ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.35.2016.1
KSBR 31 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 35/2016-A-234
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Petra Gemmela v insolvenční věci dlužníka M. D. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Real Estate Properties s. r. o. , se sídlem v Trenčíně, Potočná 610, PSČ 911 01, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50327887, 2/ Mariana Červeného - Reality a. p. s. , se sídlem v Trenčianských Teplicích, Ľ. Podjavorinskej 171/12, PSČ 914 51, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 37132547, a 3/ P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci, takto:
Soudci Vrchního soudu v Olomouci Mgr. Martin Hejda, JUDr. Ivana Waltrová a JUDr. Vojtěch Brhel nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY.
Odůvodnění:
Ve věci vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, projednává Vrchní soud v Olomouci (jako soud nadřízený) námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně (dále též jen „insolvenční soud“) A. K.
Podáním ze dne 14. prosince 2015, doplněným podáními ze dne 5. ledna 2016 a 15. února 2016, vznesl dlužník námitku podjatosti „druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci“, kterou posléze upřesnil tak, že navrhuje vyloučení soudců H. M., I. W. a M. H.
Dlužník spatřuje podjatost senátu 2 VSOL především v tom, že nesouhlasí s rozhodnutím ze dne 11. listopadu 2015, č. j. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY, kterým Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o ustanovení předběžného správce a o nařízení předběžného opatření, kterým byla dlužníku omezena dispozice s majetkem.
V doplnění námitky podjatosti pak dlužník uvedl, že podjatost H. spatřuje rovněž v souvislosti s insolvenčním řízením vedeným insolvenčním soudem pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, ve věci P. (jako dlužníka), v níž dlužník vystupoval jako insolvenční navrhovatel a H. uvedenou věc projednával a rozhodoval jako soudce insolvenčního soudu (soudu prvního stupně). Dlužník míní, že v průběhu označeného insolvenčního řízení získal H. znalosti o skutkových okolnostech, které může následně přejímat při projednávání a rozhodování v rámci insolvenčního řízení vedeného vůči dlužníku. Na podporu své argumentace dlužník poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008 (které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu). Podjatost jmenovaného soudce pak podle dlužníka spočívá i v tom, že v rámci projednávání insolvenčního návrhu podaného dlužníkem vůči společnosti P. požádal ze zdravotních důvodů o odročení jednání, přičemž soudce jednání neodročil a meritorně rozhodl.
Podjatost soudkyň M. a W. pak dlužník dovozuje z toho, že v rámci rozhodování o opravném prostředku proti usnesení o nařízení předběžného opatření mohly být ovlivněny v rozhodování a uvažování tím, že soudce H. byl jedním z členů senátu.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Ustanovení §16 odst. 1 věty první o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Samotné rozhodování soudce v jiných věcech ovšem důvodem k jeho vyloučení být zásadně nemůže (§14 odst. 4 o. s. ř.); rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti. Jestliže by právní závěry soudce měly zakládat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti, dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že jednou vyslovený závěr by jej diskvalifikoval z rozhodování všech dalších obdobných případů, což je výklad nepřijatelný. Pro závěr o vyloučení soudce může být relevantní pouze jeho poměr k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho účastníkům nebo zástupcům.
O žádný ze shora uvedených případů však v projednávané věci nejde.
Podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Olomouci platného v době předložení věci tomuto soudu měl námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Brně v tomto případě projednat a rozhodnout senát 2 VSOL, v němž působili soudci M. H., H. M., I. W. a V. B.
Z vyjádření M. H. vyplynulo, že nemá žádný vztah k samotné věci, k účastníkům ani jejich zástupcům. Dále H. uvedl, že sice projednával a rozhodoval věc vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 30 INS XY, kde byli účastníky řízení rovněž M. D. jako insolvenční navrhovatel a společnost P. jako dlužník, šlo však o jiné insolvenční řízení, proto tato okolnost nemůže naplňovat zákonné předpoklady podle §14 odst. 2 o. s. ř. pro jeho vyloučení z rozhodování a projednávání této věci.
Všichni ostatní jmenovaní soudci ve vyjádřeních k námitce podjatosti shodně uvedli, že jim nejsou známy žádné skutečnosti, pro které by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí předmětné věcí a že nemají žádný vztah k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané věci.
Nejvyšší soud neshledal žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti ve výroku označených soudců Vrchního soudu v Olomouci [o námitce podjatosti M. Nejvyšší soud nerozhodoval, když jmenovaná soudkyně byla v mezidobí dočasně přidělena k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu (u Vrchního soudu v Olomouci tedy v současné době nepůsobí)]. Jak vyplývá z jejich vyjádření, soudci nemají k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z argumentace dlužníka. Samotný fakt, že Mgr. Hejda jako soudce rozhodoval v jiné insolvenční věci zahájené na návrh dlužníka, který zřejmě není subjektivně spokojen s výsledkem tohoto řízení, nemůže být důvodem pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí této věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
Poznatky získané soudcem při rozhodování v jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 81/2018).
Výslovná právní úprava vtělená do §14 odst. 4 o. s. ř. nemůže být dotčena ani ojedinělým rozhodnutím (usnesením) Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 309/2008 (jež svým významem nepřekračuje skutkové okolnosti případu), na které dlužník poukazuje. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2012, sp. zn. 21 Nd 9/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2012, sen. zn. 29 ICdo 25/2012 (ústavní stížnost směřující proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 19. září 2013, sp. zn. II. ÚS 4478/12).
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku uvedení soudci Vrchního soudu v Olomouci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřehlédl, že dlužník v podání ze dne 13. srpna 2018, téhož dne doručeném Nejvyššímu soudu, opětovně namítl podjatost soudců Nejvyššího soudu Z. K., M. P., P. G., J. Z. a H. M. V podání ze dne 27. srpna 2018 pak znovu vznesl námitku podjatosti soudce M. P..
Dlužník má za to, že všichni jmenovaní soudci mají vůči němu zjevně nepřátelský vztah, což dovozuje z toho, že členkou senátu č. 29, který má rozhodovat o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci, je nyní i soudkyně M. (dočasně přidělena k výkonu funkce k Nejvyššímu soudu od 1. ledna 2018). Dlužník považuje za nepřípustné, aby soudkyně, vůči níž vznesl námitku podjatosti u Vrchního soudu v Olomouci, rozhodovala o námitce podjatosti týkající se jí samé a jejích kolegů ze senátu 2 VSOL v rámci Nejvyššího soudu. Dále míní, že společné působení soudců v rámci téhož senátu je okolností, která je způsobilá založit u účastníka řízení objektivně odůvodněné a legitimní obavy, že o věci nebude rozhodnuto zcela nestranně, když rozhodnutí mohou ovlivnit přátelské či nepřátelské vztahy mezi soudci (myšleno vztahy ostatních členů senátu č. 29 k soudkyni M.).
Ve vztahu k K. dlužník dále uváděl, že je dána jeho možná ekonomická závislost, kterou by mohl mít vůči bývalému právnímu zástupci dlužníka M. Ž. K. a jeho manželka byli totiž v nedávné době pravidelnými přednášejícími cyklu přednášek, které pořádala Asociace insolvenčních správců o. s. a Insolvenční akademie s. r. o., tedy osoby, které mají podle dlužníka velmi úzký vztah k Ž. Ve vztahu k P. pak dlužník opětovně zdůrazňuje skutečnost, že i tento soudce dříve působil u Vrchního soudu v Olomouci (ve stejném senátu jako soudkyně M.).
Nejvyšší soud k dané otázce považuje za potřebné zrekapitulovat, co předcházelo uplatnění poslední námitky podjatosti dlužníkem:
1/ Po předložení věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci vznesl dlužník podáním ze 17. února 2016 námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu M. P.
2/ Usnesením ze dne 30. března 2016, sp. zn. 30 Nd 63/2016, rozhodl Nejvyšší soud, že M. P. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016.
3/ Podáním z 21. dubna 2016 vznesl dlužník námitku podjatosti dalších (tehdejších) soudců soudního oddělení č. 29 F. C., P. G., Z. K., P. Š. a J. Z..
4/ Po předložení věci do soudního oddělení č. 30, kde mělo být o této další námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu rozhodnuto pod sp. zn. 30 Nd 164/2016, vznesl dlužník podáním z 3. června 2016 námitku podjatosti soudců soudního oddělení č. 30 F. I., P. P., P. V., P. S., B. D. a V. B.
5/ Po předložení věci do soudního oddělení č. 32, kde pod sp. zn. 32 Nd 212/2016 mělo být rozhodnuto o námitce podjatosti soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 30, vznesl dlužník podáním z 29. července 2016 námitku podjatosti soudce soudního oddělení č. 32 P. P. Podáním ze dne 2. prosince 2016 vznesl dlužník námitku podjatosti dalších soudců soudního oddělení č. 32 M. G., H. G. a M. D.
6/ Usnesením ze dne 31. ledna 2017, sp. zn. 33 Nd 282/2016, rozhodl Nejvyšší soud, že soudci Nejvyššího soudu P. P., M. G., H. G. a M. D. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016.
7/ Usnesením ze dne 28. března 2017, sp. zn. 32 Nd 212/2016, rozhodl Nejvyšší soud, že soudci Nejvyššího soudu F. I., P. P., P. V., P. S., B. D., a V. B. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
8/ Podáními z 19. dubna, 21. dubna a 28. dubna 2017 vznesl dlužník opět námitku podjatosti soudců soudního oddělení č. 30 F. I., P. V. a B. D.
9/ Po předložení věci do soudního oddělení č. 32, kde pod sp. zn. 32 Nd 170/2017 mělo být rozhodnuto o opětovné námitce podjatosti soudců soudního oddělení Nejvyššího soudu č. 30, vznesl dlužník podáním ze 4. června 2017 opět námitku podjatosti soudce soudního oddělení č. 32 P P.
10/ Usnesením ze dne 3. července 2017, sp. zn. 33 Nd 217/2017, rozhodl Nejvyšší soud, že soudce Nejvyššího soudu P. P. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Ústavní stížnost, kterou dlužník proti tomuto usnesení podal, odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17.
11/ Podáním z 30. července 2017 vznesl dlužník opět námitku podjatosti soudců soudního oddělení č. 32 H. G. a M. G.
12/ Usnesením ze dne 14. února 2018, sp. zn. 33 Nd 332/2017, rozhodl Nejvyšší soud, že soudci Nejvyššího soudu M. G. a H. G. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017.
13/ Podáním ze dne 2. března 2018, doplněným podáním ze dne 8. března 2018, vznesl dlužník námitku podjatosti dalšího soudce soudního oddělení č. 32 J. N. a opětovně i soudců M. G. a P. P.
14/ Usnesením ze dne 20. června 2018, sp. zn. 33 Nd 109/2018, rozhodl Nejvyšší soud, že soudci Nejvyššího soudu P. P. a M. G. nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017 a že k námitce podjatosti soudce J. N. se nepřihlíží.
15/ Usnesením ze dne 10. července 2018, sp. zn. KSBR 31 INS XY, 30 Nd 164/2016, rozhodl Nejvyšší soud, že soudci Nejvyššího soudu F. C., P. G., Z. K., P. Š. a J. Z. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016.
16/ Usnesením ze dne 13. srpna 2018, sp. zn. 32 Nd 170/2017, rozhodl Nejvyšší soud, že soudce Nejvyššího soudu F. I. není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016 a že k námitce podjatosti soudců P. V. a B. D. se nepřihlíží.
Z uvedeného přehledu nepochybně vyplývá, že námitka podjatosti je dlužníkem zneužívána jako obstrukční postup (procesní obstrukce). Z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu přitom vyplývá, že podle §2 o. s. ř. procesní obstrukce nepožívá právní ochrany (k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). K postupu soudu při obstrukčním uplatnění námitky podjatosti viz především usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 81/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. července 2018, sp. zn. 30 Nd 126/2018.
Za tohoto stavu nemá Nejvyšší soud sebemenší pochybnosti o tom, že důvodem uplatnění této poslední námitky podjatosti (obsažené v podáních dlužníka z 13. a 27. srpna 2018) je jen oddálení rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci, potažmo soudkyně insolvenčního soudu, jež má znemožnit insolvenčnímu soudu, aby pokračoval v projednání insolvenčního návrhu na majetek dlužníka.
Je tomu tak i proto, že důvody, z nichž dlužník dovozuje tvrzenou podjatost soudce Nejvyššího soudu Z. K., zjevně nemůžou obstát, což vyplývá i z usnesení sp. zn. 30 Nd 126/2018, v němž Nejvyšší soud rozhodl o typově shodné námitce podjatosti v jiné insolvenční věci, uplatněné rovněž vůči K. Důvodná není ani druhá argumentační linie dlužníka. Z ustálené judikatury totiž vyplývá, že vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, 14. února 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008, 15. dubna 2008, sp. zn. 4 Nd 99/2008, 9. května 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, 29. prosince 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, 14. listopadu 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost podanou proti posledně označenému usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. června 2014, sp. zn. III. ÚS 308/14), a 30. září 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014. Pouhá skutečnost, že M. je v současné době přidělena k výkonu funkce soudkyně k Nejvyššímu soudu a působí v senátu č. 29, důvodem pro vyloučení ostatních soudců z rozhodování o dlužníkem uplatněné námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci nemůže být.
Vše, co bylo uvedeno výše o námitce podjatosti uplatněné dlužníkem v podáních z 13. a 27. srpna 2018, beze zbytku platí pro námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu Z. K. a P. G., vznesenou druhým insolvenčním navrhovatelem M. Č. v podání ze dne 17. srpna 2018, doručeném Nejvyššímu soud dne 20. srpna 2018, a pro námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu M. P. a H. M., vznesenou prvním insolvenčním navrhovatelem Real Estate Properties s. r. o., jen s tím rozdílem, že u těchto účastníků jde o první námitku podjatosti.
Podjatost soudce Z. K. je odůvodněna ekonomickou závislostí na bývalém zástupci dlužníka M. Ž., kterou druhý insolvenční navrhovatel dovozuje na základě obdobných tvrzení jako dlužník. Podjatost soudce P. G. pak má vyplývat z jeho vztahu k bývalému zástupci dlužníka Ž., který se měl vyvinout na základě „téměř roční intenzivní společné práce“ na přípravě části návrhu nového občanského zákoníku v době od července 2007 do března 2008. Konečně podjatost soudce M. P. má vyplývat z jeho dlouhodobého působení u Vrchního soudu v Olomouci „v rámci senátu 2 VSOL“.
I v tomto případě jde o námitky zjevně nedůvodné. Ve vztahu ke skutečnostem uváděným k údajné podjatosti K. lze opětovně odkázat na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Nd 126/2018. Tvrzení o údajné spolupráci G. a Ž. samo o sobě rovněž nezakládá důvod k vyloučení soudce G. z projednávání dané věci. K tvrzení o údajné podjatosti soudce P. odůvodněném jeho předchozím působením u Vrchního soudu v Olomouci viz závěry formulované výše (srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Nd 19/2008 a navazující judikaturu).
S ohledem na výše uvedené nemá Nejvyšší soud žádné pochybnosti o tom, že i posledně uplatněné námitky podjatosti směřují k jedinému cíli, jímž je oddálení rozhodnutí v této věci.
Nejvyšší soud proto neshledal důvod (opětovně) předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti rozhodujících soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu (§16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.), když označená podání dlužníka a prvního a druhého insolvenčního navrhovatele jsou pouhou obstrukcí, zneužitím tohoto procesního institutu, která odporuje §2 o. s. ř.
Nejvyšší soud dále podotýká, k podání dlužníka ze dne 15. srpna 2018, doručenému Nejvyššímu soudu dne 18. srpna 2018, že neshledal důvod pro předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie z obdobných důvodů, které uvedl v usnesení ze dne 13. srpna 2018, sp. zn. 32 Nd 170/2017, vydaném v téže insolvenční věci. Dlužník se totiž ani v podání ze dne 15. srpna 2018 ve skutečnosti nedomáhá výkladu unijního práva, žádá jen posouzení, nakolik je rozvrh práce Nejvyššího soudu, platný v době nápadu této věci Nejvyššímu soudu, v souladu s unijním právem. O tom, že rozvrh práce Nejvyššího soudu v rozhodném znění neodporuje ústavnímu pořádku České republiky a že tvrzení dlužníka v předmětném podání nezakládají důvod pro položení jakékoli předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, Nejvyšší soud žádné pochyby nemá. Na základě výše řečeného lze ostatně důvodně usuzovat, že jde jen o pokus o další procesní obstrukci dlužníka.
Závěrem Nejvyšší soud doplňuje, že nepřehlédl ani podání dlužníka ze dne 27. srpna 2018, označené jako „Návrh na delegaci“, v němž dlužník „ve smyslu ustanovení §12 o. s. ř. per analogiam za použití §16 o. s. ř.“ navrhuje, aby věc vedená u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016 byla přikázána k rozhodnutí senátu č. 30. Tento návrh je nedůvodný již proto, že vychází z nesprávné premisy, že senát č. 29 bude rozhodovat o námitce podjatosti soudkyně H. M., nyní působící právě v senátu č. 29. Jak plyne z výše uvedeného, věc sice byla Nejvyššímu soudu předložena k rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci M. H., H. M., I. W. a V. B., avšak Nejvyšší soud rozhodl o námitce podjatosti jen ve vztahu ke zbylým jmenovaným soudcům Vrchního soudu v Olomouci. Učinil tak proto, že M. současné době u Vrchního soudu v Olomouci nepůsobí a není členkou senátu, který bude u Vrchního soudu v Olomouci rozhodovat ve věci tam vedené pod sp. zn. KSBR 31 INS XY, 2 VSOL XY. Současně platí, že M. nebyla podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu ani členkou (tříčlenného) senátu, kterému u Nejvyššího soudu příslušelo rozhodnout v této věci (věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, prvnímu insolvenčnímu navrhovateli a druhému insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu