ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.1656.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 1656/2018-129
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Víta Bičáka a soudců Mgr. Tomáše Mottla a Mgr. Hynka Zoubka ve věci žalobce P. B. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného opatrovníkem Mgr. Jiřím Kotalou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Hradební 856/10, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, 2) Krajskému soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218/57, 3) M. K., soudkyni Krajského soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218/57, 4) T. L., soudci Krajského soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218/57, 5) R. N., soudkyni Krajského soudu v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 218/57, o zaplacení 399 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 364/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2017, č. j. 19 Co 293/2017-112, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 10. 2017, č. j. 19 Co 293/2017-112 (dále jen „napadené rozhodnutí“), změnil usnesení Okresního soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 8. 8. 2017, č. j. 13 C 364/2015-106 tak, že se místní příslušnost Okresního soudu v Hradci Králové nevyslovuje a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 2 nepostupuje.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, nekonkretizoval nijak, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje pro něj za naplněný.
Žalobce v dovolání pouze uvedl, že rozhodnutí považuje za nesprávné, nesouhlasí, aby věc byla postoupena k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2 a měla by být postoupena nějakému zcela nezávislému soudu (žalobce uvádí Okresnímu soudu v Olomouci). Žalobce dále uvedl, že Okresní soud v Hradci Králové jeho návrhy opakovaně zamítá a žalobce jej tak nepovažuje za nestranný. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud konstatuje, že takto formulované dovolání nevymezuje žádný předpoklad přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř. Obsahem dovolání není vymezena ani žádná právní otázka, na níž by spočívalo vyřešení místní příslušnosti soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí věci. V dovolání se neuvádí žádné důvody, jak se odvolací soud měl odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (případně od kterých konkrétních rozhodnutí), že by Nejvyšší soud rozhodoval rozdílně (jakými rozhodnutími) nebo měl rozhodovat jinak ve vztahu k dosavadní praxi a konečně ani, že by šlo o otázku v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu neřešenou. Dovolání neobsahuje ani dovolací důvod, tj. uvedení toho, jaké právní posouzení dovolatel pokládá za nesprávné, a v čem spočívá jeho nesprávnost. Dovolání tak neobsahuje zákonné náležitosti dle §241a odst. 2 a 3 o. s. ř., přičemž nebylo o tyto náležitosti v průběhu trvání lhůty k dovolání doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či odkaz na toto ustanovení, aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13; rozhodnutí Nejvyššího soudu v tomto usnesení citovaná jsou dostupná na www.nsoud.cz , usnesení Ústavního soudu je dostupné na http://nalus.usoud.cz ).
Rovněž Ústavní soud potvrdil, že „Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou v občanském soudním řádu stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést. Odmítnutí dovolání, které tyto požadavky nesplní, není formalismem, nýbrž logickým důsledkem nesplnění zákonem stanovených požadavků.“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2716/13).
Ústavní soud se dále k otázce náležitostí dovolání vyjádřil v usnesení ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, kde vysvětlil účel povinnosti dovolatele uvést, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Účelem zavedení této povinnosti je podle Ústavního soudu „regulace vysokého počtu problematicky formulovaných dovolání a preventivní působení na advokáty potenciálních dovolatelů, aby se otázkou přípustnosti dovolání odpovídajícím způsobem zabývali. To mělo vést k tomu, že dovolání nakonec podáno nebude, neboť advokát při reflexi dosavadní judikatury Nejvyššího soudu sám zjistí, že dovolání rozumný smysl podávat nemá.“
Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení jako takové nekončí, rozhodnutí neobsahuje výrok o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení. O náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodováno konečným rozhodnutím, jímž bude řízení před soudem skončeno (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018
Mgr. Vít Bičák
předseda senátu