ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.644.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 644/2017-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce P. P. , zemřelého dne 17. května 2017, proti žalovanému P. M. , o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 36 Cm 142/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 2 Cmo 60/2016-34, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. listopadu 2016, č. j. 2 Cmo 60/2016-34, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 22. prosince 2015, č. j. 36 Cm 142/2015-19, jímž Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 8. října 2015, č. j. 36 Cm 142/2015-11, jímž původně uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci směnečný peníz ve výši 79.000,- Kč s 6% úrokem od 1. června 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu 263,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož žalovaný unesl důkazní břemeno ohledně včas uplatněných námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, podle nichž směnka zajišťovala vypořádání žalobce a žalovaného v souvislosti s ukončením jejich společného podnikání, s tím, že „nároky žalobce vůči žalovanému ve výši rovnající se žalobou uplatněné částce“ byly zcela vypořádány.
Nad rámec výše uvedeného odvolací soud doplnil, že směnka je neplatná pro rozpor s ustanovením čl. I. §3 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového; touto „skutečností“ se však „nebylo možno zabývat“, když žalovaný námitku neplatnosti směnky neuplatnil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když odvolací soud se „zcela odchýlil“ od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 2. března 1999, sp. zn. 32 Cdo 2383/98 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84), jakož i v rozsudcích ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29 Cdo 328/2009, a ze dne 26. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 4235/2009 (uveřejněných pod čísly 137/2011 a 68/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to jde-li o řešení otázky důkazního břemene ohledně důvodnosti (kauzálních) námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a otázky, zda je soud „oprávněn rozhodovat o platnosti směnky“, aniž by žalovaný uplatnil výhradu neplatnosti směnky ve včasných námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a „potvrdil“ směnečný platební rozkaz.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud shledal nepřípustným.
Právní posouzení věci odvolacím soudem totiž spočívá na závěru, podle něhož žalovaný prokázal důvod vystavení směnky, včetně zániku směnkou zajištěné pohledávky žalobce za žalovaným z titulu ukončení společného podnikání. Jinými slovy, odvolací soud plně respektoval judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovaného (viz dovolatelem zmíněný rozsudek sp. zn. 32 Cdo 2383/98, jakož rozsudek ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007, a důvody usnesení ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod číslem 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Jakkoli dovolatel správně zdůrazňuje, že žalovaný ve včasných námitkách neuplatnil námitku neplatnosti směnky, v důsledku čehož se (ani) odvolací soud nemohl touto otázkou zabývat, zjevně přehlíží, že odvolací soud sice směnku vyhodnotil jako neplatnou, ale zároveň výslovně uvedl, že „se uvedenou skutečností nebylo možno zabývat s ohledem na koncentraci námitkového řízení vyjádřenou v ustanovení §175 odst. 1 a 3 o. s. ř.“
Navíc závěr odvolacího soudu, podle kterého žalovaný unesl důkazní břemeno ohledně zániku kauzy směnky, bez dalšího postačoval ke zrušení směnečného platebního rozkazu.
V průběhu dovolacího řízení (po uplynutí lhůty k podání dovolání) dovolatel zemřel (dne 17. května 2017). Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 7. září 2017, č. j. 32 D 911/2017-42, které nabylo právní moci téhož dne, řízení o pozůstalosti zastavil podle ustanovení §153 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.), když zůstavitel nezanechal žádný majetek patřící do pozůstalosti. Následným usnesením ze dne 10. ledna 2018, č. j. 32 D 911/2017-71, týž soud (mimo jiné) vydal dodatečně najevo vyšlý majetek nepatrné hodnoty [částku 10.958,- Kč deponovanou na účtu insolvenčního správce v insolvenční věci dlužníka (žalobce) vedené u Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 59 INS 10788/2014] obstaravatelce pohřbu (D. P.) a řízení zastavil (§154 z. ř. s.).
Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobce zastavil podle ustanovení §243b a §107 odst. 5 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 6. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu