ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.5263.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 5263/2017-687
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně D. K. , zastoupené Mgr. Františkem Hendrychem, advokátem, se sídlem v Opavě, Olomoucká 91, PSČ 746 01, proti žalovaným 1) A. Ch. , soudnímu exekutorovi, se sídlem v Opavě, zastoupenému JUDr. Hanou Stavařovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Veleslavínova 371/19, PSČ 746 01, a 2) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, PSČ 128 10, identifikační číslo osoby 00025429, o zaplacení částky 27.924 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti rozsudkům Okresního soudu v Opavě ze dne 20. dubna 2011, č. j. 11 C 20/2008-129, a Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2012, č. j. 71 Co 210/2011-257, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 11 C 20/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 11 C 20/2008-397, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2016, č. j. 71 Co 110/2016-521, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 11 C 20/2008-397, se zastavuje.
II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2016, č. j. 71 Co 110/2016-521, se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 20. dubna 2011, č. j. 11 C 20/2008-129, připustil změnu žaloby (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 25.596 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 19. června 2012, č. j. 71 Co 210/2011-257, k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v napadených výrocích II. až IV. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Žalobkyně napadla oba rozsudky, č. j. 11 C 20/2008-129, a č. j. 71 Co 210/2011-257, žalobou pro zmatečnost ze dne 17. března 2014, doručenou Okresnímu soudu v Opavě dne 27. března 2014, a to z důvodů zakotvených v §229 odst. 1 písm. g) a §229 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 11 C 20/2008-397, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. prosince 2016, č. j. 71 Co 110/2016-521, k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti prvnímu a třetímu výroku usnesení Okresního soudu v Opavě, č. j. 11C 20/2008-397, a proti prvnímu a druhému výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě, č. j. 71 Co 110/2016-521, podala žalobkyně dovolání.
Dovolání je ve smyslu §236 odst. 1 o. s. ř., mimořádným opravným prostředkem, kterým lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z uvedeného vyplývá, že dovoláním nelze úspěšně napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně.
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání” proti rozhodnutí Okresního soudu v Opavě, které touto vadou trpí, zastavil podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání žalobkyně proti prvnímu a druhému výroku rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř., neboť dovoláním napadenými výroky bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.].
K závěru, podle něhož se peněžitý limit podle posledně označeného ustanovení uplatní i v případě dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost v řízení ohledně peněžitého plnění nepřevyšujícího 50.000 Kč, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 4189/2017, a judikaturu v něm citovanou.
Ze žaloby pro zmatečnost – posuzováno dle obsahu – je zjevné, že jí dovolatelka napadá rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 20. dubna 2011, č. j. 11 C 20/2008-129, ve výrocích II., III. a IV. a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. června 2012, č. j. 71 Co 210/2011-257, ve všech výrocích. Těmito výroky přitom bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatelka v dovolání podala rovněž návrh na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že návrh na odklad vykonatelnosti má povahu akcesorickou, a dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud se důvody návrhu nezabýval (k tomu srov. odst. 34 nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. března 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu