ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2022.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2022/2018-526
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právní věci žalobce R. J. , omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného opatrovníkem městem Blanskem, se sídlem v Blansku, nám. Svobody 3, právně zastoupeného Mgr. Petrou Plhoňovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Rožmitálova 2302/6, proti žalované SEDLAK Reality, s. r. o. , se sídlem Olomučany 300, identifikační číslo osoby 634 69 693, zastoupené JUDr. Marií Karasovou, advokátkou se sídlem v Brně, Úvoz 39, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 4 C 26/2010, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 37 Co 343/2016-471, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 37 Co 342/2016-475, takto:
I. Dovolání žalované se odmítají .
II. Řízení o návrhu žalované na přerušení řízení o povolení vkladu vlastnického práva vedené u Katastrálního úřadu, Katastrální pracoviště B., se zastavuje .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále již „odvolací soud“) ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 37 Co 343/2016-471, jímž bylo odmítnuto odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu v Blansku (dále již „soud právního stupně“) ze dne 12. července 2016, č. j. 4 C 26/2010-430 (kterým bylo rozhodnuto o vyloučení označeného podání žalované k samostatnému řízení), není ve smyslu §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné.
Rovněž dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 28. listopadu 2017, č. j. 37 Co 342/2016-475, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ze dne 12. července 2016, č. j. 4 C 26/2010-424 (jímž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem označeného nemovitého majetku a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení), a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné. Je tomu tak z toho důvodu, že v dovolání žalovaná jednak namítá (což se týká i tvrzeného souběhu řízení) jiné (procesní) vady řízení, které samy o sobě (vzhledem k §242 odst. 3 o. s. ř.) nemohou naplňovat předpoklad přípustnosti jejího dovolání, přičemž namítá-li, že „dovolacím soudem by měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak“ , nerozvádí, o jakou právní otázku se jedná, jak byla dosud dovolacím soudem vyřešena a z jakého důvodu podle žalované by měla být takto specifikovaná právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že ohledně uplatněné čtvrté varianty předpokladu přípustnosti dovolání žalovaná své dovolání právně relevantním způsobem neprecizovala.
K argumentaci žalované směřující do skutkového zjištění, z něhož při meritorním rozhodování vycházel odvolací soud, a do hodnocení důkazů, nutno uvést, že d ovolací soud není oprávněn v dovolacím řízení verifikovat správnost skutkových zjištění, ani „přehodnocovat“ hodnocení důkazů odvolacím soudem či soudem prvního stupně, pakliže odvolací soud převzal jako správná a úplná skutková zjištění soudu prvního stupně. Připomíná se současně, že dovolací soud může hodnocení důkazů, provedené v nalézacím řízení v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, případně s obecnou zkušeností. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, ovšem neznamená, že zvolené hodnocení je nesprávné (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. srpna 2005, sp. zn. 22 Cdo 2376/2004, in https://nsoud.cz ). Z toho vyplývá, že ani prostřednictvím této dovolací argumentace se žalované přípustnost jejího dovolání nepodařilo založit.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Řízení o podaném návrhu žalovanou na přerušení (shora) označeného vkladového řízení Nejvyšší soud podle §243b a §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil, neboť pro absenci funkční příslušnosti Nejvyššímu soudu nepřísluší o takovém návrhu rozhodnout. Byl zde tedy detekován nedostatek funkční příslušnosti, který je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. §104 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Dovolací soud již nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť uvedený návrh tímto rozhodnutím (odmítnutím dovolání) byl konzumován.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu