ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2329.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2329/2018-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce I. P., právně zastoupeného JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 11 C 59/2017, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2018, č. j. 68 Co 436/2017-22, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2018, č. j. 68 Co 436/2017-22, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 5. 10. 2017, č. j. 11 C 59/2017-6, Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu místně příslušnému (výrok II).
2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že se žalobce domáhá odškodnění za nepřiměřenou délku restitučního řízení vedeného u pozemkového úřadu v Třebíči a následného soudního řízení, které probíhalo u Okresního soudu v Třebíči a Krajského soudu v Brně a též před Ústavním soudem. Na tomto základě soud prvního stupně uzavřel, že restituční řízení je správním řízením, na které dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, v důsledku čehož žalobcem namítaná řízení z hlediska přiměřenosti jejich délky představují jediné řízení a žalobce tak uplatňuje jediný nárok na odškodnění plynoucí z jednoho skutkového základu. V návaznosti na to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014, soud prvního stupně dovodil, že v takovém případě je za žalovanou v řízení oprávněna jednat pouze jedna organizační složka, kterou je podle ustanovení §6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, Ministerstvo financí.
3. Napadeným usnesením Městský soud v jako soud odvolací změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 2 nevyslovuje.
4. V odůvodnění se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že v této věci může za stát jednat pouze jedna jeho organizační složka. Oproti soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že v daném případě není na místě aplikace §6 odst. 3 OdpŠk, nýbrž je třeba postupovat dle §6 odst. 2 písm. b) OdpŠk, když považoval za rozumné, aby v dané věci pozici státu hájil úřad, který se podílel na odškodňovaném řízení a je s ním obeznámen. Přitom dovodil, že organizační složkou příslušnou jednat za stát je dle tohoto ustanovení Ministerstvo spravedlnosti, a nikoliv Ministerstvo zemědělství, neboť je důvod, aby za stát v dané věci jednalo ministerstvo, do jehož gesce spadají řízení, ve kterých se rozhoduje o právech a závazcích civilní povahy.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, ve kterém namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud dospěl k závěru, že není na místě aplikovat ustanovení §6 odst. 3 OdpŠk. Vedle toho namítá, že závěr, že podle ustanovení §6 odst. 2 OdpŠk by příslušnou složkou mělo být Ministerstvo spravedlnosti, není věcně správný. V tomto směru je toho názoru, že by tímto úřadem mělo být Ministerstvo zemědělství, do jehož gesce spadá původní správní řízení, které podle žalobních tvrzení bylo výrazně delší nežli řízení soudní, když nadto délka soudního řízení bývá často odvislá od kvality předchozího správního řízení.
6. Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb . ), dále jen „o. s. ř.“.
8. Co se týče otázky, která organizační složka je příslušná jednat za stát dle ustanovení §6 odst. 2 OdpŠk, žalovaná v dovolání řádně neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání pro tuto otázku. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§241a odst. 2 o. s. ř.). Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení §237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
9. Pokud se žalovaná domnívala, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, musela by pro splnění požadavku ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. uvést, od jaké konkrétní judikatury se odvolací soud podle ní odchýlil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013).
10. Dovolání tak v této části trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet.
11. U dalšího dovolacího důvodu žalovaná v dovolání vymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a dovolání v této části obsahuje všechny náležitosti vyžadované zákonem, Nejvyšší soud se proto dále zabýval jeho přípustností.
IV. Přípustnost dovolání
12. Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
13. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
14. Dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva, zda je v daném případě na místě aplikace §6 odst. 3 OdpŠk, neboť při jejím řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
15. Dovolání je důvodné.
16. Podle §6 odst. 1 OdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen „úřad“).
17. Ustanovení §6 odst. 2 OdpŠk stanoví, že úřadem podle odstavce 1 je:
a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem,
b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.
18. Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2, pak podle §6 odst. 3 OdpŠk jedná za stát Ministerstvo financí.
19. Podle §6 odst. 6 OdpŠk úřad určený podle odstavců 1 až 5 jedná za stát jako organizační složka státu i v řízení před soudem, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.
20. Podle §21a odst. 1 o. s. ř. za stát před soudem vystupuje:
a) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu,
b) organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech.
21. Vystupuje-li před soudem za stát organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, pak podle §21a odst. 3 o. s. ř. jedná před soudem jménem státu vedoucí organizační složky státu nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu. Podle §21a odst. 4 o. s. ř. přitom ustanovení §21 odst. 4 a 5 platí obdobně.
22. Podle §21 odst. 5 o. s. ř. věty druhé může v téže věci za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba.
23. V rozsudku ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1382/2014, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je-li žalobou proti státu uplatňován pouze jediný nárok na náhradu škody či nemajetkové újmy, a to i v případě, že k újmě došlo v působnosti dvou nebo více organizačních složek státu, může stát zastupovat jen jedna organizační složka státu. Pokud by skutkové okolnosti ohledně jednoho nároku měly vést k určení příslušnosti různých organizačních složek, je třeba s ohledem na výše uvedené zvolit pouze jednu organizační složku, která bude žalovanou zastupovat. Nelze současně upřednostnit některou jinak příslušnou organizační složku na úkor druhé, a proto bude za stát v souladu s ustanovením §6 odst. 3 OdpŠk jednat Ministerstvo financí, neboť to je ústředním orgánem státní správy pro hospodaření s majetkem státu.
24. Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v rozsudku ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 968/2014, a v rozsudku ze dne 30. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2594/2016.
25. V prvně jmenovaném rozsudku Nejvyšší soud nadto rovněž uvedl, že Ministerstvo financí bude za stát v odškodňovacím řízení vystupovat dle §6 odst. 3 OdpŠk, toliko tehdy, lze-li řízení před správním orgánem a soudem kvalifikovat z pohledu aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy jako „jedno“ řízení o jednom a témže nároku. Tuto podmínku přitom dle názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v tomto rozsudku budou splňovat především případy posuzování přiměřenosti délky restitučních sporů, kdy je (neúspěšné) absolvování správního řízení podmínkou pro následné podání žaloby u soudu, a kdy se tak z tohoto důvodu délka správního řízení započítává do celkové délky (jediného) řízení (viz např. rozsudky ESLP ve věcech Schmidtová proti České republice ze dne 22. 7. 2003, stížnost č. 48568/99, §54 až 55, či Králíček proti České republice ze dne 29. 6. 2004, stížnost č. 50248/99, §23 až 24).
26. V posléze uvedeném usnesení Nejvyšší soud dále uvedl, že „z hlediska zákona č. 82/1998 Sb. je lhostejné, které organizační složky státu se na vzniku újmy podílely, neboť stát odpovídá jako celek (viz rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2011, sp. zn. 28 Cdo 349/2010). Zákon č. 82/1998 Sb. v ustanovení §6 pouze určuje organizační složky státu, které mají náhradu újmy vyplácet, nicméně nikterak tuto příslušnost nepodmiňuje tím, že by se sama tato organizační složka musela na vzniku škody podílet. Důvodem je právě skutečnost, že odpovědným za škodu je stát, nikoliv organizační složka státu.“
27. V nyní posuzovaném případě žalobce uplatnil nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku restituční řízení vedeného u pozemkového úřadu v Třebíči a za nepřiměřenou délku na něj navazujícího soudního řízení. Vzhledem ke zjištěným skutkovým okolnostem případu by tak pro fázi řízení před správním orgánem bylo za stát podle §6 odst. 2 písm. b) příslušné jednat Ministerstvo zemědělství, pro fázi řízení vedenou před soudy dle §6 odst. 2 písm. a) Ministerstvo spravedlnosti. Vzhledem k ustanovení §6 odst. 3 OdpŠk, ustanovení §21 odst. 5 věty druhé o. s. ř. a výše nastíněným judikaturním závěrům je proto v posuzované věci příslušným úřadem, jednajícím jménem státu, Ministerstvo financí.
VI. Závěr
28. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil.
29. Odvolací soud je ve smyslu §243g odst. 1, části první věty za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
30. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2018
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu