ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2238.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2238/2018-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou v právní věci žalobce J. D. , zastoupeného Mgr. Martinem Schulhauserem, advokátem se sídlem v Karviné-Fryštátě, Karola Śliwky 125/20, proti žalované „TRIO-BOPP, s. r. o.“ , se sídlem Na Zbytkách 83, 738 01 Staré Město, identifikační číslo osoby 633 21 734, zastoupené Mgr. Jaroslavem Vaškem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Lískovecká 2089, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 17 C 252/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2017, č. j. 57 Co 135/2017-237, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. ledna 2016, č. j. 17 C 252/2014-148, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem označeného nemovitého majetku, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. října 2017, č. j. 57 Co 135/2017-237, rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil (výrok I.), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení (způsobem vyloženým ve výroku II. tohoto rozsudku) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (prostřednictvím svého advokáta) včasné dovolání, které však neobsahuje obligatorní náležitost, a sice vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.); o tuto náležitost již nemůže být dovolání doplněno (§241b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
V dovolání musí dovolatel vymezit předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., tj. uvést v něm okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit) nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena) nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit) anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla taková právní otázka být dovolacím soudem posouzena jinak).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://nsoud.cz ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že žalobce toliko polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem, respektive oběma soudy, aniž by právně relevantním způsobem vymezil jednu z výše připomenutých variant předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Za předpoklad přípustnosti dovolání nelze považovat ani argumentaci žalobce, brojí-li proti „pochybení ze strany okresního soudu, když tento jednak ve svém rozhodnutí uvádí, že předložená smlouva žalobcem byla soudu předložená až po uplynutí doby zákonné koncentrace řízení a dále soud neprovedl důkazní návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku...“ , čímž „došlo k výraznému zásahu do práva na spravedlivý proces žalobce.“
V tomto směru dovolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 21. prosince 2016, sp. zn. I. ÚS 3507/16 (in https://nalus.usoud.cz ), který zaujal právní názor, že dovolání je přípustné, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nejen Nejvyššího soudu, ale také Ústavního soudu, a namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, a tedy v rozporu s jejími ústavně garantovanými základními právy, a je-li dovolatelem citovaná judikatura přiléhavá a dostatečně konkrétní, přestože dovolatel v podání explicitně necituje judikaturu dovolacího soudu.
O takový případ se zde nejedná, jelikož žalobce v dovolání pouze namítl, že v jeho případě mělo dojít k porušení práva na spravedlivý proces (navíc ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně) aniž by svou dovolací argumentaci způsobem shora vyloženým Ústavním soudem rozvedl.
K tvrzeným (jiným) vadám řízení by dovolací soud mohl přihlédnout, bylo-li by dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.), o kterýžto případ se v tomto případě nejedná; pouhé tvrzení, že v této nijak formulačně precizované námitce (z pohledu výše již vyložených náležitostí dovolání) mělo podle žalobce dojít k porušení práva na spravedlivý proces, rovněž nesplňuje obligatorní podmínku řádného vymezení předpokladu přípustnosti.
Za této situace proto Nejvyššímu soudu nezbylo, než podle §243c odst. 1 věty první a za užití §243f odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobce odmítnout, neboť v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu