívá; dovolatel pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož, přestože byl porušen §731 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], je v projednávané věci dán důvod pro aplikaci §260 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, neboť došlo k porušení zákona, aniž to mělo závažné právní následky, a je vzhledem k §777 odst. 2 z. o. k. v zájmu družstva hodném právní ochrany neplatnost rozhodnutí členské schůze nevyslovit.
Tento závěr odvolacího soudu sice dovolatel také napadá, když namítá, že soudy nesprávně usoudily, že přijetí a přetrvávání protiprávních ustanovení stanov nemá závažné právní důsledky a je v zájmu družstva, avšak ve vztahu k těmto námitkám (stejně jako ve vztahu k ostatním námitkám uvedeným v dovolání pod čísly IV. až XII.) neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013).
Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srov. např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16).
V důsledku této vady (§241a odst. 2 o. s. ř.), kterou dovolatel neodstranil v dovolací lhůtě (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 9. 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu