ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4117.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4117/2017-363
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele L. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem, se sídlem v Klatovech, Pražská 119/I., PSČ 339 01, za účasti M. Z. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, PSČ 110 00, o zaplacení 15.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 151/2010, o dovolání JUDr. Miroslava Zamišky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Cmo 114/2014-260, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-183, uložil M. Z. (dále jen „účastník“) povinnost zaplatit navrhovateli 15.000.000 Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením k odvolání účastníka rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, ve které soud uložil účastníku zaplatit 15.000.000 Kč, a ve zbývající části týkající se úroků z prodlení a nákladů řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním zpochybněný závěr, podle něhož dohodou uzavřenou mezi navrhovatelem a dovolatelem nebyl založen závazek navrhovatele poukázat dovolateli 15.000.000 Kč na jeho bankovní účet, a dovolatel tudíž tuto částku „drží“ bez právního důvodu, ve výsledku odpovídá výkladovým pravidlům určeným §35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), a §266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jak byla vyložena v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2706/2016 a judikaturu v něm citovanou).
Jakkoliv je totiž odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru relativně kusé, není pochyb o tom, že uzavřená dohoda žádné ujednání, z něhož by bylo možné dovodit závazek navrhovatele poukázat dovolateli 15.000.000 Kč, a právo dovolatele si takto poukázané peněžní prostředky ponechat, neplyne. To ostatně nezpochybňuje ani dovolatel, jenž toliko dovozuje, že uvedený závazek navrhovatele plyne z „dalších ujednání a dohod učiněných mezi účastníky“. Avšak již ze samotné dovolací argumentace je zjevné, že uvedená částka měla být použita výhradně na (nikdy nerealizované) zvýšení základního kapitálu společnosti s ručením omezeným, již oba účastníci na základě uzavřené dohody založili, a dovolateli k ní žádný právní titul (a to ani při akceptaci v dovolání uváděných tvrzení) nesvědčí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 12. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu