ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.1166.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1166/2018-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 10. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného R. V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 2 To 15/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 9/2017, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 2 To 15/2018 zrušuje.
II. Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I.
1. Obviněný R. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 9 T 9/2017, uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Podle §99 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení sexuologické a protialkoholní v ambulantní formě. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu nemajetkové újmy poškozené nezletilé „AAAAA“*) částku 30.000 Kč.
2. Trestné činnosti se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil obviněný tím, že v přesně nezjištěný čas od 18.30 hodin dne 18. 4. 2017 do 2.57 hodin dne 19. 4. 2017 v jím užívaném pokoji v přízemí L. b., Č. D., okres T., K. kraj, za účelem vlastního sexuálního uspokojení a zneužívaje své fyzické převahy a jejího zjevně nízkého věku a s tím související nedostatečné rozumové vyspělosti, díky níž jeho jednání nerozuměla, nechápala jeho význam a důsledky a nedokázala posoudit význam kladení odporu proti vynucování pohlavního styku, nejprve hladil na posteli ležící nezl. pošk. „AAAAA“*), jejíž věk znal, neboť s ní a její matkou sdílel společnou domácnost, na břiše a osahával ji přes i pod pyžamem na přirození, poté jí svlékl kalhoty od pyžama a spodní kalhotky, roztáhl jí a zvedl nohy a olizoval ji na přirození, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že se nezletilá odmítla sama svléknout, žádala ho, aby to nedělal, a snažila se ho odstrčit.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové v neprospěch obviněného odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 2 To 15/2018, jímž odvolání podané do výroku o trestu jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
4. Proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání, které zaměřil výlučně proti výroku o trestu a opřel o důvody podle §265b odst. 1 písm. h), l) tr. ř. Za podstatu dovolání označil nesprávné použití ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody, když v projednávané věci nebyly splněny podmínky vymezené v §58 odst. 1 tr. zákoníku. Pro jeho použití musí být zjištěny okolnosti, které se v dané kvalitě a kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují, a proto výrazně snižují závažnost trestného činu. Musí jít o okolnosti v určitém směru neobvyklé a výjimečné, nestačí obvyklé polehčující okolnosti v smyslu §41 tr. zákoníku. V tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 303/2012, 3 Tdo 1190/2016 nebo 6 Tdo 780/2016. Pokud má jít v dané souvislosti o hodnocení poměrů pachatele, musí být natolik nestandardní, aby byl ve vztahu k nim trest uložený v rámci zákonné trestní sazby v hrubém nepoměru. Nepostačuje vedení bezúhonného života, které je spíše běžným požadavkem.
5. Doznání obviněného je polehčující okolností, nikoli však okolností mimořádnou odůvodňující postup podle §58 odst. 1 tr. ř. V posuzované věci byl navíc obviněný usvědčen přímým důkazem – výpovědí nezletilé poškozené podporovanou svědeckou výpovědí její matky, znaleckým posudkem z odvětví sexuologie a zprávou orgánu sociálněprávní ochrany dětí. Nijak mimořádnou skutečností není ani postup pachatele k náhradě škody či nemajetkové újmy. Poukaz na to, že poškozená vlastně újmu neutrpěla, se dostává do rozporu s výrokem, jímž byla této poškozené právě na náhradu nemajetkové újmy přiznána finanční satisfakce. Zneužití bezbrannosti pětileté poškozené není důvod hodnotit ve prospěch obviněného s tím, že nepoužil žádné výrazné násilí. Mimořádnou a výjimečnou povahu nemá ani uzavření manželství s matkou poškozené nebo zahájení soudem uložené ambulantní protialkoholní léčby. V neprospěch obviněného naopak vyznívá spáchání trestného činu ve zkušební době podmíněného odsouzení, dlouhodobé zneužívání alkoholu i nerespektování zákazu styku s nezletilou.
6. Na podkladě těchto argumentů dovodil, že nebyly současně dány a naplněny podmínky vyžadované ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 2 To 15/2018, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
7. Obviněný, jemuž byl opis dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265h odst. 2 tr. ř. doručen, prostřednictvím obhájce sdělil, že považuje aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku za plně opodstatněnou a pokládá za správný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i usnesení Vrchního soudu v Praze. Rovněž on vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
III.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. a) tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále na základě posouzení obsahu dovolání a vymezených dovolacích důvodů zjistil, že dovolání bylo uplatněno v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož lze napadat výrok o trestu, jímž byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (srov. rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, svazek 26, č. T 617).
9. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten je dán v případě existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo přestože byl v řízení jemu předcházejícím dán důvod dovolání uvedených v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání [viz ustanovení §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. u stížnosti a §253 tr. ř. u odvolání] a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (první alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. (druhá alternativa). O tuto alternativu se jedná v posuzovaném případě.
10. Protože Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání (§265i odst. 1 tr. ř.), přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání uvedeny.
11. Dovolání je podáno proti výroku o trestu, který byl uložen obviněnému za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za podmínek §58 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře tří roků, jehož výkon soud podmíněně odložil podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku a §84 tr. zákoníku za současného vyslovení dohledu nad obviněným na zkušební dobu pěti let. Důvody pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku shledal odvolací soud, který z podnětu odvolání státní zástupkyně přezkoumával výrok o trestu, v tom, že obviněný přijal trestní odpovědnost i za konkrétních důkazních podmínek (usvědčován výpovědí nezletilé poškozené, když si sám událost pro opilost nepamatoval) a nijak se nevytáčel, což ve srovnání s jinými případy hodnotí tento soud jako naprosto ojedinělé. Za další nikoli běžné, ale výjimečné okolnosti odůvodňující použití §58 odst. 1 tr ř. označil odvolací soud povahu jednání obviněného, které neneslo známky agresivity, výraznějšího překonávání odporu poškozené, delší dobu trvajícího nebo opakovaného ataku, přičemž na nesouhlasný postoj poškozené reagoval obviněný ukončením protiprávního jednání. Vedle toho odvolací soud zmínil, že případný nepodmíněný trest odnětí svobody by narušil pozitivní vztahy mezi obviněným a jeho manželkou i zbytkem rodiny, zhoršila by se možnost úhrady nemajetkové újmy, plnění vyživovací povinnosti a splácení běžného výživného a oddálil výkon ochranného sexuologického a protialkoholního léčení.
12. S důvody, o něž v konkrétní věci odvolací soud opřel možnost aplikace ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené, má-li vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, se nemohl Nejvyšší soud ztotožnit.
13. Již z názvu tohoto ustanovení „mimořádné snížení trestu odnětí svobody“ je zřejmé, že se nejedná o pravidelný postup soudu, a proto jej nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Použití §58 odst. 1 tr. zákoníku je tedy výjimkou a musí být v každém případě pečlivě odůvodněno (srov. rozhodnutí č. I/1965 Sb. rozh. tr.).
14. Podle dikce ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby nezbytné současné naplnění tří (kumulativních) podmínek: existence okolností případu nebo poměrů pachatele svědčících o tom, že použití normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a tedy přísnost trestu podle zákonné sazby, a to, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. U první z podmínek, tj. u okolností případu nebo poměrů pachatele, může být splněna každá z těchto alternativ zvlášť, anebo obě zároveň, vždy ovšem bude stačit alespoň jedna z nich.
15. Žádnou z těchto podmínek zákon výslovně neupravuje a vždy bude záležet na posouzení v každé věci, zda jde o naplnění souhrnu těchto okolností tak, že odůvodňují aplikaci uvedeného ustanovení. Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nicméně nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a používat ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech podmínek v tomto ustanovení uvedených, a kdy se nejedná o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu.
16. Dosavadní rozhodovací praxe soudů vymezila některá kritéria určující, které okolnosti případu lze považovat za ty, jež uvedené hledisko, při splnění dalších dvou, naplňují, a je vhodné připomenout, že okolnosti případu jako je dobrovolná náhrada způsobené škody, upřímná lítost nad spáchaným trestným činem, vedení řádného života před činem jsou polehčujícími okolnostmi ve smyslu §41 tr. zákoníku, ke kterým soud přihlédne jako k okolnostem snižujícím závažnost trestného činu při výměře trestu, zpravidla v rámci příslušné trestní sazby. Tyto okolnosti lze považovat ve většině případů jen za obvyklé, nikoliv výjimečné okolnosti případu, které nemohou odůvodnit snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby. Jen kdyby některé polehčující okolnosti, uvedené v §41 tr. zákoníku, příp. jiné tam neuvedené okolnosti, byly tak intenzivní a tak závažné, že by výjimečně snižovaly závažnost trestného činu, bylo by je možno posoudit jako okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku [např. by mohlo jít o zvlášť závažné polehčující okolnosti, uvedené v §41 písm. e) nebo g) tr. zákoníku apod.]. Samo doznání činu, lítost nad činem, předchozí řádný život, náhrada škody apod., však zpravidla nebude za tyto možno považovat (srov. rozhodnutí č. II/1967, s. 14 a 15 Sb. rozh. tr.). U trestného činu pohlavního zneužití (§187 odst. 1 tr. zákoníku) nelze okolnosti případu ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku spatřovat v tom, že pachatel dítě mladší patnácti let pohlavně zneužil jiným způsobem než souloží (srov. rozhodnutí č. 5/1966 Sb. rozh. tr.). Lze je odůvodnit i okolnostmi, které jsou znakem příslušné skutkové podstaty spáchaného trestného činu, pokud jejich význam nebo intenzita naplnění výrazněji vybočují z obvyklých případů takových trestných činů a odůvodňují shovívavější postup při trestání. Nelze je však dovozovat pouze z mírnější alternativy, kterou byla naplněna určitá skutková podstata (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 6 Tdo 622/2007, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2007, svazek 38, č. T 1020). Nelze ani zásadně vyloučit, že by více okolností, které jinak samy o sobě jsou jen obecnými okolnostmi polehčujícími, ve svém souhrnu nabylo v konkrétním případě takového významu, že by je bylo možné hodnotit jako okolnosti případu ve smyslu §58 tr. zákoníku (viz rozhodnutí č. 11/1968-I. Sb. rozh. tr.).
17. Za poměry pachatele podle §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody je možno považovat například to, že pachatel trpí vážnou chorobou, nebo je živitelem mnohočlenné rodiny, která je závislá na výdělku obžalovaného apod.; nelze za ně však pokládat jeho dobrou pověst ani okolnost, že vedl řádný život a nebyl dosud soudně trestán (srov. rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh. tr.). Lze za ně považovat i ty okolnosti, které nemají přímý vztah ke spáchanému trestnému činu, a které proto nebudou hodnoceny z hlediska povahy a závažnosti trestného činu, např. rodinné poměry pachatele, jeho zdravotní stav apod. (viz rozhodnutí č. 36/1963 Sb. rozh. tr.). Za takové okolnosti nelze považovat, že se pachatel k činu doznal, litoval ho a pomáhal ho objasnit. Poměry z tohoto hlediska může být např. situace pachatele, který skutečně pečuje o větší počet osob, odkázaných na něj svou výživou, nebo které jsou dokonce v jeho zvláštní péči, kdy nepřítomnost pachatele (který tyto povinnosti řádně plnil) v rodině po delší dobu by mohla ohrozit řádnou výživu a výchovu těchto osob (srov. rozhodnutí č. 19/1967, č. 52/1967 a č. 3/1970 Sb. rozh. tr.). I ve vážné chorobě pachatele je možné shledávat okolnost odůvodňující uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, avšak jen za předpokladu, že vzhledem k této chorobě by výkon trestu uloženého v rámci trestní sazby byl pro pachatele zvlášť obtížný nebo by měl pro něho zvlášť nepříznivé následky (viz rozhodnutí č. 47/1974 Sb. rozh. tr.).
18. Přitom musí být, jak u okolností případu, tak u poměrů pachatele vždy současně splněny i další zákonem stanovené předpoklady, totiž že s ohledem na ně by trest ukládaný v zákonné sazbě byl k těmto skutečnostem nepřiměřený a že nápravy pachatele se v daném případě dosáhne i trestem kratšího trvání (viz rozhodnutí č. I/1965, s. 9 a č. 24/1966-III. Sb. rozh. tr.). Závěr o nepřiměřené přísnosti trestu uloženého v rámci normální (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody se musí opírat o zhodnocení okolností případu a poměrů pachatele, nestačí jen názor soudu o přílišné přísnosti trestní sazby a její dolní hranice (srov. rozhodnutí č. 12/1968 Sb. rozh. tr.).
19. Ze všech těchto skutečností, jak byly shrnuty, je nutné zdůraznit, že poměry či okolnosti spáchaného činu se musejí vyznačovat alespoň v nějakém směru neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodňuje či dokladuje, že ani trest na samé dolní hranici trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).
20. Spáchání činu na dítěti mladším patnácti let je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a proto ji nelze znovu hodnotit jako obecně přitěžující okolnost, která ovlivňuje výměru trestu v rámci této vyšší trestní sazby (§39 odst. 4 tr. zákoníku). O dvojí přičítání téže okolnosti, která je znakem tzv. kvalifikované skutkové podstaty trestného činu k tíži obviněného, však nejde, jestliže soud přihlíží při zvažování přitěžujících okolností, že obětí činu je dítě velmi nízkého předškolního věku. V případě, že jde o dítě např. pod hranicí školního věku, je tím vyjádřena intenzita negativního důsledku činu, jíž se uvedená okolnost vymyká obecné okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby činu spáchaného na dítěti mladším patnácti let. Takový výrazně nízký věk dítěte odůvodňuje podstatně intenzivnější míru ohrožení, než s jakou je obecně spojován tento kvalifikační znak trestného činu (srov. rozhodnutí č. 24/2015 Sb. rozh. tr.).
21. V přezkoumávané věci se však odvolací soud uvedenými kritérii důsledně neřídil, neboť v zásadě existenci podmínek §58 odst. 1 tr. zákoníku vyvodil na podkladě okolností, jež bylo na místě považovat jen za vcelku obvyklé polehčující okolnosti podle §41 tr. zákoníku, aniž by v potřebné míře rozlišil, že podle §39 odst. 4 druhá věta tr. zákoníku k okolnosti, odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody nelze přihlédnout jako k okolnosti polehčující. Odvolací soud ani dostatečně přesvědčivě nevysvětlil, v čem jsou poměry obviněného anebo okolnosti spáchaného trestného činu natolik mimořádné či výjimečné, že trest v dolní hranici zákonné trestní sazby, která v daném případě činí pět roků, by byl pro obviněného nepřiměřeně přísným.
22. Postoj obviněného ke spáchané trestné činnosti lze jistě považovat za polehčující okolnost, nelze však pominout, že už po činu se v opilosti zmínil o události do telefonu matce poškozené a ze spáchaného činu je usvědčován výpovědí poškozené podporovanou výpovědí její matky. Přeceňovat nelze ani význam soužití obviněného s matkou poškozené a uzavření sňatku v průběhu trestního řízení, když se jednalo o vztah neurovnaný a problematický a následně byly nezletilé děti na základě rozhodnutí soudu umístěny do ústavního zařízení. I když obviněný zahájil v době trestního stíhání dobrovolnou ambulantní protialkoholní léčbu, byl si již dříve vědom toho, že se v opilosti může dopouštět protiprávního jednání, jako fyzického napadení družky, přesto dále konzumoval ve značné míře alkoholické nápoje a to i v době, kdy měl osobně pečovat o nezletilou pětiletou poškozenou. Obviněný není osobou, která by doposud vedla spořádaný život a nedopustila se žádného protiprávního jednání, posuzované trestné činnosti se navíc dopustil během zkušební doby vyplývající ze dvou odsouzení. O seriozním plnění rodičovských povinností nesvědčí ani jeho opakované odsouzení pro přečin zanedbání povinné výživy.
23. Způsob, jímž odvolací soud vyhodnotil poměry obviněného, tak nelze považovat za výsledek úplného a zcela objektivního posouzení se zřetelem na požadavky kladené na tuto okolnost podmiňující užití ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, protože pomíjí řadu okolností vyznívajících výrazně v neprospěch obviněného. Pokud obviněný při spáchání činu zneužil stav bezbrannosti pětileté poškozené (svěřené do jeho péče), pak nemůže obstát argumentace, že škodlivost jeho jednání snižuje, že nešlo o jednání agresivní a že nepřekonával výraznější odpor poškozené. I když nešlo o jednání dlouhodobé nebo opakované, jednalo se o závažné protiprávní jednání spáchané na nezletilé předškolního věku, který se ani zdaleka nepřibližoval věku patnácti let. Přiznání vlastní viny, legalizace partnerského vztahu s matkou poškozené ani vyhledání ambulantní protialkoholní léčby v průběhu trestního stíhání v souvislosti s dalšími zjištěními o osobě a chování obviněného tak nelze považovat za mimořádné poměry pachatele ani okolnosti případu, které by mohly odůvodňovat postup podle §58 odst. 1 tr. ř.
24. Všechna takto rozvedená zjištění a konkrétně prokázané skutečnosti rozhodně nesvědčí o tom, že by byly naplněny podmínky vymezené v ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku, ale naopak vyznívají ve prospěch argumentace státního zástupce, který dovodil, že pro aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zákonné podmínky splněny nebyly. Nejvyšší soud, když na základě výše rozvedených úvah a závěrů shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné, proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 5. 2018, sp. zn. 2 To 15/2018, jímž bylo rozhodováno o odvolání proti výroku o trestu z rozsudku soudu prvního stupně, zrušil i další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
25. Uvedená trestní věc se tak vrací zpět do stadia řízení před soudem druhého stupně, na němž bude, aby se zřetelem na shora rozvedené principy s přihlédnutím k ustálené judikatuře, jak na ni bylo výše rovněž poukázáno, znovu zhodnotil okolnosti rozhodné pro ukládání trestu obviněného, když z výše uvedených důvodů nelze použít ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. 10. 2018
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Aleš Holík
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.