ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.545.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 545/2018-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2018 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném ve prospěch obviněného M. J. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 10 To 85/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 8/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. 57 T 8/2016, byl obviněný M. J. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1 alinea 1, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obviněný podle §185 odst. 3 trestního zákoníku za použití §58 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 trestního řádu bylo dále rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozeným, a to jednak Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR ve výši 2.809 Kč a jednak poškozené I. S. ve výši 9.107,54 Kč. Současně byla obviněnému uložena podle §228 odst. 1 trestního řádu povinnost nahradit poškozené I. S. nemajetkovou újmu v částce 748.346 Kč.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 10 To 85/2017 , jímž podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil toliko v odděleném výroku, kterým bylo obviněnému uloženo podle §228 odst. 1 trestního řádu nahradit poškozené I. S. škodu ve výši 9.107,54 Kč, a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že podle §228 odst. 1 trestního řádu uložil obviněnému povinnost zaplatit na náhradě majetkové škody poškozené I. S. částku 903,54 Kč a podle §229 odst. 2 trestního řádu odkázal poškozenou se zbytkem nepřiznaného nároku na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních a na řízení před Městským soudem v Praze. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl nejvyšší státní zástupce dovoláním podaným ve prospěch obviněného, v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nejvyšší státní zástupce namítl, že rozhodnutím odvolacího soudu zůstal z rozsudku soudu prvního stupně nedotčen výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, jímž byl obviněný pro výkon trestu zařazen podle §56 odst. 3 trestního zákoníku do věznice s dozorem, která v době rozhodování odvolacího soudu již podle účinného zákona neexistovala. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval dne 31. 7. 2017, tedy ještě za účinnosti §56 trestního zákoníku v původním znění. Jím formulovanému výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody tudíž není co vytýkat. Zákonem č. 58/2017 Sb., účinným počínaje dnem 1. 10. 2017, ovšem došlo k redukci počtu typů věznic, a to věznici s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Pokud by rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. 57 T 8/2016 nabyl ve výroku o trestu právní moci ještě přede dnem 1. 10. 2017, pak by se podle přechodného ustanovení čl. II. bodu 1. zákona č. 58/2017 Sb., zařazení pro výkon trestu do věznice s dozorem ex lege změnilo na zařazení do věznice s ostrahou. Podle bodu 2. téhož ustanovení se potom nová právní úprava počínaje dnem 1. 10. 2017 použila i při rozhodování o způsobu výkonu trestu odnětí svobody za trestný čin spáchaný před tímto datem, tedy např. i tehdy, pokud by odvolací soud prvostupňový rozsudek zrušil ve výroku o vině, či alespoň ve výroku o trestu co do jeho výměry. Odvolací soud se danou otázkou v odůvodnění rozsudku výslovně zabýval, přičemž dospěl k závěru, že důvod ke kasaci výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody tato zákonná změna nepředstavuje. Skutečností je, že zákon se situací, která nastala v předmětné věci, nijak výslovně nezaobírá. Určující podle dovolatele je, že až rozhodnutím odvolacího soudu nabylo právní moci rozhodnutí ohledně zařazení obviněného do určitého typu věznice, a to ve znění zákonu již neodpovídajícím. Změna zákona, ke které v mezidobí jednání nalézacího a odvolacího soudu zákonem č. 58/2017 Sb. došlo, byla důvodem pro kasaci výroku o způsobu výkonu trestu sama o sobě tak, aby za účinnosti pozdějšího zákona nenabyl právní moc výrok o zařazení obviněného do typu věznice, který v době rozhodování odvolacího soudu účinný zákon nezná. Takto ovšem vrchní soud, a to chybně, nepostupoval. Odvolací soud měl prostor pro zrušení napadeného rozsudku z důvodu podle §258 odst. 1 písm. d) trestního řádu, když pravomocným a vykonatelným se napadené rozhodnutí soudu prvního stupně stalo až na základě rozhodnutí odvolacího soudu. V době rozhodování odvolacího soudu již zákon rozeznával pouze dva typy věznic, měl proto postupovat podle čl. II. bod 2. zákona č. 58/2017 Sb. Odvolací soud totiž v širším kontextu rozhoduje o trestu a tím potažmo v případě trestu odnětí svobody i o jeho výkonu tím, že jej jako správný v odvolacím řízení potvrzuje. Jakékoliv odvolání obviněného by tedy mělo být impulsem pro změnu výroku o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Dovolání bylo podáno ve prospěch obviněného, neboť nyní pravomocnými rozhodnutími mu byl nepochybně uložen trest odnětí svobody, ovšem za panující nejistoty ohledně nařízení způsobu jeho výkonu, což je situace obecně pro další kroky nevhodná a nekomfortní. Nejvyšší státní zástupce přitom dovozuje, že byť popsaná vada není zásadní, může být v praxi soudů opakována a bylo by proto namístě, aby se k ní vyslovil Nejvyšší soud.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 trestního řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 10 To 85/2017, stejně tak jako i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265m odst. 1 trestního řádu nově sám rozhodl tak, že se obviněný M. J. pro výkon trestu odnětí svobody v trvání tří let uložený za zločin znásilnění podle §185 odst. 1 alinea prvá, odst. 3 písm. c) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017 sp. zn. 57 T 8/2016, zařazuje do věznice s ostrahou, a to podle §56 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku.
Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl předsedkyní senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření obviněnému s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. K dnešnímu dni však dovolací soud neobdržel vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce, a ani žádný jiný přípis, jímž by deklaroval zájem tohoto svého práva, jakož i práva vyplývajícího z ustanovení §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu, využít. Na tomto místě je třeba připomenout, že vyjádření obviněného k dovolání nejvyššího státního zástupce či naopak vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného není podmínkou pro projednání podaného dovolání a zákon v tomto směru nestanoví žádnou lhůtu, jejíhož marného uplynutí by dovolací soud byl povinen vyčkat.
Nejvyšší státní zástupce je podle §265d odst. 1 písm. a) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které nejvyšší státní zástupce dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z obsahu dovolacích námitek nejvyššího státního zástupce je zřejmé, že jeho výhrady směřovaly proti jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. Jako takové byly proto z hlediska uplatněného důvodu dovolání relevantní, jak ovšem dovolací soud zjistil, jedná se o výhrady zjevně neopodstatněné.
Naprosto shodnou argumentací totiž podložil dovolatel již své dřívější dovolání, vztahující se k obsahově obdobné právní otázce. Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodl usnesením ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 8 Tdo 498/2018, kterým jej podle §265j trestního řádu zamítl. V citovaném usnesení se Nejvyšší soud jednotlivými výhradami dovolatele zevrubně zabýval. Proto lze na označené usnesení odkázat. Lze uvést následující podstatné skutečnosti.
Podle §56 odst. 1 tr. zákoníku, účinného počínaje 1. 10. 2017, nepodmíněný trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve věznici s ostrahou [písm. a)], nebo se zvýšenou ostrahou [písm. b)].
Novelou trestního zákoníku – zákonem č. 58/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, jenž nabyl účinnosti dnem 1. 10. 2017, došlo mimo jiné k nahrazení dosavadních čtyř typů věznic (s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou) pouze typy dvěma (s ostrahou a se zvýšenou ostrahou). Podle přechodných ustanovení zákona č. 58/2017 Sb. zařazení odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem a do věznice s dozorem se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mění na zařazení do věznice s ostrahou (viz část první, čl. II bod 1.) a při rozhodování o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin spáchaný přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použije §56 trestního zákoníku, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (viz část první čl. II bod 2.).
V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a pro jeho výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, vyhlášen dne 31. července 2017. Soud prvního stupně se správně tedy řídil trestním zákoníkem, účinným do 30. 9. 2017.
O správnosti postupu soudu druhého stupně, který o odvolání obviněného rozhodoval dne 14. listopadu 2017 a nevzal v úvahu již platnou a účinnou novelu trestního zákoníku, však již lze důvodně pochybovat.
Dovolatel správně konstatoval, že na projednávaný případ lze vztáhnout přechodné ustanovení uvedené v části první, čl. II bodu 2., neboť odvolací soud, který přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně, ve skutečnosti rozhodoval i o způsobu výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody uloženého za trestný čin spáchaný před dnem nabytí účinnosti zákona č. 58/2017 Sb. Stalo se tak proto, že přezkoumával na podkladě odvolání obviněného výrok o vině a trestu. Šlo tedy o rozhodovací proces, který mohl vést i ke změně výroku o druhu a výši uloženého trestu. Na odvolacím soudu proto bylo, aby rozhodnutí soudu prvního stupně, byť je shledal správným, zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu a v návaznosti na to nově rozhodl podle novelizované právní úpravy shora citované. Obviněného měl pro výkon trestu odnětí svobody zařadit do věznice s ostrahou. Jestliže takové rozhodnutí neučinil a odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl, zatížil své usnesení vadou. Uvedená vada však není důvodem zásahu do existence pravomocného rozhodnutí soudu a pro zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí. Jestliže se podle přechodného ustanovení zákona č. 58/2017 Sb. zařazení odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem a do věznice s dozorem dnem nabytí účinnosti tohoto zákona mění na zařazení do věznice s ostrahou (část první, čl. II bod 1.), není v projednávané věci třeba stran způsobu výkonu trestu odnětí svobody nic napravovat. K přeřazení do nového typu věznice dojde automaticky na základě přechodného ustanovení. Dnem účinnosti tohoto zákona se zařazení odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem a do věznice s dozorem mění na zařazení do věznice s ostrahou.
V kontextu nyní projednávané věci lze rekapitulovat, že Nejvyšší soud se s názorem nejvyššího státního zástupce stran chybného postupu odvolacího soudu při přezkumu výroku o trestu v rozsudku soudu prvního stupně ztotožňuje. Na rozdíl od něj se ale domnívá, že vzhledem k tomu, že uvedené pochybení nemělo žádný vliv na právní postavení obviněného a stav vyvolaný rozhodnutím soudu prvního stupně, resp. posléze rozhodnutím odvolacího soudu, se v mezidobí v důsledku přechodného ustanovení zákona č. 58/2017 Sb. (viz část první, čl. II bod 1.) fakticky již napravil, není nutné (a ani účelné) přistupovat ke zrušení napadeného rozhodnutí a v návaznosti na to k učinění nového rozhodnutí podle §265m odst. 1 trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky nejvyššího státního zástupce nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 28. 6. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu