ECLI:CZ:NS:2018:30.ND.164.2016.3
KSBR 31 INS 25648/2014
sp. zn. 30 Nd 164/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Víta Bičáka v insolvenční věci navrhovatele 1/ Slovenská sporiteľňa, a.s ., IČ 00151653, se sídlem v Bratislavě, Tomášikova 48, Slovenská republika, zast. JUDr. Dušanem Dvořákem, advokátem se sídlem Brno, Hlinky 118, a 2/ PERFECT INVEST, a. s. , IČ 27736997, se sídlem v Třebíči, Karlovo náměstí 34, zast. JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí 492/18, proti dlužníkovi M. D. , o insolvenčním návrhu věřitele, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 31INS 25648/2014, o námitce podjatosti soudců senátu číslo 29 Nejvyššího soudu, takto:
Soudci senátu Nejvyššího soudu číslo 29, jmenovitě JUDr. Filip Cileček, JUDr. Petr Gemmel, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Petr Šuk a JUDr. Jiří Zavázal, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 NSČR 35/2016.
Odůvodnění:
Dlužník svým podáním ze dne 21. 4. 2016 vznesl námitku podjatosti soudců senátu Nejvyššího soudu č. 29, a to konkrétně JUDr. Filipa Cilečka, JUDr. Petra Gemmela, JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Petra Šuka a JUDr. Jiřího Zavázala, doplněnou následně podání ze dne 10. 5. 2016, kdy tvrdí, že u výše jmenovaných soudců jsou dány důvody k pochybnostem o jejich nepodjatosti, když mají v rámci projednávané věci rozhodovat o vyloučení soudkyně JUDr. Heleny Myškové z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 VSOL 1311/2015. Důvod spočívá primárně v tom, že JUDr. Myšková působila se shora uvedenými soudci v rámci jednoho senátu. Dlužník má tedy za to, že není udržitelné, aby soudci, jež spolu působili v rámci jednoho senátu, rozhodovali navzájem o svém vyloučení, jelikož mezi členy malých kolektivů musí nutně vznikat vazby, které u veřejnosti vyvolávají pochybnosti o nepodjatosti těchto soudců navzájem. Uzavírá, že pro zachování důvěry veřejnosti v nezávislé a nestranné rozhodování soudů je nezbytný předpoklad absence skutečností, které mohou důvodně pochybnosti o podjatosti soudců vyvolávat.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle §16 odst. 1 věta druhá o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zjevně brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě a je-li taková pochybnost (objektivně posuzováno) dána.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Závěr, že pouhé kolegiální vztahy mezi soudcem (soudci) a účastníkem řízení, který je rovněž soudcem na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě, nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec, nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2011, sp. zn. 4 Nd 201/2011, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uplatnit i v nyní posuzované věci. Nejvyšší soud neshledal relevantní důvody, aby se od tohoto právního názoru jakkoli odchýlil, zvláště když je v souladu i s aktuální judikaturou Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 274/09).
Všichni shora uvedení soudci se k námitce podjatosti vyjádřili a zhodnotili svůj vztah k JUDr. Myškové, která v období od 1. 1. 2015 do 30. 6. 2015 působila jako stážistka přidělená k senátu č. 29, jako čistě profesionální, který jim v žádném případě nebrání nezávisle, nestranně a nepodjatě rozhodnout v předmětné věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 29 NSČR 35/2016.
S ohledem na to, co bylo uvedeno shora, nebyly shledány zákonné předpoklady pro rozhodnutí o vyloučení uvedených soudců Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodování věci. Námitce podjatosti tudíž nebylo vyhověno.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; věřiteli C, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 7. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu