ECLI:CZ:NS:2018:30.CDO.2804.2018.1
sp. zn. 30 Cdo 2804/2018-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 366/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, č. j. 20 Co 452/2016-79, takto:
I. Dovolání se v rozsahu výroku I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, č. j. 20 Co 452/2016-79, odmítá.
II. Dovolací řízení se v rozsahu výroku II usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2016, č. j. 20 Co 452/2016-79, zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 1. 2015, č. j. 26 C 366/2013-26, odmítl žalobu co do částky 1 000 000 Kč (výrok I) a nepřipustil rozšíření žaloby o nároky uvedené v podáních ze dne 26. 11. 2013, 31. 5. 2014 a ze dne 17. 11. 2014 (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením odmítl odvolání proti výroku II usnesení soudu prvního stupně (výrok I usnesení odvolacího soudu) a potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I (výrok II usnesení odvolacího soudu).
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém požádal zároveň o ustanovení advokáta pro dovolací řízení, osvobození od soudních poplatků a vznesl požadavek na odklad vykonatelnosti rozhodnutí.
Soud prvního stupně žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl usnesením ze dne 23. 1. 2018, č. j. 26 C 366/2013-113. Odvolací soud k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. 5. 2018, č. j. 20 Co 137/2018-120, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle §237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Pokud tedy odvolací soud odmítl odvolání žalobce směřující proti výroku II usnesení soudu prvního stupně o rozšíření žaloby, nemůže být proti tomuto rozhodnutí dovolání přípustné, neboť je proti němu možno brojit žalobou pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce proti výroku I usnesení odvolacího soudu odmítl.
Dále se Nejvyšší soud zabýval dovoláním do výroku II usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku I o odmítnutí žaloby co do částky 1 000 000 Kč.
Podle§241 odst. 1 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy.
Ustanovení §241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Z dovolání nevyplývá, že by byl žalobce právně zastoupen. Žalobce neprokázal ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto v řízení o dovolání proti výroku II odvolacího soudu postupoval podle ustanovení §241b odst. 2 části věty před středníkem a §104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Ačkoli žalobce nebyl vyzván, aby si pro podání dovolání proti napadenému usnesení zvolil advokáta, je nutno konstatovat, že o této podmínce byl žalobce soudy prvního stupně poučen v řízeních, ve kterých se rozhodovalo (či rozhoduje) o jeho podobných nárocích. Z rozhodovací činnosti dovolacího soudu je známo, že odvolatel byl opakovaně ke splnění podmínky vyzýván, a je tudíž obeznámen s tím, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5530/2017, 30 Cdo 5531/2017, 30 Cdo 5625/2017, 30 Cdo 2017/2017 či 30 Cdo 5520/2017). Nejvyšší soud má tak za to, že práva žalobce nebyla ohrožena a poučení o náležitém zastoupení se mu opakovaně dostalo.
O odkladu vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř. nelze uvažovat za situace, kdy je zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy bylo dovolací řízení Nejvyšším soudem bez zbytečných odkladů po předložení věci zastaveno, nebylo již o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4491/2017, nebo ze dne 16. 10. 2017, sp. zn. 30 Cdo 4619/2017).
Nejvyšší soud proto v souladu s §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2018
JUDr. Bohumil Dvořák Ph.D., LL.M.
předseda senátu