ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4908.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4908/2017-630
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. S. , zastoupeného JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, za účasti 1) J. S. , 2) MÍR, stavebního bytového družstva , se sídlem v Brně, Bedřichovická 1199/21, PSČ 627 00, identifikační číslo osoby 00046906, zastoupeného Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, a 3) L. H. , zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 5. 2017, č. j. 8 Cmo 53/2017-561, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit L. H. na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
III. Ve vztahu mezi navrhovatelem, J. S. a MÍR, stavebním bytovým družstvem, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 10. 2016, č. j. 19 Cm 166/2014-502, určil, že navrhovatel je členem MÍR, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“), a nájemcem „družstevního bytu č. 11 o velikosti 4/IV ve III. podlaží v domě na adrese B.“, a že mu přísluší práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu vztahující se k družstevnímu bytu (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II., III. a IV.) a o poplatkové povinnosti (výrok V.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání družstva a L. H. v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, podle něhož se soud prvního stupně měl zabývat tím, zda se původní navrhovatel a J. S. při převodu členství v družstvu dohodli na výši úplaty nebo způsobu jejího určení v jiné než písemné formě (když v písemné smlouvě obsažené ujednání o tom, že původní navrhovatel a J. S. spolu vypořádali zůstatkovou hodnotu převáděného členského podílu, vede podle odvolacího soudu k úsudku, že jde o úplatný převod), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu [srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněného pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 16/2010“), a zejména odůvodnění odvolacím soudem přiléhavě citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3279/2015].
Z té se podává, že ačkoli platí, že jednou z obligatorních obsahových náležitostí smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu je i stanovení toho, zda je převod úplatný, či bezúplatný (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je nutné respektovat, že v písemné části smlouvy nemusí být zachyceno, zda jsou členská práva a povinnosti převáděny za úplatu, či bezúplatně (a této okolnosti je také třeba přizpůsobit dokazování, které je v řízeních o určení členství v bytových družstvech ovládáno vyšetřovací zásadou); vyšlo-li najevo, že součástí písemné smlouvy je i ujednání, podle něhož si účastníci vypořádali „vypořádací podíl“, je zjistitelné, že šlo o převod úplatný (srov. R 16/2010).
Dospěl-li proto soud prvního stupně v poměrech projednávané věci k závěru, podle něhož není-li v listině zachycující obsah smlouvy výslovně uveden údaj o tom, zda šlo o převod úplatný, či bezúplatný, a v případě úplatného převodu údaj o „ceně“, musí být tato smlouva označena za neplatnou, a nezabýval-li se dalším prokazováním toho, zda se smluvní strany na výši úplaty nebo způsobu jejího určení dohodly ústně, je jeho právní posouzení věci neúplné, a tudíž nesprávné.
Odkaz navrhovatele na závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5147/2009, není přiléhavý, neboť v tam řešené věci se dovolací soud zabýval smlouvou o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu uzavřenou výlučně v písemné podobě.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněny (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu