ECLI:CZ:NS:2018:28.CDO.4278.2018.1
sp. zn. 28 Cdo 4278/2018-309
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Danielou Filipovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pecháčkova 1245/8, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČ 01312774, zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 10, U Roháčových kasáren 1555/10, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 218/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2018, č. j. 27 Co 114/2018-284, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalovaná (dále též jen „dovolatelka“) napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2018, č. j. 27 Co 114/2018-284, jímž potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-východ ze dne 15. 12. 2017, č. j. 6 C 218/2016-247 [kterým byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků p. č. XY, č. XY a č. XY, nacházejících se v k. ú. XY, obci XY, dále pozemku p. č. XY v k. ú. XY, obci XY, a pozemku p. č. XY v k. ú. XY, obci XY, všech zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště XY, jako náhradních za pozemky, jež nebylo možno žalobci, jakožto oprávněné osobě vydat (§11a zákona o půdě), a kterým žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 120.116,70,- Kč k rukám zástupkyně žalobce]; dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 22.845,- Kč k rukám zástupkyně žalobce.
Dovolatelka shledává přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. v tom, že odvolací soud se napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe soudu dovolacího, jmenovitě od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2143/2014, přičemž z něj připomněla závěr, že podmínkou pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek je účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách žalované před podáním žaloby o převod náhradních pozemků. S vědomím rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, a judikatury s ním související, namítá, že odvolací soud pochybil, jelikož se nevypořádal s důvody, pro které se žalobce neúčastnil veřejných nabídek, a ani s tím, zda nabídka pozemků ve veřejných nabídkách byla dostatečná, a že žalovaná prostřednictvím veřejných nabídek žalobci nebránila uspokojit jeho nesporný restituční nárok ve výši 313.778,94 Kč. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení a aby odložil právní moc napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se dovolací řízení končí, bylo podáno včas, oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.).
Judikatura Nejvyššího soudu (jež reflektuje i judikaturu Ústavního soudu - srov. např. jeho nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05, či nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05) je ustálena v závěru, že v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu žalované (resp. jejího právního předchůdce - Pozemkového fondu ČR) může oprávněná osoba nárok uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutno vázat na podmínku jeho zahrnutí do veřejné nabídky, a že takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (k tomu srov. především rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod č. 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud současně připomíná jím zaujatý právní závěr, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu Pozemkového fondu ČR (respektive žalované), je především otázkou skutkových zjištění a že je vyhrazeno zejména soudům nižších stupňů. Při přezkumu právního posouzení věci je třeba zabývat se tím, zda úvahy odvolacího soudu vztahující se k závěru o tom, zda jde o postup liknavý, diskriminační, nebo nesoucí znaky libovůle či svévole, nejsou nepřiměřené, zda se pohybují ve vytčených mezích a zda přihlížejí ke všem relevantním hlediskům, jak byly zformulovány judikaturou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, a ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5661/2017).
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy v souladu se shora citovanou judikaturou, měl-li odvolací soud na zřeteli nejenom dobu prodlení žalované (jejího předchůdce) s uspokojením nároku žalobce, ale vzal-li v úvahu též další okolnosti případu, jejichž zhodnocením dospěl k závěru, že postup žalované lze i ve věci nyní posuzované kvalifikovat jako liknavý a diskriminační (viz zjištění o aktivním přístupu žalobce, v kontrastu s jednáním žalované, resp. jejího právního předchůdce, jenž - bez legitimního důvodu - posléze znemožnil žalobci účast v nabídkových řízeních, uspokojování nároku ztěžoval i nesprávným oceněním žalobci odňatých a nevydaných pozemků a při uspokojování nároků upřednostňoval jiné osoby), následkem čehož se dovolatelka ocitla v mnohaletém prodlení. Odvolací soud tudíž zcela v souladu s citovanou judikaturou dovodil, že následkem liknavého postupu dovolatelky nebylo lze po žalobci spravedlivě požadovat dále účast ve veřejných nabídkách a bylo namístě vyhovět jeho žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků v rozsahu odpovídajícím jeho restitučnímu nároku.
Odkaz žalované na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2014, sp. zn. 28 Cdo 2143/2014, v němž se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v této věci jím tehdy posuzované nelze postup žalované označit za liknavý, svévolný či diskriminační, nelze mít za případný, bylo-li označené rozhodnutí vydáno za zcela jiných skutkových okolností, kdy liknavost a svévole na straně Pozemkového fondu „nebyla doložena“ (kdy se oprávněná osoba, ač tak postupovat mohla, bez legitimního důvodu o převod pozemků z veřejné nabídky žalovaného nezajímala).
Nejvyšší soud rovněž poukazuje na to, že v obdobné věci stejných účastníků již rozhodoval, a to usnesením ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, jímž bylo dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 2. 2015, č. j. 21 Co 458/2014-929, podané z totožných důvodů jako v dané věci, pro nepřípustnost odmítnuto. Nebylo proto v dané věci ani možné rozumně očekávat, že by dovolací soud rozhodl odlišně.
Dovolání proti akcesorickým výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu se tímto rozhodnutím o dovolání stal bezpředmětným a dovolací soud o něm proto nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu