ECLI:CZ:NS:2018:32.ND.170.2017.1
sp. zn. 32 Nd 170/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci dlužníka M. D. , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o insolvenčním návrhu věřitelů 1) Real Estate Properties s. r. o., se sídlem v Trenčíně, Potočná 610, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50327887, 2) Marian Červený - Reality a. p. s. , se sídlem v Trenčianských Teplicích, L. Podjavorinskej 171/12, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 37132547, a 3) PERFECT INVEST, a. s. , se sídlem v Třebíči, Karlovo nám. 34/28, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, o námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, takto:
I. Návrh na přerušení řízení se zamítá .
II. Soudce Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
III. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., jako k nepřípustné nepřihlíží .
Odůvodnění:
Insolvenční dlužník M. D. (dále jen „dlužník“) uplatnil dne 14. 12. 2015 námitku podjatosti soudců druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Heleny Myškové, JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v odvolacím řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 2 VSOL 1311/2015.
V souladu s ustanovením §16 odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), byla námitka podjatosti předložena Nejvyššímu soudu a podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání senátu 29 Nejvyššího soudu. Věc je vedena pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016 a předsedou senátu a soudcem zpravodajem byl určen soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek.
Podáním ze dne 17. 2. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milana Poláška, o níž rozhodl Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014, 30 Nd 63/2016-A-138, které je, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, veřejnosti k dispozici na jeho webových stránkách, tak, že soudce Mgr. Milan Polášek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016.
Dne 21. 4. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudců senátu 29 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala. Věc je vedena pod sp. zn. 30 Nd 164/2016 a rozhodovat o ní přísluší senátu 30 Cdo tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2016, složenému ze soudců JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka.
Podáním ze dne 3. 6. 2016 dlužník vznesl námitku podjatosti též všech soudců senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu. Rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce pro rok 2016 příslušelo senátu 32 Cdo Nejvyššího soudu, v němž mohli zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Marek Doležal. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník namítl podjatost i těchto soudců. O této námitce rozhodl příslušný senát Nejvyššího soudu usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Nd 282/2016, tak, že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 2. 2017.
O námitce podjatosti soudců senátu 30 Cdo rozhodl příslušný senát 32 Cdo Nejvyššího soudu usnesením ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 32 Nd 212/2016, tak, že soudci senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 4. 2017.
Následně podáními ze dne 19. 4. 2017, 21. 4. 2017 a 28. 4. 2017 dlužník opětovně uplatnil námitku podjatosti soudců JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D. a JUDr. Františka Ištvánka. V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2016 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016 předložena senátu 32 Cdo ve složení JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Miroslav Gallus. Věc je vedena pod sp. zn. 32 Nd 170/2017; k obsahu citované námitky v podrobnostech viz níže, její posouzení je předmětem předkládaného rozhodnutí.
Dříve než Nejvyšší soud rozhodl ve věci vedené pod sp. zn. 32 Nd 170/2017, dlužník podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 7. 6. 2017 namítl podjatost soudce senátu 32 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Příhody. Usnesením ze dne 3. 7. 2017, sp. zn. 33 Nd 217/2017, Nejvyšší soud rozhodl, že JUDr. Pavel Příhoda není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Ústavní stížnost, kterou dlužník proti tomuto usnesení podal, Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. III. ÚS 2834/17, jež je veřejnosti dostupné, stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu dále citovaná, na jeho webových stránkách.
Podáním ze dne 31. 7. 2017 dlužník vznesl námitku podjatosti vůči dalším soudcům senátu 32 Cdo Nejvyššího soudu, a to JUDr. Haně Gajdziokové a JUDr. Miroslavu Gallusovi. O této námitce rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 33 Nd 332/2017, tak, že soudci senátu JUDr. Miroslav Gallus a JUDr. Hana Gajdzioková nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 2. 2018.
Následně podáním ze dne 2. 3. 2018 vznesl dlužník námitku podjatosti (při rozhodování ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017) Mgr. Jiřího Němce a opětovně JUDr. Miroslava Galluse. Podáním ze dne 8. 3. 2018 rozšířil námitku podjatosti ve vztahu k soudci JUDr. Pavlu Příhodovi. Nejvyšší soud o této námitce rozhodl usnesením ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 33 Nd 109/2018, tak, že JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Miroslav Gallus nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 170/2017 a že k námitce podjatosti Mgr. Jiřího Němce se nepřihlíží. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 7. 2018.
Senát 32 Cdo se proto zabýval výše zmíněnou námitkou podjatosti vedenou pod sp. zn. 32 Nd 170/2017 uplatněnou podáním ze dne 19. 4. 2017 vůči soudcům JUDr. Pavlu Vrchovi a JUDr. Bohumilu Dvořákovi, Ph.D., doplněnou podáním ze dne 21. 4. 2017 a rozšířenou o námitku podjatosti soudce JUDr. Františka Ištvánka v podání ze dne 28. 4. 2017. Dlužník je přesvědčen, že u JUDr. Pavla Vrchy je jednoznačně dán poměr k věci, neboť předtím, než mu byla přidělena projednávaná věc, se veřejně vyjádřil k otázce společného působení soudců v rámci jednoho senátu a nutnému vzniku pozitivních či negativních vztahů mezi těmito soudci, překračujících rámec běžných pracovních vztahů.
U soudce JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., spatřuje pochybnost o jeho nepodjatosti, neboť byl opakovaně svým služebně starším kolegou JUDr. Pavlem Vrchou veřejně zmiňován na blogu, kde mu byla vytýkána účast v pracovní skupině k rekodifikaci procesního práva a jeho „aktivisticko-politická činnost v rámci Klubu na obranu demokracie“. JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., může v důsledku veřejné kritiky jeho osoby vedené ze strany JUDr. Pavla Vrchy podlehnout tlaku a přiklonit se k jeho argumentaci k námitce podjatosti. Dlužník uvádí, že se na činnosti Klubu na obranu demokracie podílí nejen svou aktivní účastí, ale rovněž z pozice sponzora, a je přesvědčen, že finanční podporou Klubu na obranu demokracie mohl nastat stav ekonomické závislosti JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D.
Dlužník je podle svých tvrzení na území České republiky aktivně činný v pozici statutárního orgánu nebo společníka v 95 podnikatelských subjektech a v celé řadě jiných podnikatelských subjektů je aktivně činný na území Slovenské republiky. Podotýká, že je „kapitalista, jehož dosavadní život byl zasvěcen podnikatelské činnosti na území několika států střední a východní Evropy“ a že z historické zkušenosti je zřejmé, že komunistický režim byl výrazně nepřátelský k jakékoli svobodné soukromé podnikatelské činnosti. Z veřejně dostupných zdrojů se dozvěděl o komunistické minulosti soudce JUDr. Františka Ištvánka. Z jeho působení v politické straně a z ideologického odůvodnění rozhodnutí ve věci katedrály sv. Víta je dána důvodná obava dlužníka, že soudce nebude schopen námitku podjatosti projednat a rozhodnout jako soudce zcela nezávislý a nestranný.
JUDr. František Ištvánek k námitce podjatosti uvedl, že není v žádném poměru k věci, účastníkům a jejich zástupcům při vyřizování věci sp. zn. 30 Nd 164/2016.
Podle ustanovení §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou podjatosti soudce JUDr. Františka Ištvánka. Této opakované námitce podjatosti nebrání překážka věci rozhodnuté, neboť o podjatosti soudce JUDr. Františka Ištvánka z důvodu jeho členství v KSČ dosud v této věci nebylo rozhodnuto, nejde proto o stejné okolnosti ve smyslu ustanovení §15b odst. 3 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2011, sp. zn. 4 Nd 231/2011).
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
V projednávané věci je námitka podjatosti soudce Nejvyššího soudu opřena pouze obecně o jeho bývalé členství v KSČ, aniž by dlužník uvedl konkrétní skutečnosti nasvědčující namítanou podjatost. Takto odůvodněnou námitkou podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, či usnesení ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 22 Nd 223/2012). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. III. ÚS 536/11, či usnesení ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10). Citovaná rozhodnutí přitom respektují závěry nálezu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/10, v němž Ústavní soud vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např. s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jedinečným okolnostem daného případu. Účastník řízení tedy musí uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 32 Nd 286/2016).
Pochybnosti o nepodjatosti soudce dlužník dovozuje z okolností jeho rozhodování v jiné právní věci. Tyto okolnosti, jak vyplývá z ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř., samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Podle vyjádření jmenovaného soudce nemá žádný vztah k věci či k účastníkům řízení a jejich zástupcům. Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit jeho osobní zájem na výsledku řízení a pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozhodl, že soudce JUDr. František Ištvánek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Dlužník své výhrady směřuje i proti JUDr. Pavlu Vrchovi a JUDr. Bohumilu Dvořákovi, Ph.D., tedy i proti soudcům, kteří podle rozvrhu práce nejsou určeni k rozhodování o námitce podjatosti ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016. Dlužníkova námitka podjatosti je tedy v tomto rozsahu úkonem, který není za řízení přípustný a k němuž se nepřihlíží (§41a odst. 3 o. s. ř.), když nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o námitce podjatosti soudců senátu 29 Cdo Nejvyššího soudu. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu jako k nepřípustné nepřihlíží.
Dlužník M. D. podáním ze dne 12. 7. 2018 navrhl, aby Nejvyšší soud předložil Soudnímu dvoru Evropské unie (dále též jen „Soudní dvůr“) tři předběžné otázky podle článku 267 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“): zaprvé, zda je ustanovení §16 věty občanského soudního řádu konformní s evropským právem, zejména s čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie zajišťující právo na účinné prostředky nápravy před nezávislým a nestranným soudem. Zadruhé, zda je z hlediska souladu s právem Evropské unie konformní, aby o vznesené námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu rozhodoval soudce téhož soudu, který má k posuzovanému soudci nutně kolegiální vztah, a zda je v takovém případě chráněn požadavek přezkumu nezávislým a nestranným orgánem. A zatřetí, zda je z hlediska souladu s právem Evropské unie konformní, aby o přezkumu rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci vyloučení soudce Nejvyššího soudu rozhodoval Ústavní soud. Dlužník současně navrhl, aby řízení bylo přerušeno.
K návrhu dlužníka nutno uvést, že Soudní dvůr má v řízení o předběžné otázce ve smyslu čl. 267 SFEU pravomoc rozhodovat pouze o výkladu a platnosti unijního práva; nemůže posuzovat soulad ustanovení vnitrostátních právních předpisů s unijním právem (srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 28. 3. 1995 ve věci C-346/93 K. B., ECLI:EU:C:1995:85). Předběžná otázka týkající se souladu ustanovení konkrétního vnitrostátního předpisu s unijním právem by proto spadala mimo rámec kompetencí Soudního dvora (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1434/17).
Vnitrostátní soudy se mohou na Soudní dvůr obrátit s otázkou výkladu či platnosti ustanovení unijního práva. Vyvstane-li otázka výkladu či platnosti unijního práva před vnitrostátním soudem, může tento soud podle čl. 267 odst. 2 SFEU požádat Soudní dvůr o rozhodnutí o dané otázce, považuje-li ho za nezbytné k vynesení svého rozsudku. Vyvstane-li taková otázka při jednání před vnitrostátním soudem, jehož rozhodnutí nelze napadnout opravnými prostředky podle vnitrostátního práva, je tento soud podle čl. 267 odst. 3 SFEU povinen obrátit se na Soudní dvůr. Soud poslední instance se přitom může na Soudní dvůr obrátit i bez návrhu účastníka, pokud při své rozhodovací činnosti narazí na otázku unijního práva, která je pro rozhodnutí v dané věci relevantní.
Zároveň však platí, že pouhé tvrzení účastníka řízení, že vyvstala potřeba položení otázky, samo o sobě nestačí k tomu, aby byla založena povinnost soudu ve smyslu čl. 267 odst. 3 SFEU, pokud soud současně nedospěje k tomu, že mu povinnost k předložení předběžné otázky skutečně vyvstala (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. I. ÚS 1324/08).
O takový případ jde i v dané věci, neboť Nejvyšší soud dospěl k závěru, že důvod k předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru nenastal. V projednávané věci totiž nejde o výklad unijního práva, ale toliko o posuzování souladu českého práva s unijním. Soudní dvůr by tedy musel vykládat české právo, přičemž evropský přesah projednávané věci nelze dovodit ani z otázek předložených dlužníkem, který se výslovně domáhá toho, aby Soudní dvůr posoudil, zda je určitý výklad českého práva „konformní s evropským právem“. Jak bylo uvedeno výše, Soudní dvůr nemá kompetenci takové otázky řešit, Nejvyšší soud proto předběžnou otázku Soudnímu dvoru nepředložil a návrh na přerušení řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. d) o. s. ř. zamítl.
Z insolvenčního rejstříku Nejvyšší soud zjistil, že Krajský soud v Brně jako insolvenční soud usnesením ze dne 21. 7. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014-P3-10, rozhodl, že ohledně částky 89 216 101,47 Kč bude v zahájeném insolvenčním řízení pokračovat místo dosavadního věřitele (Slovenská sporiteľňa, a. s.) se společností Real Estate Properties s. r. o., identifikační číslo 50327887, a usnesením ze dne 3. 8. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014-P3-14, vyhověl návrhu věřitelky Slovenská sporiteľňa, a. s., aby do insolvenčního řízení na její místo vstoupila nabyvatelka dílčí pohledávky č. 3 v částce 6 611 639,27 Kč, společnost REALITY - SVIT 2 s. r. o. Poté usnesením ze dne 10. 10. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014-P3-16, rozhodl, že v insolvenčním řízení co do částky 6 611 639,27 Kč bude pokračovat místo dosavadní věřitelky REALITY - SVIT 2 s. r. o. s Marianem Červeným - Reality a. p. s., identifikační číslo 37132547. Nejvyšší soud k těmto změnám přihlédl při označení účastníků v záhlaví rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 8. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu