ECLI:CZ:NS:2014:29.ND.318.2014.1
sp. zn. 29 Nd 318/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce M. N. , zastoupeného Mgr. Pavlou Běčákovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Vítkovická 3083/1, PSČ 702 00, proti žalovanému M. B. , zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, za účasti Českých Radiokomunikací a. s. , se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Skokanská 2117/1, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 24738875, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce a dále za účasti MB - Elektro Group spol. s r. o. , se sídlem v Bruntálu, Jesenická 791/20, PSČ 792 01, identifikační číslo osoby 25832298, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní 39/2, PSČ 702 00, jako vedlejšího účastníka řízení na straně žalovaného, o zaplacení částky 160.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 EC 131/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. ledna 2014, č. j. 71 Co 443/2013-377, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Jan Eliáš, Ph. D., JUDr. Josef Rakovský a Mgr. Petr Kraus nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 3257/2014.
Odůvodnění:
Žalovaný podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Věc podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2014 napadla do soudního oddělení (senátu) č. 28 a má být rozhodnuta v senátu ve složení JUDr. Jan Eliáš, Ph. D. (předseda senátu, soudce zpravodaj) a JUDr. Josef Rakovský a Mgr. Petr Kraus (soudci).
V rámci vyjádření k dovolání (č. l. 405 - 409) se vedlejší účastník řízení na straně žalobce vyjádřil „k možné podjatosti soudců Nejvyššího soudu“ (č. l. 405). Upozornil, že zástupce žalovaného (dovolatele) je bratrem soudce Nejvyššího soudu JUDr. Petra Gemmela, takže existují „objektivní a reálné pochybnosti o způsobilosti dovolacího soudu ve věci nezávisle, nestranně a spravedlivě rozhodovat a existuje reálné riziko podjatosti nejen soudce Petra Gemmela, ale i jeho kolegů soudců, kteří by pro ‚přátelský/kolegiální’ vztah s bratrem advokáta žalovaného rovněž mohli být podjati, respektive by stranili žalovanému. Tím by bylo zasaženo do ústavního práva vedlejšího účastníka na spravedlivý proces“. Na podporu této argumentace poukázal vedlejší účastník na straně žalobce i na to, že zástupce dovolatele o této významné skutečnosti neinformoval dovolací soud.
Soudci Nejvyššího soudu, povolaní věc rozhodnout (srov. výše), se k věci shodně vyjádřili (JUDr. Rakovský 10. září 2014 a JUDr. Eliáš a Mgr. Kraus 17. září 2014) tak, že k věci, účastníkům ani jejich zástupcům nemají žádný vztah.
Podle ustanovení §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Dle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“ vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že tvrzení vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu povolaných rozhodnout o dovolání žalovaného.
K nezpůsobilosti námitky vedlejšího účastníka řízení na straně žalobce založit podjatost „všech“ soudců Nejvyššího soudu, poukazuje Nejvyšší soud např. na svůj rozsudek ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 787/96, v němž ozřejmil, že ustanovení §12 o. s. ř. o vyloučení soudu (jako celku) z projednání věci se nemůže týkat Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud je jediným vrcholným soudním orgánem soustavy obecných soudů (srov. článek 92 Ústavy). Věc mu tudíž nemůže být odňata a ostatně neexistuje ani „nadřízený soud“ (§12 odst. 3 o. s. ř.)
Již v usnesení ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 786/96, dále Nejvyšší soud vysvětlil, že o námitce podjatosti konkrétních soudců lze rozhodnout jen ve spojení se specifickými důvody, jež se toho kterého soudce týkají, přičemž o takto formulované námitce podjatosti vyjmenovaných soudců Nejvyššího soudu rozhoduje - jak plyne z ustanovení §16 odst. 1 věty druhé o. s. ř. - jiný senát Nejvyššího soudu (zde senát č. 29, určený k tomu rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2014). Vůči soudcům, kteří mají rozhodnout o dovolání žalovaného, neuplatnil vedlejší účastník řízení na straně žalobce jiné výhrady než ty, jež se obecně (bez vazby na složení senátu č. 28) pojí s vyloučením všech soudců dovolacího soudu.
Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec, nemají podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě. Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2008, sp. zn. 4 Nd 19/2008, 14. února 2008, sp. zn. 4 Nd 34/2008, 15. dubna 2008, sp. zn. 4 Nd 99/2008, 9. května 2001, sp. zn. 4 Nd 114/2001, 26. července 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, 29. prosince 2011, sp. zn. 4 Nd 368/2011, a 14. listopadu 2013, sp. zn. 22 Nd 283/2013 (ústavní stížnost podanou proti posledně označenému usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. června 2014, sp. zn. III. ÚS 308/2014).
Proto Nejvyšší soud rozhodl o vznesené námitce tak, jak je uvedeno ve výroku.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. září 2014
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu