ECLI:CZ:NS:2018:29.NSCR.2.2016.1
KSOS 25 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 2/2016-B-69
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka M. R. narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 25 INS XY, o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Matějem Brožem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2015, č. j. KSOS 25 INS XY, 3 VSOL XY, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSOS 25 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2015, č. j. KSOS 25 INS XY, 3 VSOL XY, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 8. prosince 2015, č. j. KSOS 25 INS XY, 3 VSOL XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 21. listopadu 2014, č. j. KSOS 25 INS XY, zrušil Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) schválené oddlužení dlužníka M. R. (bod I. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníka a určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod II. výroku) a že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (bod III. výroku).
Přitom vyšel z toho, že:
1/ Usnesením ze dne 5. prosince 2011, č. j. KSOS 25 INS XY, insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka ve formě splátkového kalendáře. Termín první splátky byl stanoven na 31. ledna 2012.
2/ Ze zpráv o plnění oddlužení insolvenčního správce ze dne 2. července 2012, dne 2. ledna 2013 a dne 26. června 2013 vyplynulo, že předpokládané uspokojení věřitelů dlužníka má klesající tendenci a nedosahuje výše 30 % pohledávek věřitelů.
3/ Na jednání konaném dne 26. srpna 2013 dlužník předložil dvě darovací smlouvy (z téhož dne), každou na částku 2 500 Kč měsíčně.
4/ Dne 10. září 2013 obdržel insolvenční soud „dokument“ o zrušení pracovního poměru dlužníka ve zkušební době.
5/ Ze zprávy insolvenčního správce předložené dne 7. února 2014 plyne, že dlužník nesplňuje podmínku oddlužení splátkovým kalendářem, neboť jeho průměrná měsíční splátka činí 4 789 Kč. Minimální nutná měsíční splátka však dosahuje výše 11 288 Kč, tj. včetně výživného ve výši 4 000 Kč a nároků insolvenčního správce ve výši 1 089 Kč.
6/ Přípisem ze dne 12. února 2014 insolvenční soud vyzval dlužníka k navýšení daru. Dlužník na výzvu soudu nereagoval, což také vyplynulo ze zprávy o plnění oddlužení insolvenčního správce ze dne 15. června 2014, kde insolvenční správce znovu uvedl, že dlužník neplní splátkový kalendář v dostatečné výši.
Na tomto základě insolvenční soud – odkazuje na ustanovení §418 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – uzavřel, že jsou dány podmínky pro zrušení schváleného oddlužení, když dlužník porušuje povinnosti vyplývající z plnění oddlužení splátkovým kalendářem, neboť nehradí pravidelné měsíční splátky řádně tak, aby očekávané uspokojení pohledávek věřitelů činilo minimálně 30 %; proto schválené oddlužení zrušil a prohlásil na majetek dlužníka konkurs.
K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci ve výroku označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud – odkazuje na ustanovení §418 insolvenčního zákona a závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. února 2013, sen. zn. 29 NSČR 12/2013, uveřejněném pod číslem 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 77/2013“) – uzavřel, že skutková zjištění insolvenčního soudu opodstatňují postup podle §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, nikoliv podle §418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona. Odvolací soud konstatoval, že vyplývá-li ze zprávy insolvenčního správce, že by dlužník za dobu 60 měsíců trvání oddlužení musel uhradit svým věřitelům 371 917,95 Kč, uspokojit nároky insolvenčního správce ve výši 65 340 Kč a výživné částkou 4 000 Kč měsíčně, musel by uhradit celkem 677 257,95 Kč. Dlužník přitom zaplatil do listopadu 2014 celkem částku 337 013 Kč, dne 11. prosince 2014 částku 7 300 Kč, dne 12. ledna 2015 částku 8 610 Kč a dne 14. ledna 2015 částku 5 000 Kč. Následně by tedy musel dalších 23 měsíců hradit měsíční splátky ve výši 13 884,12 Kč.
Proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena, případně otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že je dán dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. (tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
V mezích ohlášeného dovolacího důvodu vytýká dovolatel odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit; tuto otázku má za dovolacím soudem dosud nevyřešenou. Dovolatel uvádí, že v průběhu plnění splátkového kalendáře plnil většinu svých povinností a sledoval poctivý záměr. Po upozornění na nedostatečnost příjmů dovolatel předložil soudu dvě darovací smlouvy, v prosinci 2013 zvýšil své příjmy, tedy splnil soudem předepsanou výši splátek. Insolvenční správce vyčíslil v prosinci 2014 jako minimální výši měsíčních splátek pro splnění požadavků oddlužení splátku ve výši 13 610 Kč, proto od ledna 2015 dlužník tuto částku plní. Vyplývá-li ze zprávy insolvenčního správce ze dne 6. února 2015, že pokud dlužník doplatí 6 310 Kč a bude i nadále pokračovat ve splátkách ve výši 13 610 Kč, tak podmínky oddlužení splní, nelze dle dovolatele uzavřít, že byly naplněny podmínky pro zrušení oddlužení a prohlášení konkursu. Důvodem pro takový postup nemůže být pouze momentální zhoršení příjmové situace dlužníka, jež mu v daném okamžiku neumožňuje poskytovat věřitelům pojatým do splátkového kalendáře plnění v rozsahu potřebném pro jeho celkové řádné splnění, nýbrž musí být zřejmé, že dlužník v časovém prostoru splátkového kalendáře nebude schopen současný nepříznivý vývoj procesu oddlužení zvrátit.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (ve znění účinném od 1. ledna 2014 do 29. září 2017) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. K tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSČR 45/2014, uveřejněné pod číslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Dovolání v dané věci je přípustné podle §237 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí je v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud se v hranicích právních otázek vymezených dovoláním zabýval správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud se výkladem ustanovení §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona zabýval v R 77/2013. V něm uzavřel, že není-li dlužník za trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře schopen hradit měsíční splátky předpokládané podle schváleného oddlužení, ačkoliv řádně plní povinnosti uvedené v §412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, není to důvodem k postupu podle §418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona; postup podle §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona tím však není vyloučen. Insolvenční soud rozhodne o přeměně schváleného oddlužení v konkurs, je-li v době trvání účinků schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře zjevné, že jeho podstatnou část nebude možné splnit. K tomuto závěru se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v usneseních ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 48/2013, ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 65/2013, ze dne 29. ledna 2015, sen. zn. 29 NSČR 128/2014, a ze dne 29. června 2017, sen. zn. 29 NSČR 28/2017.
V R 77/2013 Nejvyšší soud dále uzavřel, že lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení (§406 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona).
Skutkový stav věci, jak z něj vyšel odvolací soud, lze shrnout následovně:
Nezajištěné závazky dlužníka činí 1 239 726,56 Kč, dlužník má tedy svým nezajištěným věřitelům uhradit částku 371 917,95 Kč. K 17. prosinci 2014 dlužník uspokojil pohledávky svých nezajištěných věřitelů do výše 159 015 Kč, insolvenčnímu správci uhradil na odměnu a náhradu hotových výdajů částku 37 998 Kč a na výživném zaplatil 140 000 Kč, to je celkem 337 013 Kč. Podle zprávy insolvenčního správce ze dne 17. prosince 2014 činí minimální potřebná výše splátky od prosince 2014 částku 13 610 Kč. Dne 11. prosince 2014 uhradil dlužník částku 7 300 Kč, dne 12. ledna 2015 částku 8 610 a následně v lednu 2015 celkem 13 610 Kč.
Závěr odvolacího soudu, že zjištěný skutkový stav neopodstatňuje postup podle §418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, je v souladu s R 77/2013. Nevyplývá-li ze skutkového stavu, že dlužník porušil některou povinnost uvedenou v §412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona, pak nelze v samotné skutečnosti, že měsíční splátky nedosahují zákonem předpokládanou výši, spatřovat porušení povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž je třeba zkoumat, zda jsou naplněny podmínky pro zrušení schváleného oddlužení podle §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona. V uvedeném ohledu bylo právní posouzení věci odvolacím soudem správné.
Dovolání je přesto důvodné.
Podle §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.
Nezbytnou podmínkou pro aplikaci §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona je, aby se ukázalo, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, přičemž tento závěr musí být za stávajících skutkových zjištění zjevný (srov. výše citovanou judikaturu Nejvyššího soudu). Pouhé zjištění, že dlužník neplní aktuální „měsíční minimální splátku“ či obecná úvaha o logicky se snižujícím předpokladu úspěšnosti plnění splátkového kalendáře s dobou nehrazení splátkového kalendáře v predikované výši není důvodem pro zrušení schváleného oddlužení. Jinak řečeno, pro zrušení oddlužení a prohlášení konkursu nepostačuje zjištění, že měsíční splátky hrazené dlužníkem nedosahují (respektive nedosahovaly) takové výše, aby bylo dosaženo minimální zákonem vyžadované hranice uspokojení nezajištěných věřitelů, ale ze skutkového stavu ke dni rozhodnutí odvolacího soudu musí být zjevné, že dlužník nesplní splátkový kalendář „v podstatné části“.
Z kalkulace odvolacího soudu vyplynulo, že k tomu, aby dlužník uhradil svým nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, by musel dalších 23 měsíců splátkového kalendáře hradit měsíční splátku ve výši 13 884,12 Kč. V reakci na tento vývoj a zprávu insolvenčního správce, v níž uvedl, že doplatí-li dlužník částku 6 310 Kč a následně bude hradit měsíčně splátku ve výši 13 610 Kč, podmínky oddlužení splní, dlužník navýšil své měsíční splátky. V lednu 2015 tak dlužník uhradil měsíční splátku ve výši 13 610 Kč.
Přestože odvolací soud učinil zjištění o výši aktuálních splátek dlužníka (o jejich zvýšení v reakci na zprávu insolvenčního správce), při úvaze o (ne)dostatečnosti výše měsíčních splátek dlužníka tuto novou skutečnost pominul. Rozdíl mezi odvolacím soudem vypočtenou předpokládanou výší potřebné měsíční splátky pro dalších 23 měsíců splátkového kalendáře (13 884,12 Kč) a poslední měsíční splátkou dlužníka uhrazenou před rozhodnutím odvolacího soudu (13 610 Kč) činil pouze 274,12 Kč.
S odvolacím soudem tak nelze souhlasit, že za skutkového stavu, jaký zde byl v okamžiku rozhodování odvolacího soudu, byly naplněny podmínky pro zrušení oddlužení podle §418 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona, když nebylo zjevné, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.). Na odvolacím soudu tedy bude, aby s přihlédnutím k výše uvedeným závěrům situaci opětovně posoudil.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. ledna 2018
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu