ECLI:CZ:NS:2018:3.TDO.612.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 612/2018-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 6. 2018 o dovolání, které podal obviněný V. V., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 8 To 517/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 74/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2017, sp. zn. 2 T 74/2017, byl obviněný V. V. uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku. Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2017, č. j. 11 T 102/2017-45, byl podle §205 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2017, č. j. 11 T 102/2017-45, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 2. 2018, sp. zn. 8 To 517/2017 , jímž je podle §256 trestního řádu jako nedůvodné zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 13. 2. 2018 [§139 odst. 1 písm. b) cc) trestního řádu].
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájce dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) a g) trestního řádu. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu obviněný namítl, že se vždy řádně omlouval z účasti u hlavního líčení. Omluvil se i z účasti u hlavního líčení dne 24. 10. 2017, přesto došlo k jednání v jeho nepřítomnosti. V době od 23. 10. 2017 do 25. 10. 2017 byl hospitalizován v nemocnici. Z úředního záznamu založeného ve spisu vyplývá, že obviněný svou neúčast u hlavního líčení z těchto důvodů telefonicky omluvil, přičemž omluva byla samosoudkyni předložena a hospitalizace byla telefonicky ověřena. Obviněný se současně domnívá, že nebyly splněny podmínky §202 odst. 2 trestního řádu pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, jelikož ve věci bylo vedeno zkrácené řízení a nebylo tak ani vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání ani nebyl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování. K důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu obviněný namítl, že již 38 let užívá návykové látky, a proto měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jelikož v době jednání u něj byla zmenšená příčetnost ve smyslu §27 trestního zákoníku.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2018, č. j. 8 To 517/2017-105, jakož i rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2017, č. j. 2 T 74/2017-56, zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Městskému soudu v Brně a ten ji v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl samosoudkyní soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k námitkám obviněného vztahujícím se k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2011, sp. zn. 4 Tdo 659/2011, podle kterého lze hlavní líčení konat v nepřítomnosti obžalovaného i ve zjednodušeném řízení před samosoudcem po podání návrhu na potrestání po zkráceném přípravném řízení. Podle státní zástupkyně byly splněny formální podmínky pro konání hlavního líčení dne 12. 9. 2017 a 24. 10. 2017 v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 trestního řádu. Otázka konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného není nijak vázána na to, z jakého důvodu se obviněný nedostavil, zda se omluvil apod. Posouzení řádnosti omluvy obviněného ve smyslu §202 odst. 3 trestního řádu by mělo význam pro takové dokazování v hlavním líčení, které by bylo provedeno podle §211 odst. 1 věta druhá trestního řádu, což se v posuzovaném případě sice stalo, avšak pouze při čtení protokolu o výpovědi svědka B. W. K provedení tohoto důkazu za uvedených procesních podmínek došlo dne 12. 9. 2017, na kterýžto termín hlavního líčení se dovolatel řádně neomluvil takovými důvody, které by mu objektivně bránily v jeho účasti. K porušení ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu proto podle státní zástupkyně v daném případě nedošlo. K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu státní zástupkyně uvedla, že v souladu s názorem odvolacího soudu lze konstatovat, že obviněný v rámci průběhu trestního řízení neuváděl žádnou informaci o své dlouholeté závislosti na omamných a psychotropních látkách. Z důkazních podkladů současně nevyplynulo, že by jednání obviněného vykazovalo nějaké zvláštnosti, které by odůvodňovaly pochyby o míře jeho příčetnosti. Způsob provedení činu svědčí o tom, že obviněný jednal s plným rozmyslem. Navíc předcházející četná odsouzení obviněného pro majetkovou trestnou činnost nedovolují úvahu, že obviněný nebyl schopen plně pochopit protiprávnost svého jednání a plně je ovládat.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný V. V. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Podle obviněného byl dovolací důvod naplněn tím, že v rozporu s §202 trestního řádu konal soud prvního stupně hlavní líčení v jeho nepřítomnosti přesto, že se z jednání řádně omluvil a že ve věci bylo vedeno zkrácené řízení, tudíž nebylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání ani nebyl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění dokazování.
Podmínky pro konání hlavního líčení bez přítomnosti obžalovaného upravuje §202 trestního řádu. V §202 odst. 2 písm. a) a b) trestního řádu jsou uvedeny formální podmínky, v návětí tohoto odstavce pak podmínky věcné (materiální). Kromě toho je předpokladem takového postupu i neexistence překážek podle §202 odst. 4 trestního řádu. Překážky podle §202 odst. 4 trestního řádu nebyly ve věci dány, naplnění materiálních podmínek konání hlavního líčení obviněný nijak nenapadal. Pokud ve vztahu k formálním podmínkám konání hlavního líčení argumentoval pouze tím, že věc byla projednána ve zjednodušeném řízení navazujícím na zkrácené přípravné řízení, lze odkázat zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 4 Tdo 659/2011. Hlavní líčení lze totiž konat v nepřítomnosti obžalovaného i ve zjednodušeném řízení před samosoudcem po podání návrhu na potrestání po zkráceném přípravném řízení (§314b a násl. trestního řádu), přičemž je zde nutné respektovat určité zvláštnosti, které se týkají takového způsobu řízení. Jedna z nich spočívá v tom, že v případě zkráceného přípravného řízení nemůže dojít ve smyslu §166 odst. 1 trestního řádu ke skončení vyšetřování, a proto obviněnému ani nelze umožnit, aby poté prostudoval spis a učinil návrhy na doplnění vyšetřování. Tato podmínka stanovená pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného podle §202 odst. 2 písm. b) trestního řádu se v případě zjednodušeného řízení před samosoudcem neuplatní.
Ve vztahu k omluvám obviněného z hlavní líčení dovolací soud konstatuje, že podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného podle §202 odst. 2 trestního řádu nejsou vázány na skutečnost, zda obviněný omluvil svou neúčast u hlavního líčení či nikoli a jaký důvod případně uváděl ve své omluvě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 421/2002). V případě hlavního líčení dne 12. 9. 2017 soud omluvu obviněného, že jede ze zdravotních důvodů k léčiteli, neakceptoval jako řádnou. Takový důvod neúčasti rozhodně nelze považovat za omluvitelný. Z hlediska účasti obviněného při hlavním líčení nebo veřejném zasedání totiž není povinností soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh nedůvodným požadavkům tohoto obviněného. Jestliže obviněný hodlá využít svého práva být přítomen při hlavním líčení nebo veřejném zasedání, musí naopak přizpůsobit své chování průběhu trestního řízení a postupu soudu, jak vyplývá např. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 6 Tdo 932/2013. Proto soudu nic nebránilo konat hlavní líčení bez přítomnosti obviněného a to včetně provádění důkazů podle §211 odst. 1 trestního řádu (viz §202 odst. 3 trestního řádu). V případě hlavního líčení ze dne 24. 10. 2017 soud omluvu obviněného nepovažoval za včasnou. Obviněný k tomu sám uvádí, že svoji nepřítomnost dne 24. 10. 2017 omlouval v čase 8,37 hod., přestože hlavní líčení bylo konáno již v čase 8,15 hod. téhož dne. Podle příslušného protokolu skončilo hlavní líčení v 8,25 hod. Obecně platí, že za včasné doručení omluvy z účasti obviněného a jeho obhájce při hlavním líčení je nutné považovat okamžik do zahájení hlavního líčení. Obviněný byl v době od 23. 10. 2017 do 25. 10. 2017 hospitalizován na standardním oddělení nemocnice a jeho stav mu umožňoval použití mobilního telefonu. Obviněný tak v dostatečném časovém předstihu věděl o existenci překážky, která mu znemožňuje účast při hlavním líčení, a přesto se včas neomluvil. Nejvyšší soud k tomu dodává, že hlavní líčení bylo ve věci několikrát odročováno. K tomu přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1325/2014, podle kterého právo zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a další práva obviněného vyplývající z jednotlivých ustanovení trestního řádu jsou předmětem ochrany pouze v tom případě, nejsou-li zneužívána. Opakované omluvy obviněného z hlavního líčení bez řádně a včas doložených důvodů svědčí spíše obstrukční snaze obviněného protahovat trestní řízení a oddalovat vydání meritorní rozhodnutí. Za splnění i ostatních zákonných podmínek uvedených v trestním řádu je v takovém případě možné provedení hlavního líčení i bez přítomnosti obviněného.
Dovolací námitky obviněného k tomuto důvodu dovolání proto shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnými.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
Pokud obviněný v této souvislosti namítal, že v řízení měl být vypracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jelikož v době jednání u něj byla zmenšená příčetnost ve smyslu §27 trestního zákoníku, směřují jeho výhrady proti rozsahu zjišťování skutkového podkladu rozhodnutí, nikoliv proti právnímu posouzení skutku. Jeho námitky proto neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání. Nezaložil jimi ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nad její rámec dovolací soud uvádí, že v průběhu trestního řízení nevyvstaly žádné pochybnosti o plné příčetnosti obviněného. Že je obviněný závislý na omamných a psychotropních látkách, nesdělil ani policejnímu orgánu ani nalézacímu soudu, a nevyplývá to ani z protokolu o vazebním zasedání. Jak správně poznamenal státní zástupce, způsob provedení činu o zmenšené příčetnosti obviněného rozhodně nesvědčí. Obviněný jednal s plným rozmyslem, když cenově hodnotnější položky si uložil do batohu a po příchod k pokladnám zamýšlel uhradit pouze cenově bezvýznamné pečivo. Rovněž s ohledem na předchozí odsouzení pro majetkovou trestnou činnost musel být obviněný schopen plně pochopit protiprávnost svého jednání.
Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 6. 6. 2018
JUDr. Pavel Šilhavecký předseda senátu