ECLI:CZ:NS:2017:32.ND.212.2016.1
sp. zn. 32 Nd 212/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Miroslava Galluse v insolvenční věci dlužníka M. D., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31 INS 25648/2014, o insolvenčním návrhu věřitelek 1) Slovenská sporiteľňa, a. s. , se sídlem v Bratislavě, Tomášikova 48, PSČ 832 37, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 00151653, zastoupené JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, PSČ 603 00, a 2) PERFECT INVEST, a. s. , se sídlem v Třebíči, Vnitřní město, Karlovo náměstí 34/28, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 27736997, zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 492/18, PSČ 602 00, o námitce podjatosti soudců senátu č. 30 Nejvyššího soudu JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a Mgr. Víta Bičáka, takto:
Soudci senátu Nejvyššího soudu č. 30 JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., a Mgr. Vít Bičák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
Odůvodnění:
Insolvenční dlužník M. D. (dále jen „dlužník“) uplatnil dne 14. 12. 2015 námitku podjatosti soudců druhého senátu Vrchního soudu v Olomouci, JUDr. Heleny Myškové, JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v odvolacím řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 2 VSOL 1311/2015.
Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena k projednání senátu Nejvyššího soudu č. 29, je vedena pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016 a předsedou senátu a soudcem zpravodajem byl určen soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milan Polášek.
Podáním ze dne 17. 2. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu Mgr. Milana Poláška, o níž rozhodl Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. KSBR 31 INS 25648/2014, 30 Nd 63/2016-A-138, tak, že soudce Mgr. Milan Polášek není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. 29 NSČR 35/2016.
Dne 21. 4. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti soudců senátu č. 29 Nejvyššího soudu JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala, o které podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2016 přísluší rozhodovat senátu č. 30 Nejvyššího soudu, v němž mohou zasedat JUDr. František Ištvánek, JUDr. Pavel Pavlík, JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Simon, JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., a Mgr. Vít Bičák. Věc je vedena pod sp. zn. 30 Nd 164/2016.
Podáním ze dne 3. 6. 2016 dlužník uplatnil námitku podjatosti též všech těchto soudců. Rozhodnout o této námitce podle rozvrhu práce přísluší senátu č. 32 Nejvyššího soudu, v němž mohou zasedat soudci JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Hana Gajdzioková, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Marek Doležal. Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 2. 12. 2016 dlužník namítl podjatost i těchto soudců. O této námitce rozhodl příslušný senát Nejvyššího soudu č. 33 usnesením ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 33 Nd 282/2016, tak že tito soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 212/2016. Rozhodnutí nabylo dne 23. 2. 2017 právní moci.
Důvod vyloučení soudců senátu č. 30 dlužník spatřuje, s odkazem na závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 4 Nd 309/2008, v prvé řadě v tom, že soudci JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Pavlík a Mgr. Vít Bičák v rozhodnutí č. j. 30 Nd 63/2016-A-138 odmítli jeho argumentaci, aniž se vypořádali s předloženou judikaturou, a ve vzájemné podjatosti soudců působících v rámci týchž senátů, jakož i v tom, že polovina soudců tohoto senátu již v obdobné věci rozhodla a je tedy téměř vyloučeno, aby se tentýž senát odchýlil od usnesení č. j. 30 Nd 63/2016-A-138 a přihlédl k evropské judikatuře, naopak lze očekávat, že bude opětovně argumentováno rozhodnutím sp. zn. 21 Nd 440/2014, které opomíjí tzv. objektivní test podjatosti.
Soudce JUDr. František Ištvánek je podle dlužníkova mínění vyloučen též proto, že se soudci JUDr. Petrem Gemmelem, JUDr. Zdeňkem Krčmářem a JUDr. Filipem Cilečkem působí v rámci jednoho senátu, totiž ve velkém senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále též jen „velký senát“), a tato skutečnost může vzbuzovat objektivně opodstatněné obavy o nezávislém a nestranném rozhodování o vyloučení kolegy z projednání a rozhodování věci. Dlužník odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem a Evropským soudem pro lidská práva, zdůrazňující význam objektivního testu podjatosti a dovozující, že již pouhá zdání účastníků řízení mohou mít jistou důležitost. Prosazuje názor, že mezi soudci téhož senátu postupem času nutně vznikají vztahy, které překračují běžný pracovně kolegiální rámec, a že společné působení soudců v rámci téhož senátu je okolností, která je způsobilá založit u účastníka objektivně odůvodněné a legitimní obavy, že o věci nebude rozhodnuto zcela nestranně. V takové situaci, kdy účastníci téměř nemají možnost získat důkaz o povaze vazeb mezi soudci, je podle jeho mínění třeba aplikovat objektivní test, v jehož rámci se mohou jevit jako důležitá i pouhá zdání účastníků řízení. Ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 5 Nd 305/2000, dovozuje, že společné působení soudců v rámci jednoho senátu je důvodem k „automatickému“ vyloučení těchto soudců z projednání a rozhodnutí věci, která se týká jejich kolegů.
JUDr. František Ištvánek k námitce podjatosti uvedl, že není v žádném poměru k věci, účastníkům a jejich zástupcům.
JUDr. Pavel Vrcha se k námitce podjatosti vyjádřil tak, že nemá žádný poměr k projednávané věci ani k účastníkům či jejich zástupcům.
JUDr. Pavel Pavlík sdělil, že ani on nemá jakýkoliv poměr k předmětné věci, jejím účastníkům ani jejich zástupcům.
Mgr. Vít Bičák uvedl, že není v žádném poměru k projednávané věci, k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům a necítí se být podjatý.
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D., LL.M., sdělil, že nemá žádný vztah k věci, účastníkům ani jejich zástupcům a necítí se být podjatým.
JUDr. Pavel Simon uvedl, že nemá žádný poměr k věci, účastníkům ani jejich zástupcům a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by zakládaly důvod pochybovat o jeho nepodjatosti.
Podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti [odstavec 1]. U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání [odstavec 2]. Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech [odstavec 4].
Podle §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 29 NSČR 149/2016).
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise, sešit č. 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce v uvedeném smyslu je přitom dán, je-li zde objektivní skutečnost, nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení, která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
V posuzovaném případě nejsou známy žádné takové okolnosti, z nichž by bylo možno v intencích zákonem nastavených a judikaturou blíže vysvětlených kritérií dovodit důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudců JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. Pavla Vrchy, JUDr. Pavla Simona, JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., a Mgr. Víta Bičáka. Z toho, co dlužník uvádí, nic nenasvědčuje tomu, že tito soudci (i jen některý z nich) mají k věci, k účastníkům či k jejich zástupcům vztah významný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 a 2 o. s. ř., a taková skutečnost nevyšla najevo ani jinak.
Není pochyb o tom, že je nevýznamné, zda se soudce „cítí být podjatým“ či nikoliv, a rozhodné je, zda je tu objektivně daný stav, jenž je způsobilý vyvolat příslušné pochybnosti. Takový stav však v souzené věci zjištěn nebyl a dlužníkovy námitky z pohledu jím prosazovaného objektivního testu podjatosti k závěru o vyloučení soudců nevedou. I „pouhé zdání“ účastníka řízení musí být podle dlužníkem citovaných závěrů Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu podloženo objektivně daným způsobilým důvodem (srov. k tomu též např. závěry Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, uveřejněném pod číslem 127/1994 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a v nálezu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04, uveřejněném pod číslem 159/2004 tamtéž). Bezdůvodná a svévolná či dokonce účelová manipulace s obsazením soudu by byla zcela zřejmě nepřípustným zásahem do ústavního principu zákonného soudce.
Že námitka založená na tvrzení, podle něhož soudci senátu č. 30 již typově shodné věci určitým způsobem rozhodli, není námitkou způsobilou vést k vyloučení těchto soudců, je zřejmé již z dikce §14 odst. 4 o. s. ř. (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Nd 171/2004, ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 22 Nd 205/2004, ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005, ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 20 Nd 340/2012, či ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 32 Nd 8/2014, která jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupná na www.nsoud.cz ). Výslovná zákonná úprava, obsažená v §14 odst. 4 o. s. ř., nemůže být dotčena ojedinělým rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 4 Nd 309/2008, na něž dlužník poukazuje (srov. k tomu shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 21 Nd 9/2012, či ze dne 26. 9. 2012, sen. zn. 29 ICdo 25/2012, ústavní stížnost proti němuž Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. II. ÚS 4478/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 907/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 28 Nd 155/2014). To platí i o námitce, že soudci JUDr. Pavel Vrcha, JUDr. Pavel Pavlík a Mgr. Vít Bičák se v usnesení č. j. 30 Nd 63/2016-A-138 nevypořádali s předloženou judikaturou.
Není-li dlužníkem uplatněná argumentace způsobem rozhodování v jiných věcech způsobilým důvodem vyloučení označených soudců, pak nemůže být ani relevantním důvodem vyloučení ostatních soudců téhož senátu pro tvrzené vzájemné osobní vztahy.
Důvodnost nelze přiznat ani námitce podjatosti soudce JUDr. Františka Ištvánka, odůvodněné společným působením jmenovaného a tří soudců senátu č. 29 ve velkém senátu.
Závěr přijatý v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1558/96, podle něhož měl-li soudce dlouhodobý kolegiální vztah k jinému soudci z téhož pracoviště, s nímž se běžně i společensky, byť i jen v rámci plnění pracovních povinností, stýkal, jde o objektivně danou skutečnost, jež je bez ohledu na skutečnou povahu tohoto vztahu způsobilá vyvolat opodstatněnou pochybnost o poměru soudce k takovému kolegovi ve věci, v níž vystupuje jako účastník řízení, se v posuzovaném případě neuplatní již z toho důvodu, že v něm jde o situaci kvalitativně odlišnou. Žádný ze soudců, jejichž vzájemné vztahy jsou pro účely rozhodnutí o námitce podjatosti posuzovány, není účastníkem řízení ve věci samé a rozhodnutí, jež má být vydáno, se nikterak nemůže (ani nepřímo) dotknout jeho osobních poměrů. Jde toliko o to, zda je či nikoliv vyloučen z rozhodování určité věci, zde o vyloučení jiných soudců Nejvyššího soudu z projednání a rozhodovací věci (o vyloučení soudkyně podřízeného soudu).
Nehledě nato podle recentní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, ze dne 14. 2. 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 4 Nd 99/2008, 9. 5. 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, ze dne 29. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost proti němuž odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 308/2014), a ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Nd 318/2014].
Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Nejvyššího soudu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Nd 164/2016. Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. 3. 2017
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu