ECLI:CZ:NS:2018:29.ICDO.76.2018.1
KSPH 68 INS XY
68 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 76/2018-62
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně L. Z. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Barrandova 1920/7, PSČ 143 00, proti žalovaným 1/ Ing. Tomáši Zůzovi , se sídlem v Praze 10, Kodaňská 45, PSČ 101 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice L. Z., a 2/ K. T. , narozené XY, bytem XY, o podání žalobkyně ze dne 2. května 2017, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 68 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice L. Z. , vedený u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. prosince 2017, č. j. 68 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPH 68 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze prvním výrokem v záhlaví označeného rozhodnutí potvrdil usnesení ze dne 20. června 2017, č. j. 68 ICm XY, jímž Krajský soud v Praze odmítl žalobu L. Z. pro vady podle §43 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že otázkou (podle dovolatelky neřešenou), zda je soud povinen poučit žalobce (a za jakých podmínek) o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce, se Nejvyšší soud již zabýval např. v usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007 (jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. října 2009, sp. zn. III. ÚS 2237/08).
V označeném rozhodnutí Nejvyšší soud vysvětlil, že soud je podle §5 o. s. ř. (v němž se promítá článkem 36 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo účastníka na spravedlivý proces) povinen poučit účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech, tj. o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy; právo účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů, pak mezi jeho procesní práva nepochybně patří. Ani v rámci procesních předpisů však nejde o poučovací povinnost bezbřehou – potud, že by soud, např. na počátku řízení, seznámil účastníka se všemi jeho myslitelnými procesními právy a povinnostmi, bez zřetele k tomu, zda procesní situace, ve které by mohl svá procesní práva v řízení realizovat, vůbec nastane a bez ohledu na to, zda účastník projevuje vůli k realizaci procesního práva směřující. Podstatné je, aby se účastníku dostalo poučení v době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 1998, sp. zn. 2 Cdon 813/97, uveřejněné pod číslem 40/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené platí i pro poučení účastníka o právu požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů podle §30 odst. 1 o. s. ř. Poučovací povinnost tu soud má ovšem jen tehdy, jde-li se o účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř., a současně, zjistí-li se v průběhu řízení, že pro ochranu práv a oprávněných zájmů takového účastníka je zapotřebí zástupce (v případě věci po skutkové a právní stránce složité i z řad advokátů).
V posuzovaném případě žalobkyně – jak vyplývá z obsahu spisu – v průběhu řízení před soudy obou stupňů o osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř. (ani o ustanovení zástupce podle §30 odst. 1 o. s. ř.) nepožádala [žádost o osvobození od soudních poplatků (která byla pravomocně zamítnuta) podala až v dovolacím řízení] a ani netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by bylo možno dovozovat, že její majetkové a osobní poměry (z hlediska zdravotního stavu, věku či sociálního postavení) odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků; naopak v návrhu na povolení oddlužení uvedla, že je zaměstnána jako pracovnice v sociálních službách s průměrným čistým měsíčním příjmem 15 385 Kč. Samotné vedení insolvenčního řízení na majetek dovolatelky pak důvodem pro přiznání osvobození od soudních poplatků či ustanovení právního zástupce není, když navíc v daném případě, s ohledem na to, že úpadek dlužnice je řešen oddlužením ve formě zpeněžení majetkové podstaty, není v insolvenčním řízení postižen pravidelný měsíční příjem dovolatelky. Ani z obsahu spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by v průběhu řízení před soudy nižších stupňů odůvodňovaly závěr, že dovolatelka je osobou, u níž by přicházelo v úvahu osvobození od soudních poplatků podle §138 odst. 1 o. s. ř.
Postup soudu prvního stupně, který odmítl neúplné podání dovolatelky, jež nebylo ani na výzvu soudu prvního stupně řádně doplněno, aniž ji poučil o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce, jakož i rozhodnutí odvolacího soudu, který rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, tak nejsou rozporné s judikaturou Nejvyššího soudu.
Dovolání pak nečiní přípustným ani námitka, kterou dovolatelka brojí proti přijatému způsobu oddlužení (zpeněžením majetkové podstaty), neboť napadené rozhodnutí (jímž bylo potvrzeno usnesení o odmítnutí žaloby) na jejím vyřešení nespočívá (srov. §237 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. bod 2., části prvním článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 7. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu