ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4927.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4927/2017-475
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce MAPRO, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 61503339, zastoupeného opatrovníkem JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem, se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, PSČ 130 00, proti žalovanému Bytovému družstvu Celetná, družstvo , se sídlem v Praze 3, U Nákladového nádraží 3265/10, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 24753564, zastoupenému Mgr. Martinem Panuškou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 938/37, PSČ 120 00, o zaplacení 8.568.070 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 18 C 527/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2017, č. j. 25 Co 50/2017-447, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 20. listopadu 2015, č. j. 18 C 527/2014-284, ve znění usnesení ze dne 19. prosince 2016, č. j. 18 C 527/2014-434, zastavil řízení podle §96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) [výrok I.], a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a nejsou splněny ani podmínky přípustnosti dovolání formulované v §237 o. s. ř.
Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává závěr, podle něhož v případě, že právnická osoba nemůže před soudem vystupovat jako účastník řízení (proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat), vyplývá z toho mimo jiné, že taková právnická osoba nemůže za řízení činit procesní úkony (podle §41 a násl. o. s. ř.), neboť je sporné, kdo může za právnickou osobu tyto úkony provádět. Jestliže nemůže před soudem sama vystupovat, slouží k ochraně zájmů a práv právnické osoby - účastníka řízení institut opatrovníka, kterého jí soud při naplnění podmínek §29 odst. 2 o. s. ř. musí ustanovit (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2012, sp. zn. 21 Cdo 2190/2011; dále důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. ledna 2010, sp. zn. 26 Cdo 299/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2015, sp. zn. 25 Cdo 2787/2014; 25 Cdo 3588/2014, jež jsou veřejnosti dostupná - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz ).
V době rozhodování soudu prvního stupně již v řízení vyšlo najevo, že žalobce nemůže (z důvodu spornosti toho, kdo je za žalobce oprávněn jednat) vystupovat jako účastník řízení před soudem a že jsou u něj naplněny podmínky pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř.
Zrušil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, který řízení zastavil pro „zpětvzetí“ žaloby podané osobou, u níž je sporné, zda je oprávněna za žalobce ve smyslu §21 o. s. ř. jednat, odpovídá jeho postup ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, neboť žalobce - ve světle shora nastíněného výkladu - takový úkon učinit nemohl.
Namítal-li dovolatel [s odkazem na stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 1/2017“) a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2014, sp. zn. 33 Cdo 2743/2013], že pro posouzení úkonů žalobce je rozhodující, že tyto byly učiněny prostřednictvím datové schránky žalobce, přehlíží, že úkon činěný vůči soudu prostřednictvím datové schránky musí být rovněž učiněn k tomu oprávněnou (nebo jí pověřenou) osobou (viz §8 odst. 3 ve spojení s §18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by zpětvzetí žaloby učinila za žalobce osoba k tomu oprávněná ve smyslu označených ustanovení.
Z podání označeného jako „zpětvzetí žaloby“ ze dne 23. listopadu 2015 se přitom podává, že bylo za žalobce učiněno panem J. S., jehož jednatelské oprávnění je právě předmětem sporu; poukaz dovolatele na závěry R 1/2017 a usnesení sp. zn. 33 Cdo 2743/2013 tak není přiléhavý.
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu