ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.102.2016.1
KSPH 68 INS 10588/2014
sp. zn. 29 NSČR 102/2016-A-106
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v insolvenční věci dlužníka BIODOM CZ s. r. o. , se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 24253791, zastoupeného Mgr. Martinem Elgerem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/30, PSČ 110 00, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 68 INS 10588/2014, o insolvenčním návrhu věřitele LÚNULA s. r. o. , se sídlem v Novém Strašecí, Zahradní 1034, PSČ 271 01, identifikační číslo osoby 28546598, zastoupeného Mgr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem v Kladně, Hajnova 40, PSČ 272 01, o dovolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2015, č. j. KSPH 68 INS 10588/2014, 2 VSPH 1075/2015-A-95, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Insolvenční navrhovatel je povinen zaplatit dlužníku na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce dlužníka.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 4. května 2015, č. j. KSPH 68 INS 10588/2014-A-73, zamítl Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) insolvenční návrh, jímž se insolvenční navrhovatel (LÚNULA s. r. o.) domáhal zjištění úpadku dlužníka BIODOM CZ s. r. o. (bod I. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
K odvolání insolvenčního navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel zejména z toho, že:
1/ Insolvenční navrhovatel uplatňuje pohledávku za dlužníkem ve výši 689.930,21 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 3. září 2012 a ve výši 215.295,85 Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 2. září 2013 (dále jen „úvěrové smlouvy“). V čl. VIII. úvěrových smluv se insolvenční navrhovatel a dlužník dohodli, že spory z těchto smluv „rozhodne jediný rozhodce určený do funkce dohodnutou osobou ve smyslu §7 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. (…), a to předsedou Rozhodčího soudu při IAL SE, se sídlem v Bratislavě (…), zapsaným jako předseda rozhodčího soudu ke dni zahájení řízení v Obchodním věstníku“.
2/ Pohledávka byla insolvenčnímu navrhovateli přiznána rozhodčím nálezem ze dne 9. července 2014, č. j. Rc 23/2014-06, vydaným rozhodcem JUDr. Milanem Kolářem (dále též jen „rozhodčí nález“).
Na tomto základě odvolací soud – odkazuje na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 121/2011“) – dospěl k závěru, že účastníky uzavřená rozhodčí smlouva je neplatná podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, neboť osoba, která měla jmenovat rozhodce, nebyla konkrétně určena (předseda Rozhodčího soudu při IAL SE, který není podle české právní úpravy stálým rozhodčím soudem, se do Obchodního věstníku nezapisuje), přičemž takto stanovený způsob sjednání rozhodce nezaručuje ve svém důsledku transparentní pravidla zaručující skutečně nestranný výběr rozhodce.
Vzhledem k tomu, že v poměrech dané věci nepostačoval k osvědčení (mezi účastníky sporných) pohledávek insolvenčního navrhovatele vydaný rozhodčí nález, odvolací soud (ve shodě s insolvenčním soudem) uzavřel, že insolvenční navrhovatel nedoložil svou aktivní věcnou legitimaci k podání insolvenčního návrhu, neboť k prokázání jeho sporných pohledávek by bylo třeba provádět další dokazování, jež je vyhrazeno řízení nalézacímu, nikoli řízení insolvenčnímu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal insolvenční navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení „otázky hmotného nebo procesního“ práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku platnosti rozhodčí doložky sjednané v úvěrových smlouvách, když zejména zcela pominul závěry, jež na téma určení rozhodce dohodnutou osobou formuloval Nejvyšší soud v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 3662/2014 [jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 101/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 101/2015“)]. Podle dovolatele sjednal s dlužníkem v úvěrových smlouvách platnou rozhodčí doložku a vydaný rozhodčí nález je tak způsobilý doložit existenci uplatněných pohledávek za dlužníkem.
Dlužník ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout jako nepřípustné, maje napadené rozhodnutí v řešení dovolatelem předestřené otázky naopak za souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud dovolání insolvenčního navrhovatele, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že jedinou otázkou, ve vztahu k níž dovolatel (posuzováno podle obsahu) vymezuje (v souladu s požadavkem plynoucím z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.) předpoklady přípustnosti dovolání (argumentem, že při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), je otázka platnosti rozhodčí doložky (sjednané dlužníkem a insolvenčním navrhovatelem v úvěrových smlouvách), na jejímž základě rozhodce JUDr. Milan Kolář vydal dne 9. července 2014 rozhodčí nález, kterým (mimo jiné) přiznal insolvenčnímu navrhovateli pohledávky z úvěrových smluv.
V posouzení této otázky je napadené rozhodnutí nicméně souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, především s R 121/2011, dále s usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněným pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, uveřejněným pod číslem 35/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 7. března 2014, sp. zn. II. ÚS 381/14) a (oproti mínění dovolatele) s R 101/2015, jakož i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2018, sp. zn. 23 Cdo 5560/2017.
K tomu budiž dodáno, že posledně označeným usnesením odmítl Nejvyšší soud (též) dovolání dovolatele (tamního prvního žalovaného) proti rozsudku ze dne 30. května 2017, č. j. 16 Co 168/2017-192, jímž Městský soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 15. listopadu 2016, č. j. 65 C 128/2014-144, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zrušil právě ten rozhodčí nález, kterým dovolatel (coby insolvenční navrhovatel) dokládal svou vykonatelnou pohledávku za dlužníkem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání insolvenčního navrhovatele bylo odmítnuto a dlužníku tak vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci, vzhledem k zastoupení dlužníka advokátem, sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání z 28. dubna 2016) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle §9 odst. 4 písm. c/ vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, která podle §7 bodu 5. této vyhlášky činí 3 100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč a s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) činí náhrada nákladů dovolacího řízení celkem 4.114 Kč.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 28. 11. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu