ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.4255.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 4255/2018-540
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně L. Z. , dříve J., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 013 12 774, zastoupené Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 1302/88, o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 366/2011, o dovolání obou účastnic proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2017, č. j. 35 Co 77/2017-474, takto:
Dovolání se odmítají .
Odůvodnění:
Žalobkyně i žalovaná napadly dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, č. j. 35 Co 77/2017-474, jímž byl částečný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 11. 2016, č. j. 31 C 366/2011-415 [kterým byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření ve výroku specifikované smlouvy se žalobkyní o bezúplatném převodu pozemků parc. XY v k. ú. XY, obec XY, a parc. XY v k. ú. XY, obec XY, jako náhradních za pozemky, jež nelze žalobkyni - oprávněné osobě vydat (§11a zákona o půdě), a kterým bylo dále vysloveno, že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí] ohledně pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY, potvrzen, a ohledně pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odvolací soud při svém rozhodnutí především připomněl, že poté, co bylo pravomocným rozsudkem soudu rozhodnuto o výši restitučního nároku žalobkyně, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 částečným rozsudkem ze dne 19. 7. 2016, č. j. 31 C 366/2011-349, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2016, č. j. 35 Co 424/2016-395, tak, že byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření ve výroku specifikované smlouvy se žalobkyní o bezúplatném převodu označených pozemků v katastrálních územích XY jako náhradních za pozemky, jež nelze žalobkyni - oprávněné osobě vydat, nicméně restituční nárok žalobkyně tím nebyl vyčerpán, a že soudy obou stupňů se s obranou žalované v citovaných rozhodnutích náležitě vypořádaly; proto již jednou učiněné závěry v těchto rozhodnutích jen zopakoval, neboť neměl důvod na nich cokoli měnit. Ohledně pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY, odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že nic nebrání jeho vydání žalobkyni, neboť tento pozemek byl oceněn částkou 13.412,75 Kč, a celkový restituční nárok žalobkyně ve výši 2.932.003,- Kč byl dosud uspokojen pouze v rozsahu částky 970.637,59 Kč. Ohledně pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY, však soud prvního stupně pochybil, neboť z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že vlastnické právo žalované bylo omezeno nařízeným předběžným opatřením soudu; za této situace bylo povinností soudu prvního stupně doplnit dokazování za účelem zjištění rozsahu omezení vlastnického práva žalované (i po poučení dle 118a odst. 3 o. s. ř.), a pokud tak neučinil, rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Odvolací soud, který byl současně v průběhu odvolacího řízení upozorněn podáním J. B., že v řízení probíhajícím u Obvodního soudu pro Prahu 8 bylo nařízeno předběžné opatření, jímž bylo omezeno vlastnické právo žalované, proto dokazování doplnil a zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 12. 10. 2015, č. j. 22 C 254/2013-221, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2015, č. j. 11 Co 428/2015-240, byla žalované zakázána jakákoliv dispozice s tímto pozemkem, zejména jeho prodej, zatížení právy třetích osob, bezúplatný převod, darování, směna, zařazení do veřejné nabídky podle §11a a násl. zákona o půdě nebo uzavření soudního smíru, a dále že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 22 C 254/2013-319, bylo vyhověno žalobě podané J. B.o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu tohoto pozemku. Z toho dovodil, že soud je povinen respektovat výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření, jež bylo vydáno v jiném řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 565/2007), neboť ve smyslu §76e odst. 2 o. s. ř. platí, že v rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Bylo-li tedy žalované vykonatelným rozhodnutím soudu uvedené právní jednání zakázáno, nemůže soud v daném řízení nahradit žalobkyní požadovaný projev vůle.
Žalobkyně přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku týkajícím se pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY, závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která podle jejího názoru nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, a to, „zda si restituent, jehož nárok má být uspokojen v soudním řízení formou nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, může v rámci tohoto soudního řízení formou předběžného opatření tzv. rezervovat konkrétní pozemek a tím omezit nároky jiných restituentů, kteří se rovněž domáhají vydání rozhodnutí, kterým soud nahradí projev vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, a to za situace, kdy nepřidělování náhradních pozemků se stává masovou záležitostí, tedy nejde o ojedinělé případy, a to z důvodu libovůle a liknavosti žalovaného při uspokojování restitučních nároků, tak jak judikuje Ústavní soud“. Má za to, že tuto otázku vyřešil odvolací soud nesprávně, „když J. B. umožnil, aby cestou předběžného opatření tzv. předběhl ostatní restituenty, jejichž nároky nebyly ze strany žalované uspokojeny a kteří mají právo na vydání rozhodnutí, kterým dojde k nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků“. Je tomu tak podle žalobkyně proto, že takovouto praxí soudu dochází k porušení „rovnosti zbraní“, tedy rovného postavení restituentů před zákonem, a ke zpochybnění tzv. individuálního přístupu, neboť blokací pozemku dochází a priori k zúžení výběru náhradních pozemků, a to předtím, než je v tom kterém případě definitivně soudem vyhodnoceno, zda je namístě nahradit projev vůle. Žalobkyně současně poukázala na to, že žalobu v dané věci podala v roce 2011, J. B. až v roce 2013, a že nebýt nesprávného názoru odvolacího soudu, bylo by již v její věci pravomocně rozhodnuto, zatímco ve věci J. B. bylo teprve nařízeno odvolací jednání. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu „v rozsahu, ve kterém odvolací soud ohledně pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY, potvrdil částečný rozsudek 31 C 366/2011-415“, přičemž jeho přípustnost dovozuje z toho, že odvolací soud se při řešení otázky hmotného práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud nesprávně právně posoudil: 1) že „jsou zde splněny podmínky dovozené konstantní rozhodovací praxí dovolacího soudu pro to, aby se žalobkyně mohla domáhat vydání náhradních pozemků mimo postup stanovený v ustanovení §11a zákona o půdě, a to i v případě, že žalobkyně má již dlouhodobě pravomocným soudním rozhodnutím přiznanou výši restitučního nároku a nic jí tak nebrání uspokojit svůj restituční nárok postupem stanoveným v ustanovení §11a zákona o půdě“, 2) že „přístup žalované je v konkrétním případě k žalobkyni liknavý či svévolný“, 3) že „žalobkyně se v konkrétním případě přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv, tj. uspokojení svých restitučních nároků“, dále 4) „otázku možnosti domáhat se uspokojení restitučního nároku žalobkyně pouze podáním žaloby“, a 5) „otázku dostatečnosti vypisovaných veřejných nabídek ze strany žalované k uspokojení restitučních nároků žalobkyně“. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) obě dovolání projednal a rozhodl o nich podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017, jež je rozhodné pro dovolací přezkum (srov. část první, článek II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně ani žalované nejsou přípustná.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Podle §76 odst. 1 písm. d) a písm. e) občanského soudního řádu předběžným opatřením může být účastníku uloženo, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy [viz písm. d)] anebo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo snášel [viz písm. e)].
V posuzované věci odvolací soud z výpisu z katastru nemovitostí a z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 22 C 254/2013 zjistil, že usnesením tohoto soudu ze dne 12. 10. 2015, č. j. 22 C 254/2013-221, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2015, č. j. 11 Co 428/2015-240, byla žalované, resp. Státnímu pozemkovému úřadu, zakázána jakákoliv dispozice s pozemkem parc. XY v k. ú. XY, obec XY, a to zejména jeho prodej, zatížení právy třetích osob, bezúplatný převod, darování, směna, zařazení do veřejné nabídky podle §11a a násl. zákona o půdě nebo uzavření soudního smíru, a že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 22 C 254/2013-319, bylo v tomto řízení vyhověno žalobě podané J. B. o nahrazení projevu vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu tohoto pozemku.
Bylo-li tedy žalované, resp. Státnímu pozemkovému úřadu, vykonatelným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 8 v řízení vedeném pod sp. zn. 22 C 254/2013 uvedené právní jednání předběžným opatřením zakázáno, nelze vytýkat odvolacímu soudu pochybení spočívající v tom, že v daném řízení rozsudek soudu prvního stupně ohledně pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závěrem, že za této situace bylo jeho povinností doplnit dokazování za účelem zjištění rozsahu omezení vlastnického práva žalované (i po poučení dle 118a odst. 3 o. s. ř.), a že pokud tak neučinil, rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, neboť dle §76e odst. 2 o. s. ř. platí, že v rozsahu, v jakém je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 565/2007, na nějž poukázal již odvolací soud).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 vety první o. s. ř. odmítl.
Pokud pak jde o dovolání žalované proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž rozhodl ohledně pozemku parc. XY v kat. území XY, obec XY, Nejvyšší soud je taktéž, aniž nařizoval jednání, odmítl, a to podle §243c odst. 1 věty první a 3 o. s. ř., ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř., neboť k němu není subjektivně oprávněna (legitimována). Z povahy dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku totiž plyne, že je může podat jen ten účastník řízení, jemuž byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena újma na jeho právech odstranitelná rozhodnutím dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 28, svazek 3, ročník 1998). Částí výroku rozsudku odvolacího soudu „ohledně pozemku parc. XY v k. ú. XY, obec XY“, nebyla žalované způsobena žádná újma na jejích právech napravitelná rozhodnutím dovolacího soudu, neboť v tomto rozsahu odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (a nikoliv potvrdil, jak se žalovaná mylně domnívá).
Jen pro úplnost dovolací soud k dovoláním obou účastnic dodává, že z úřední činnosti je mu známo, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 10. 2016, č. j. 22 C 254/2013-319, ve spojení s rozsudkem Městského soudu ze dne 21. 6. 2017, č. j. 11 Co 141/2017-374, byl nahrazen projev vůle žalované k uzavření ve výroku specifikované smlouvy se žalobcem J. B. o bezúplatném převodu pozemku parc. XY v kat. území XY, obec XY, jako náhradního za pozemky, jež nelze žalobci, dědici původní oprávněné osoby, vydat (§11a zákona o půdě), přičemž dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5661/2017, odmítnuto (ústavní stížnost proti tomuto usnesení žalovaná nepodala).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení tak bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 12. 2018
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu