ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1022.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1022/2018-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2018 o dovolání, které podal obviněný L. Č. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 7 To 377/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 187/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 8. 2017, sp. zn. 2 T 187/2014, byl obviněný L. Č. uznán vinným ze spáchání zločinu krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku. Za to byl podle §205 odst. 4 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 trestního zákoníku a §82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku. Podle §73 odst. 1 trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce jednatele nebo člena dozorčího orgánu obchodní společnosti s předmětem činnosti těžba dřeva a obchodování s dřevem na dobu pěti let. Dále byl obviněnému podle §70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finančních prostředků ve výši 298.634,60 Kč na účtu u společnosti Československá obchodní banka, a. s., majitele Slovia Invest, s. r. o. Podle §70 odst. 5 trestního zákoníku propadlá věc připadla státu. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. 7 To 377/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 12. 4. 2018 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že v řízení před soudem prvního i druhého stupně došlo na základě zjištěného skutkového stavu k nesprávné aplikaci §205 trestního zákoníku. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, se domnívá, že nesprávná skutková zjištění učiněná odvolacím soudem mají vztah k závěru o správnosti rozsudku nalézacího soudu. Konkrétně uvádí zjištění, že žádost o vydání povolení k mýtní těžbě byla považována za papírovou účast společnosti Corduba Group, s. r. o., neboť vše reálně zajišťoval právě obviněný a dále zjištění, že je nepochybné, že vytyčení hranic pozemků určených k těžbě nemohl zajistit nikdo jiný než obviněný, což je v rozporu s výpovědí R. M. Dovolací soud by se tedy měl zabývat otázkou, zda jsou skutková zjištění odvolacího soudu správná. Ve vztahu k naplnění skutkové podstaty §205 trestního zákoníku obviněný namítl, že oba soudy dostatečně nehodnotily skutečnosti týkající se společnosti Corduba Group, s. r. o. Nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 651/2016. Ve věci nebyly řádně objasněny všechny rozhodné skutečnosti a nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, zejména v tom smyslu, že nevěděl, že jsou těženy i pozemky, které nepatřily společnosti Corduba Group, s. r. o., a že se tedy jedná o cizí věc. Obviněný také poukázal na fakt, že se na místo těžby dřeva v jejím průběhu dostavil revírník L. C. a Policie ČR, nicméně vše bylo v pořádku a v těžbě dřeva se pokračovalo dál. To podle obviněného potvrzuje, že těžba probíhala na správných pozemcích.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 4. 2018, č. j. 7 To 377/2017-591, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 8. 2017, č. j. 2 T 187/2014-568, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Hodoníně k dalšímu řízení.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Zásah do skutkových zjištění se lze připustit pouze tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry. Takový extrémní rozpor však nejvyšší státní zástupce v dané věci neshledal. Z dokazování provedeného nalézacím soudem vyplývá, že obviněný byl právě tím, kdo byl rozhodující osobou při těžbě dřeva i při určování lokalit, ze kterých mělo být dřevo vytěženo. J. M. figuroval ve věci pouze jako tzv. bílý kůň, za danou společnost však fakticky jednal a řídil ji obviněný, což potvrzují i výpovědi svědků (např. revírníci P. K. a T. C., zástupci společností, které prováděly těžbu, či úředník P. P.). Skutečnost, že J. M. těžbu dřeva neorganizoval, není v rozporu s výpovědí R. M., jelikož právě obviněný v terénu ukazoval lesní porosty určené k vytěžení zástupcům společností a tito zástupci J. M. ani neznali. Soudy se také dostatečně zabývaly otázkou naplnění subjektivní stránky daného trestného činu včetně toho, že obviněný věděl, kde těžba povolena nebyla a které pozemky byly cizí. Nalézací soud důkladně odůvodnil, proč se v daném případě nemohlo jednat o nedbalostní omyl obviněného. Pokud obviněný poukazuje na situaci řešenou s Policií ČR, tak to není relevantní, neboť sám na dotaz policie nepravdivě odpověděl a policie odpověď nemohla ověřit prostřednictvím geodetického zaměření. Jestliže soudy uzavřely své úvahy, že obviněný úmyslně neoprávněně vytěžil cizí pozemky, je to v souladu s provedenými důkazy i dalším jednáním obviněného, který přibližně jeden měsíc po těžbě dřeva převedl společnost Corduba Group na jinou osobu a za tuto společnost jednal s poškozenou Z. D.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu dovolání odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Obviněný L. Č. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jí bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Okresního soudu v Hodoníně netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Prostřednictvím námitek skutkových (nesprávně zjištěný skutkový stav ohledně toho, že žádost o vydání povolení k mýtní těžbě byla považována za papírovou účast společnosti Corduba Group, s. r. o., že vytyčení hranic pozemků určených k těžbě nemohl zajistit nikdo jiný než obviněný, nedostatečné posouzení skutečností týkajících se společnosti Corduba Group, s. r. o., nevědomost obviněného o těžbě cizích pozemků či nesprávné posouzení incidentu s Policií ČR) napadal právní posouzení skutků, snažil se jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Tyto dovolací námitky se proto míjely s naplněním deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu.
Nejvyšší soud nad rámec dovolacího přezkumu toliko zdůrazňuje, že skutečnost, že J. M. těžbu dřeva neorganizoval, není v rozporu s výpovědí R. M., jak v dovolání namítá obviněný. Soudy prvního i druhého stupně uzavřely, že J. M. pouze hrál roli tzv. bílého koně a naopak obviněný byl ten, kdo v terénu ukazoval lesní porosty určené k vytěžení a kdo jednal se zástupci společností. Výpověď R. M. byla objektivizována ve vztahu k dalším svědeckým výpovědím a nezpochybnitelným zjištěním o průběhu celé těžby. K námitce nenaplnění subjektivní stránky trestného činu je třeba uvést, že i touto otázkou se soudy obou stupňů důkladně zabývaly a v jejich závěrech nelze nalézt pochybení. Odkaz na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 651/2016, není přiléhavý, neboť ve zmiňovaném rozhodnutí bylo konstatováno pochybení soudu prvního i druhého stupně proto, že tyto zcela rezignovaly na svou povinnost řádně objasnit a posoudit naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu. Omezily se pouze na lakonické konstatování jednání v úmyslu přímém, aniž by vysvětlily, na podkladě čeho k takovému závěru dospěly. Takovéto pochybení však nyní v rozhodnutí soudu prvního ani druhého stupně nebylo zjištěno.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Protože ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 12. 9. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu