ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.150.2018.1
KSBR 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 150/2018-A-274
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka M. D , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Real Estate Properties s. r. o. , se sídlem v Trenčíně, Potočná 610, PSČ 911 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50327887, 2/ Mariana Červeného - Reality a. p. s. , se sídlem v Trenčianských Teplicích, Ľ. Podjavorinskej 171/12, PSČ 914 51, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 37132547, a 3/ PERFECT INVEST, a. s. , se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 34/28, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupeného JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci a návrhu na delegaci nutnou, takto:
I. Soudci Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martin Hejda, JUDr. Ivana Wontrobová a JUDr. Vojtěch Brhel nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY.
II. Věc vedená u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, projednává Vrchní soud v Olomouci (jako soud nadřízený) námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) JUDr. Aleny Knapilové.
Podáním ze dne 27. srpna 2018 vznesl první insolvenční navrhovatel Real Estate Properties s. r. o. námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martina Hejdy. První insolvenční navrhovatel uvádí, že jmenovaný soudce jednal a rozhodoval (v té době jako soudce Krajského soudu v Brně) v insolvenčním řízení na majetek dlužníka PERFECT INVEST, a. s., přičemž „má obavy“, že si v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY vytvořil „zjevně přátelský vztah“ k označené společnosti (v tomto insolvenčním řízení jde o třetího insolvenčního navrhovatele), případně k jejímu zástupci JUDr. Stanislavu Keršnerovi. První insolvenční navrhovatel považuje za významné, že Mgr. Hejda rozhodoval jako soudce soudu prvního stupně „totožnou věc mezi shodným okruhem účastníků řízení (byť v opačném postavení)“, přičemž se seznámil „s úvěrovou dokumentací“, od níž odvozuje procesní postavení v tomto insolvenčním řízení třetí insolvenční navrhovatel, a dále míní, že si jmenovaný soudce již vytvořil názor na třetího insolvenčního navrhovatele, na jeho zástupce i na dlužníka.
V podání ze dne 7. září 2018 dlužník opětovně vznesl námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martina Hejdy a následně v podání ze dne 12. září 2018 namítl podjatost všech soudců Vrchního soudu v Olomouci a navrhl přikázání věci Vrchnímu soudu v Praze z důvodu nutnosti.
Dlužník míní, že je-li soudce, který má věc rozhodovat, účastníkem jiného řízení, v němž vystupuje subjekt, o jehož právech má soudce v dané věci rozhodovat, je takový soudce „automaticky“ vyloučen z projednávání věci. Uvedené podle dlužníka platí i tehdy, je-li žalován celý soud a nikoli jeho jednotliví soudci. V takovém případě jsou vyloučeni všichni soudci soudu, který je účastníkem řízení v jiné věci. K tomu dlužník odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2001, sp. zn. 5 Nd 335/2001, a ze dne 30. března 2010, sp. zn. 4 Nd 88/2010. Na tomto základě dlužník s poukazem na to, že vede spor na ochranu osobnosti se soudcem Mgr. Martinem Hejdou (což dokládá žalobou ze 7. září 2018) a s Vrchním soudem v Olomouci (což dokládá žalobou ze dne 11. září 2018), dovozuje, že z projednání a rozhodování všech jeho věcí jsou vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Olomouci. Protože z projednání a rozhodnutí věci jsou podle mínění dlužníka vyloučeni všichni soudci Vrchního soudu v Olomouci, současně navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl o delegaci nutné podle §12 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
Soudci Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martin Hejda, JUDr. Vojtěch Brhel a JUDr. Ivana Wontrobová, coby členové senátu 2 VSOL, jimž přísluší projednat a rozhodnout o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně, ve vyjádření k námitkám podjatosti shodně uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům insolvenčního řízení ani k jejich zástupcům. Mgr. Hejda dodal, že skutečnost, že jako soudce Krajského soudu v Brně rozhodoval v jiné insolvenční věci, nemůže být důvodem pro jeho vyloučení v této věci, což vyplývá z „§14 odst. 3 o. s. ř.“. Tvrzení dlužníka, podle něhož má zjevně přátelský vztah k zástupci třetího insolvenčního navrhovatele, označuje za nepravdivé. Konečně k argumentaci, že dlužník podal vůči němu a Vrchnímu soud v Olomouci žaloby na ochranu osobnosti, jmenovaný soudce odkazuje na závěry obsažené v usnesení Ústavního soudu ze dne 14. května 2015, sp. zn. IV. ÚS 3152/14. Mgr. Hejda považuje podání žalob jen za součást „taktiky“ dlužníkova „procesního postupu v insolvenčním řízení“. JUDr. Brhel má postup dlužníka za zřejmou obstrukci, neboť žaloba vůči soudu není důvodem pro vyloučení soudců z projednání a rozhodnutí věci, k čemuž odkazuje kromě již zmiňovaného usnesení Ústavního soudu dále na usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. 31 Nd 209/2009, uveřejněné pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 65/2010“).
Nejvyšší soud ve shodě s vyjádřeními soudců senátu Vrchního soudu v Olomouci, jemuž byla věc přidělena k vyřízení, s přihlédnutím k §14 o. s. ř. nemá uplatněné námitky podjatosti za důvodné.
K námitce podjatosti vznesené prvním insolvenčním navrhovatelem nezbývá než zopakovat argumentaci, kterou Nejvyšší soud použil při hodnocení námitky dlužníka v usnesení ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016, vycházející z téhož základu. Samotná skutečnost, že Mgr. Martin Hejda rozhodoval v jiné insolvenční věci zahájené na návrh dlužníka, jehož účastníkem je rovněž třetí insolvenční navrhovatel, nemůže být důvodem pro vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí této věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01). Poznatky získané soudcem při rozhodování v jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018), pročež soudce není z tohoto důvodu diskvalifikován z rozhodování jiných věcí mezi stejnými účastníky, které eventuálně mohou vycházet z totožného skutkového základu. Tvrzení prvního insolvenčního navrhovatele o údajném „zjevně přátelském vztahu“ jmenovaného soudce a třetího insolvenčního navrhovatele, příp. jeho zástupce, ničím nepodložené (kromě poukazu na rozhodování soudce v označené insolvenční věci), Mgr. Hejda striktně odmítl.
Námitka dlužníka, zpochybňující nepodjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci poukazem na dlužníkem zahájený spor na ochranu osobnosti vedený vůči Vrchnímu soudu v Olomouci, nemůže obstát z důvodů, které ve vyjádření přiléhavě vystihl soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vojtěch Brhel. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu vycházející z R 65/2010 platí, že soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně pak mohou být vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí. Uvedené závěry beze zbytku dopadají na danou věc. To, že dlužník současně se vznesením námitky podjatosti zahájil řízení vůči Vrchnímu soudu v Olomouci, neznamená, že soudci tohoto soudu jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí (jiného) sporu, jehož se dlužník rovněž účastní. Právě označeným usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (R 65/2010) byla korigována dosavadní rozhodovací praxe, vycházející z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Nd 138/2002 a ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. 4 Nd 60/2008, ze které Nejvyšší soud vycházel i v dlužníkem odkazovaném rozhodnutí (v usnesení sp. zn. 4 Nd 88/2010). Odkaz dlužníka na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Nd 335/2001 je nepřípadný; v označeném rozhodnutí totiž Nejvyšší soud posuzoval námitku podjatosti uplatněnou proti soudkyni (a vůči dalším soudkyním působícím ve stejném senátu) v řízení, jehož se dotčená soudkyně účastnila (byla žalovanou).
Zbývá se vypořádat s námitkou dlužníka, že Mgr. Martin Hejda je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci proto, že vůči němu dlužník vede spor na ochranu osobnosti. Nejvyšší soud se plně přihlašuje k závěrům, které k dané problematice formuloval a odůvodnil Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 3152/14 (srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 8. března 2016, sp. zn. III. ÚS 75/16), podle nichž nemůže samotné zahájení občanskoprávního řízení (šlo rovněž o řízení o žalobě na ochranu osobnosti) bez dalšího znamenat podjatost ve věci rozhodujícího soudce. Dovedeno ad absurdum by účastníku postačovalo k „vyrobení“ podjatosti soudce pouhé zahájení občanskoprávního řízení vůči soudci. V konečném důsledku by takový postup mohl vést až k nemožnosti státu vykonávat soudní moc na svém území, což je nepřípustné. Podle Ústavního soudu na nastalou procesní situaci nelze nahlížet jednostranně či se snažit o jakousi paušalizaci obdobných případů, nicméně pokud k podané žalobě na ochranu osobnosti nepřistoupí další okolnost svědčící či alespoň zpochybňující osobu soudce, nelze dospět k závěru o jeho podjatosti.
V posuzované věci žádná další okolnost, jež by zpochybňovala nepodjatost soudce Mgr. Martina Hejdy (svědčila by o jeho osobním vztahu vůči dlužníku), nevyšla najevo. Žalobu vůči Mgr. Martinu Hejdovi odůvodnil dlužník výlučně postupem jmenovaného soudce v řízení v jiné věci a žalobu podal současně se vznesením námitky podjatosti.
Nejvyšší soud tak neshledal žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudců Vrchního soudu v Olomouci. Proto rozhodl, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Jelikož příslušný soud (Vrchní soud v Olomouci) může o věci jednat, neboť jeho soudci nejsou vyloučeni, nevyhověl Nejvyšší soud ani návrhu dlužníka na delegaci věci (§12 odst. 1 o. s. ř.).
K tomu Nejvyšší soud dodává, že po předložení věci k rozhodnutí o námitkách podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci dlužník v podání ze dne 25. září 2018, doplněném podáními z 27. září, 4. října a 17. října 2018, vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře, v podání ze dne 25. září 2018 vznesl námitku podjatosti soudce Mgr. Milana Poláška, v podání ze dne 25. září 2018 vznesl námitku podjatosti soudce JUDr. Zdeňka Krčmáře, v podání ze dne 25. září 2018 vznesl námitku podjatosti „soudců senátu 29 Nejvyššího soudu“, a konečně v podání ze dne 1. října 2018 opětovně vznesl námitku podjatosti soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře, Mgr. Milana Poláška a JUDr. Petra Gemmela. První insolvenční navrhovatel v podání ze dne 11. října 2018 namítl podjatost soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře.
Ve shora označených podáních dlužník dovozuje podjatost soudců Nejvyššího soudu Mgr. Milana Poláška, JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela především ze způsobu, jakým v této insolvenční věci rozhodli o dříve dlužníkem uplatněných námitkách podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci v usnesení ze dne 30. srpna 2018, sen. zn. 29 NSČR 35/2016. Z tohoto rozhodnutí podle dlužníka plyne zjevně nepřátelský postoj jmenovaných soudců k dlužníku. Kromě toho dlužník spatřuje důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu ve skutečnosti, že podal vůči Mgr. Milanu Poláškovi a vůči JUDr. Zdeňku Krčmářovi žaloby na ochranu osobnosti a že totéž učinil i vůči „senátu Nejvyššího soudu č. 29“. Ve vztahu k JUDr. Krčmářovi dále dlužník poukazuje na jeho údajnou ekonomickou provázanost s JUDr. Michalem Žižlavským, bývalým zástupcem třetího insolvenčního navrhovatele.
První insolvenční navrhovatel odůvodňuje námitku podjatosti nesouhlasem s usnesením Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 35/2016. Má za to, že soudci Mgr. Milan Polášek a JUDr. Zdeněk Krčmář v označeném rozhodnutí projevili nepřátelský poměr k prvnímu insolvenčnímu navrhovateli.
Nejvyšší soud na tomto místě připomíná, že nejde o první námitku podjatosti uplatněnou dlužníkem a prvním insolvenčním navrhovatelem vůči soudcům Nejvyššího soudu. Podrobný přehled jednotlivých námitek dlužníka (podávaných postupně vůči těm soudcům Nejvyššího soudu, kteří měli v dané věci rozhodovat) je uveden v již zmiňovaném usnesení sen. zn. 29 NSČR 35/2016, tamtéž je shrnuta i námitka uplatněná prvním insolvenčním navrhovatelem. Důsledkem tohoto postupu obou účastníků insolvenčního řízení je skutečnost, že ač Vrchní soud v Olomouci předložil Nejvyššímu soudu spis k rozhodnutí o (první) námitce podjatosti uplatněné dlužníkem vůči soudcům Vrchního soudu v Olomouci již 3. února 2016, Nejvyšší soud mohl o této námitce rozhodnout až v srpnu roku 2018, přičemž Vrchní soud dosud nerozhodl o námitce podjatosti soudkyně insolvenčního soudu (namísto toho po rozhodnutí Nejvyššího soudu věc opětovně předložil Nejvyššímu soudu s novou námitkou podjatosti vznesenou dlužníkem a s námitkou uplatněnou prvním insolvenčním navrhovatelem) a v insolvenčním řízení, které bylo zahájeno již dne 22. září 2014, dosud nemohlo být rozhodnuto o insolvenčním návrhu. Přitom podle §134 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), je insolvenční soud povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci a o insolvenčním návrhu je povinen rozhodnout bez zbytečného odkladu. Vše v situaci, kdy veškeré dosud uplatněné námitky podjatosti byly vyhodnoceny jako nedůvodné.
Z uvedeného zřetelně vyplývá, že námitka podjatosti je především dlužníkem zneužívána jako obstrukční postup (procesní obstrukce). Z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že podle §2 o. s. ř. procesní obstrukce nepožívá právní ochrany (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K postupu soudu při obstrukčním uplatnění námitky podjatosti viz především usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 81/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2018, sp. zn. 30 Nd 126/2018.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že i poslední dlužníkem uplatněné námitky podjatosti slouží pouze k tomu, aby dlužník oddálil okamžik, kdy bude moci insolvenční soud (po vypořádání všech vznesených námitek podjatosti Nejvyšším soudem a posléze i Vrchním soudem v Olomouci) pokračovat v projednávání insolvenčního návrhu na majetek dlužníka.
Je tomu tak proto, že ani důvody, z nichž dlužník (tentokrát) dovozuje tvrzenou podjatost soudců Nejvyššího soudu, zjevně nemohou obstát. Námitky, jež mají svůj původ v dlužníkově kritice předchozího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této insolvenční věci, jako důvod pro podjatost soudců vylučuje přímo §14 odst. 4 o. s. ř. Skutečnost, že dlužník podal žaloby na ochranu osobnosti vůči soudcům Mgr. Milanu Poláškovi a JUDr. Zdeňku Krčmářovi a dále vůči „senátu 29 Nejvyššího soudu“, nemůže sama o sobě být důvodem pro vyloučení soudců, jak plyne z výkladu podaného výše, v němž se Nejvyšší soud vypořádal s námitkou podjatosti soudce Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martina Hejdy. Tvrzení o ekonomické provázanosti soudce JUDr. Zdeňka Krčmáře a bývalého zástupce třetího insolvenčního navrhovatele není ničím novým. Ve vztahu ke skutečnostem uváděným k údajné podjatosti JUDr. Krčmáře lze opětovně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 126/2018.
Zjevně nedůvodná je i námitka podjatosti uplatněná prvním insolvenčním navrhovatelem. Rovněž ona je založena pouze na kritice předchozího postupu Nejvyššího soudu a jeho rozhodnutí o námitkách podjatosti v této insolvenční věci. Jde tak znovu o vzorový příklad tvrzené okolnosti o podjatosti soudců, kterou zákon (v §14 odst. 4 o. s. ř.) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudců výslovně vylučuje. I tato námitka tedy může vést jen k oddálení projednání insolvenčního návrhu.
Nejvyšší soud proto neshledal důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodujících soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), když shora označená podání dlužníka a prvního insolvenčního navrhovatele jsou pouhou obstrukcí, zneužitím tohoto procesního institutu, která odporuje §2 o. s. ř.
Závěrem Nejvyšší soud dodává, že s přihlédnutím k vyhodnocení námitek podjatosti vznášených dlužníkem a prvním insolvenčním navrhovatelem jako nástroje obstrukce, není (nemůže být) žádná další námitka podjatosti obdobného charakteru vznesená těmito účastníky proti soudcům Vrchního soudu v Olomouci povolaným rozhodnout o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Aleny Knapilové, důvodem, jenž by bránil neprodlenému rozhodnutí o této námitce.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku a prvnímu insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 10. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu