ECLI:CZ:NS:2018:29.ND.108.2018.1
sp. zn. 29 Nd 108/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci navrhovatele M. B. , za účasti OLOMOUCKÉHO KRAJSKÉHO FOTBALOVÉHO SVAZU , se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, identifikační číslo 70945322, zastoupeného JUDr. Janem Nemanským, advokátem, se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, PSČ 110 00, o vyslovení nicotnosti, respektive neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 127/2017, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm 127/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci.
Odůvodnění:
U Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 79 Cm 127/2017 vedeno řízení o vyslovení nicotnosti, respektive neplatnosti usnesení valné hromady OLOMOUCKÉHO KRAJSKÉHO FOTBALOVÉHO SVAZU (dále též jen „OKFS“) ze dne 18. března 2016 a 9. března 2017, zahájené dne 27. listopadu 2017 návrhem M. B.
Městský soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu (27. března 2018) s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ OKFS je pobočným spolkem Fotbalové asociace České republiky (dále též jen „FAČR“) s vlastní právní osobností.
2/ Účast na jednání, které je ve věci třeba nařídit k prokázání tvrzených skutečností, může být pro navrhovatele a OKFS komplikovaná.
3/ Rejstříkový spis OKFS se sice nachází u Městského soudu v Praze, ale ve věci lze vyjít pouze ze stanov OKFS, které mohou být od něj vyžádány nebo jsou dostupné na www.justice.cz .
K výzvě Městského soudu v Praze (provedené usnesením ze dne 29. ledna 2018, č. j. 79 Cm 127/2017-12) se k návrhu na přikázání věci vyjádřili navrhovatel i OKFS.
Navrhovatel s návrhem na přikázání věci souhlasí.
OKFS s přikázáním věci Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci nesouhlasí, namítaje, že pro tento postup nejsou dány důvody. Zdůrazňuje, že navrhovatel v řízení napadá zejména jeho stanovy a tím se dotýká záležitosti, pro niž je vedena sbírka listin u Městského soudu v Praze. Napadá-li navrhovatel stanovy, napadá principy, na kterých je založena konstrukce vztahů mezi OKFS a FAČR. Hlavní spolek přitom poskytuje OKFS všestrannou podporu a má sídlo v obvodu Městského soudu v Praze. S ohledem na povahu věci je vysoce pravděpodobné, že v řízení nebude třeba vyslýchat svědky ani provádět jiné důkazy.
Podle §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Městskému soudu v Praze, u nějž je vedeno dané řízení, i Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř..
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné Městským soudem v Praze nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů.
Předně je zásadní, že OKFS (jako pobočný spolek) i FAČR (jako hlavní spolek) jsou zapsáni ve spolkovém rejstříku, vedeném Městským soudem v Praze. Přitom řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady je řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu §3 odst. 2 písm. a/, §85 písm. a/ zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), kdy pro řízení v prvním stupni jsou příslušné krajské soudy (§3 odst. 2 písm. a/ z. ř. s.) a místně příslušným je soud, u něhož je právnická osoba zapsána ve veřejném rejstříku (§85 písm. a/, §86 odst. 1 z. ř. s.).
Dále z obsahu spisu plyne, že Městský soud v Praze již provedl v řízení některé úkony; vyzval navrhovatele k úhradě soudního poplatku za návrh (usnesení ze dne 27. prosince 2017, č. j. 79 Cm 127/2017-7) a vyzval OKFS k vyjádření se k návrhu (usnesení ze dne 29. ledna 2018, č. j. 79 Cm 127/2017-11).
Důvodem pro přikázání věci jinému soudu není ani argument, že „je potřebné nařídit jednání k prokázání tvrzených skutečností“ a „pro strany je dozajista lepší, aby byl spor veden v místě, kde se obě strany nachází“.
Obecně totiž platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit. Uvedené přitom platí tím spíše v dané věci, kdy OKFS s navrhovanou delegací nesouhlasí (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů věc jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2018
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu